O spáse společnosti...

    O člověku panuje představa, že je společenskou bytostí. Možná, jenže společenskou bytostí jej nečiní jeho družnost, dobrota, soucitnost, přívětivost, či jiné, na pohled příjemné a přitažlivé vlastnosti, nýbrž právě jeho nízké a odporné vlastnosti jsou nutné aby společnost rozkvétala. Názor, že je člověk od přírody ctnostný, jasně vyvrací každodenní zkušenosti. Na neustálé upevňování morálky mají největší zájem politikové, protože s její pomocí se snáz a bezpečněji vládne. Morálka je vynález vládců, a je lidem vštěpována moralisty a politiky. K čemu je však dobré potlačovat neřesti když jsou tak moc užitečné a výhodné, jestliže na nich spočívá společenský blahobyt? Každému člověku působí zjevné potěšení přemýšlet o své vlastní hodnotě. Kdyby lidé měli všechno co si myslí že potřebují, kdyby se mohla splnit všechna jejich přání, neměli by žádný stimul k sociálnímu životu a žili by v úplné vzájemné izolaci.
    Co je krásné? Co je čestné? To je pouze honba za přízraky, to je čistě chimérická záležitost. V okamžiku, kdy by zlo přestalo existovat, společnost by propadla zkáze, ne-li úplné záhubě. Bez egoismu by se nebylo dospělo k civilizaci, kultuře, a moderní kapitalistické ekonomice, neboť tak zvané ctnosti by to nejen nedokázaly, ale přímo znemožnily. V bajce učiní Zeus zázrak a v úlu jsou najednou všechny včely dokonale mravnými. Nikdo nekrade, nepodvádí, každý platí dluhy... Všechno je to krásné, ale chod úlu by se zastavil v naprosté letargii, a včelstvo by zahynulo kdyby nebyly obnoveny původní „nemravné“ poměry. S egoismem zmizel totiž i duch soutěživosti, nápaditost, iniciativa, snaha vyniknout, touha po sebeuplatnění... Kdyby příroda (či bůh) chtěla vytvořit člověka šťastného, nemohla pro něj najít nešťastnějšího daru než morální smysl.
    Jen proto se mohli objevit počestní grázlové v ekonomické transformaci. Někoho tyto řádky možná budou pohoršovat, černoprdelníci pod záštitou kříže je možná prohlásí za dílo satana, nicméně té malé skupině myslících tvorů by mohly doširoka otevřít oči co se týče reálného života. Nicméně budou muset uznat, že civilizace závisí na neřestných sklonech, a že není důsledkem jedincových ctností, nýbrž vlastností, jež lze nazvat nepravostmi. Miliony lidí si dopřávají vzájemně marnivost a žádostivost, takže ač každá část je plna neřestí, celek je přesto rájem. Neřest je základem prosperity a štěstí národa. I Tomáš Akvinský mimo jiného napsal: „Mnoho užitečného by se neuskutečnilo, kdyby všechny hříchy byly striktně zakázány, kdyby lidé nehřešili. I ten nejhorší z davu může učinit něco pro společné dobro“. Pravda stará řekněme třista let... Jen se podívejte na lupiče a zloděje, kteří ač jsou pro společnost velmi škodliví, přesto jsou i užiteční; kdyby totiž všichni lidé byly důsledně čestní a poctiví, a nikdo by neoprávněně nezasahoval do toho, co není jeho, potom by - alespoň polovina kovářů celé země zůstala bez práce. Nastal by nadbytek řemeslníků, kteří dosud vlastníky před zloději zabezpečovali. Loupežník, který na cestách cestující přepadá a obírá je užitečný tím, že nepoctivě získaný majetek utrácí, či rozdává chudým, čímž poskytuje mnohým obživu. Dokonce je-li lapen, uvězněn, či popraven, mají z toho prospěch strážci pořádku, soudci, dozorci vězňů, a potažmo i popravčí.
    Pro daleko otřesnější příklady tohoto druhu bychom zejména dnes nemuseli chodit daleko. Vysoké náklady a ztráty spojené s kriminalitou se na druhé straně mění v příjmy a zisky; zlo tak alokuje ekonomické zdroje. Je namístě otázka: je to jiná alokace nežli ta, která by probíhala pod patronací dobra a cti? Která z nich je efektivnější, když dobro a zlo jsou tak relativní? Nečestné jednání je vlastně čestné a veřejně prospěšné! Potřebu plné zaměstnanosti lze chápat právě v souvislosti s platností svého paradoxu: Veliké umění, jak učinit národ šťastným a tím, co nazýváme vzkvétajícím spočívá v tom dát každému příležitost k zaměstnání... Od této politiky, nikoliv od malicherných nařízení o marnotratnosti a spoření, lze očekávat velikost a štěstí národů. Ať hodnota zlata a stříbra stoupá, nebo klesá, uspokojení všech společností bude vždy závislé na plodech země a práce lidí, které sloučené dohromady jsou pokladem mnohem bezpečnějším, nevyčerpatelnějším a reálnějším než všechno zlato a stříbro...
    Počestní a vážení občané by měli mít i do budoucna neustále na paměti ten velký zázrak, který se v dobách ekonomické transformace stal, jak se někdejší grázlové se stali počestnými. Těm grázlům pak prokazovat velkou úctu a vděčnost, vždyť jsou obdivuhodným symbolem počestného darebáctví... Obvzlášť když vláda, která zřizuje instituce pro kontrolu zbraní a gangsterů, ale nikoliv instituce pro kontrolu moci peněz má sklon k tomu, aby se dostala pod vliv této moci. V takové zemi pak může vládnout nekontrolovaný gangsterismus bohatství...