O krásné Semiramis...

    Když už nic jiného, dají se zhruba upřesnit oblasti odkud tyto bytosti ve starověku operovaly. Kde v tomto případě? Někdejší asyrské přímořské město Askalon se nalézá v Palestině mezi Gazou a Jafou, kde bylo později i jedno z pěti koaličních měst filištínských. Gáza, Askalón, Ašdód, Gat a Ekrón. Celý proces zamilovanosti bohyně připomíná sumerský epos popisující operaci genetického inženýrství při akci „Stvoření člověka“. Možná proces klonování, kdy je zdroj klonu zabit a použit jako materie doplněná o geny božské entity. Po vzpouře Anunaků byl pro výrobu otrocké lidské rasy použit obrácený postup, člověk měl být zhotoven ze zabitého boha doplněním o pozemský materiál. Právě toto zaznamenal egyptský dávný historik Manethó ve své studii egyptské historie, v níž popsal i podivné hrátky mimozemské entity vytvářející, snad pro své zvrhlé potěšení a potřeby, celou paletu genetických zrůd.
    Naskýtá se tu nebývalá shoda okolností. Jednoho krásného dne, na zcela jiném místě, vynořila se z Erythrejského - Arabského moře podivná bytost se dvěma kůžemi, z nichž ta vnější, jemná šupinatá vrstva připomínala rybí, či ještěrčí kůži. Bytost se jmenovala EA, řecky Oannes - cizinec. V noci přebýval ve svém podmořském paláci v hlubinách moře, ve dne pak vycházel na souš doprovázen svými tůze ošklivými služebníky, které Chaldejci - Sumerové - nazývali Lachamu, aby na souši vyučovali lidské bytosti. Stalo se tak časech katastrofálních změn klimatu planety, kdy v mnohých oblastech byla ohrožena sama podstata přežití lidského druhu. Ea - Enki - seznamoval primitivně žijící předky Sumeru s agrotechnickými lhůtami a zavlažováním při pěstování a sklízení polních plodin, seznamoval je s písmem a matematickými zápisy, s uměním a jeho významem, uměním stavět chrámy, předal lidem i nový morální kodex a přinesl nové zákonodárství. Podivná bytost s rybí hlavou nejedla lidské pokrmy, nepila podávanou vodu, nebrala příjemné dary... Její tělo připomínalo vodního tvora s ocasem jenž vyrůstal společně s nohama. Pod rybí hlavou byla prý druhá, která hovořila lidským hlasem. Ani jeho padesát služebníků přiliš krásy nepobralo. Pozemšťanům se vůbec nepodobali a babylonský kněz Bérósós Marduk Ball, který nám o celé záležitosti podal zprávu, je bez skrupulí nazýval Annedotos - Oškliví, a Mysaros - Hnusní. Podle téže legendy se Ea na noc vracel se všemi svými služebníky zpět do mořských hlubin, aby na druhý den opět vycházeli na mořský břeh a vzdělávali primitivní pozemský lid.
    Vraťme se nyní k bohyní Derkétou opuštěnému dítěti. To dítě zachranili holubi teplem svého peří a donášenou potravou. Opuštěné dítě nalezli pastýři a předali je královskému dozorci dobytka Simovi, který si děvčátko vzal za vlastní a nazval Semiramis - Holubice. Vyrostla z ní krasavice v níž našel zalíbení první královský rádce Onnes. I požádal o její ruku a odvedl si ji do Ninive. Postupem času a shodou okolností, o nichž se není třeba šířit, zalíbila se samotnému králi a požadoval na svém služebníku, sliby i hrozbami, aby mu Semiramis vydal. Vystrašený a stresovaný Onnes se oběsil... Semiramis se poté stala ženou krále Ninose, a po jeho smrti i panovnicí Ninive. Z uvedeného lze usoudit, že Ninive bylo osídleno již předpotopních časech. A krátce poté, co dobyla okolní svět, založila na březích Eufratu, po vysušení močálů a bažin, město Babylon. Legendy tvrdí, že první Babylon byl založen v časech před potopou a v čase potopy byla chráněn, tak jako celé Chaldejsko, ochrannou kopulí vydávající strašidelnou záři. Z téhož pak vyplývá možné časování období kdy byl, v určitém prostoru a času, zaznamenán pohyb bytostí zcela se vymykajících nejen lidským představám o kráse, ale i obecným znalostem lidstva. Z téhož důvodu je slovo „zázrak“ jedno z nejfrektovanějších slov vystihujících nepochopitelné konání těchto tvorů. Pokud není přímo použito vědecké zaklínání veškeré pravdy o neexistenci existence. A to až do dnešních dní...
    Jde-li o časování významnému výskytu bytostí Lachamu, a potažmo i bohyně Derkéty pocházející z téhož plemene, pak pravděpodobně nikoli později než je rok 4250 před Kristem, v době tzv. Wooleyovy potopy. Zřejmě však mnohem, mnohem dříve. Ona se totiž Semiramis, patrně klonovaný potomek entity vodních Nágů žijících v podmořských základnách u pobřeží Askalonu, stala vládkyní Ninive. Slavného města, o němž velmi negativně hovoří starozákonní texty. Města, které bylo ve válce Démónů zničeno jako jedno z prvních a to tak důkladně, že do dnešních dní z něj nebylo vůbec nic nalezeno. Z téhož poznatku vyplývá, že v časech založení Babylonu bylo Ninive funkčním městským státem. Z toho lze rovněž vykalkulovat, že ochranný kruh kolem jedinečného nagovského klonu Semiramis ztratil své kouzlo v časech konce Ninive, a tedy i prvního Babylonu. Z téhož pak vznikly i nemalé problémy entity Lachamu, jež byla doma na Lachamu - Venuši v časech před planetární katastrofou, kdy byl zničen i život na Lachmu - Marsu. Kdy se to stalo? Kdysi, na počátku věků, za úsvitu současného lidstva, kdy Annunaki vystupovali a sestupovali z nebes aby si odpočinuli po namáhavé cestě vesmírným praoceánem Absú. V čase vysublimování nové energetické sítě a nasílených časových vektorech prostoru i Bab ili – Brány bohů. Právě v těchto místech byly položeny základní kameny nebes – prvního Babylonu, aby krátce po vypuknutí démonské války byly v důsledku planetární katastrofy, až na příslušné legendy, vymazány veškeré části souhrnné lidské paměti. Stalo se tak v časech pádu jisté části Strážců nebes, věku Nephilim - Anunaki...