O čem se v knize píše...
Zajímavé je, že v knize není v podstatě nic o vzniku Země, vše se odvíjí když Země už existovala. Ony ty informace, pomineme li různé vědátorské teorie, nejsou mimo jedné vůbec žádné. Ty vědátorské teorie, údajně vědecky prokázané, můžeme s klidným svědomím vynechat. Američan Sitchin nebyl sám kdo dokázal přečíst záznamy na sumerských hliněných tabulkách, znění překladů se však více méně shodují. Pro naši potřebu ale nepotřebujeme kupeské záznamy, ani záznamy o stavu královského dvora, pro nás jsou podstatné tabulky popisující vznik Země. Podle Sumerů Země v této sluneční soustavě nebyla, prostě neexistovala. Namísto ní v seznamu planet existovala planeta Tiamat, těch názvů je uváděno více, a na této planetě měl existovat život. A dost vyspělý život. Ta planeta se měla nacházet v místech kde je dnes pás planetek. Soustava však měla mít mimo všechny dnes známé další planety ještě jednu planetu s názvem Nimiru, nebo také Nibiru. Babyloňané té planetě říkali Marduk. Má obíhat naše Slunce po extrémně protáhlé eliptické dráze a téměř každý její průlet měl být provázen zmatky v soustavě. Při jednom průletu vznikl obrovský zmatek, který Sumerové označili jako „Válku bohů“. S nešjvětší pravděpodobností jeden ze satelitů planety Nimiru pronikl do soustavy tak něšťastně, že došlo ke srážce s Tiamat. Lze si to jen těžko představit co se při tom mohlo dít. V důsledku srážky, podle některých zdrojů opakované, mělo dojít k rozlomení Tiamat a uvržení odlomeného kusu na novou oběžnou dráhu. Spolu s tímto kusem dostal novou tabulku osudu i její satelit Kingu, což je náš Měsíc. Vznikly spekulace, že jde o umělý dutý satelit, v němž se část obyvatel Tiamat zachránila. Je li možné ttomu věřit, pak na Měsíci se opravdu mají nacházet zbytky jakýchsi prastarých měst. To mimo jiného. NASA by k tomu mohla říci více, ale z jakéhosi důvodu nechce. Američané ostatně nejsou sami kdo o tom má nějakou povědomost.
Tiamat měla být podle legend vodní příšera. To by mohlo naznačovat, že pokud ovšem na ní opravdu byl život, šlo by o vodní tvory. Nebo o nějaké obojživelníky? Byli to oni bohové s rybím ocasem, jejichž vyobrazení jsou k vidění na sumerských obrázcích? Jejich bohové vystupovali z vody!
Pak by mohl také platit „Začátek pociťujícího života“ z DZYANU. Lha, zřejmě anděl, který pohybuje čtvrtým světem , je sluhou dalších lhaů, kteří se pohybují v kruhu na svých triumfálních vozech kolem svého Pána, jediného Vše-oka našeho světa. Jeho dech dává život všem ostatním. Dal život prvnímu. To jsou Draci moudrosti.
Jak nová Země mohla vypadat? Podle DZYANU „její dům byl prázdný“. Krásně poeticky řečeno, Blavatská musela být jemná žena. Země potom řekla:„Pane se zářící tváří, pošli své syny aby zalidnili zemi. Poslal jsi sedm synů Pánu Moudrosti; vidí tě sedmkrát blížeji a cítí tvou přítomnost sedmkrát víc. Zakázal jsi svým služebníků, aby zachytávali tvoje světlo a tvoje teplo a překáželi tvému velkému dobru na jeho cestě. Pošli je nyní svému služebníkovi“.
Tu řekl Pán se zářící tváří:„Chci ti poslat oheň, když dílo začalo. Pozdvihni svůj hlas k jiným lokám; obrať se k Otci, Pánu Lotosu; neboť jeho Synové, tvůj lid jsou pod vládou Otců. Tvoji lidé budou smrtelní. Lidé Pána Moudrosti, ne synové Somy jsou nesmrtelní. Přestań naříkat. Tvých sedm rouch ti ještě patří. Ještě nejsi připravena, tvoji lidé ještě nejsou zralí“. A po velkém žalu odvrhla Země svá tři stará roucha, oděla se sedmi novými a stála tu ve svém prvním.
Nevíme kdy byla kniha DZYAN napsána, ani kdo ji vytvořil. Její autor, nebo autoři, hovoří v podobenstvích. I tak se z toho dá leccos vysledovat. Po válce bohů „nesvítilo Slunce“ a panoval chaos. Ono svítilo, jenže planety jeho svit a záření kvůli prachu neviděly a nepociťovaly. Nevíme jak mohl být velký satelit Nimiru, který nadvakrát zničil Tiamat. Pás planetek by měl obíhat na místě zničené planety a obsahovat zbytky Nimiru a satelitu. Vědátoři propočítali, možná ty zbytky byli spočítat, že planetky představují zhruba necelou polovinu Země. Možná vycházejí z toho, že Země bez oceánů opravdu vypadá jako by z ní něco, či někdo kus utrhl. Zapoměňte na kulatou Zemičku!
Příroda se sama bez pomoci shora nestává dokonalou, tvrdí se v DZYANu. Že by neplatila samovolná evoluce? Přes veškeré teorie nevíme jak Země skutečně vypadá. Je to jeden celý kus? Co ty lomy? Do jaké hloubky vedou? Lomy se prokazatelně pohybují, jsou to jen pevninské desky? Země nemá žhavé jádro, chová se jako elektromagnet napájený energií vesmíru! Trvalo prý třicet tisíc let než „rozvířené kolo“ vytvořilo rupy, tedy tvary. Než měkké kameny ztrdly. Než se stalo „viditelno z neviditelna“. Tvary trýznily Matku, Země je setřásala ze svých zad. A pak, po třiceti cronách, se Země otočila. Ležela na zádech, na straně, a tak se ustálila. Nevolala po Synech Nebe a nežádala Syny Moudrosti. Tvořila ze svých vlastních prsů, stvořila vodní lid, který měl hrozný tvar a byl zlý.
Hrozní a zlí vodnáři se stvořili ze zbytků jiných, z první, druhé a třetí periody. Dhjaniové přišli a viděli. Dhjaniové ze žárlivých rodičů, Otec a Matka v Jednom, přišli z bílých oblastí, z oblastí světla, z obydlí nesmrtelných smrtelníků. Synové světla nenašli zalíbení. To nejsou vhodné tvary pro naše bratry z páté rasy, žádná obydlí pro jejich život. Musí pít čistou, neznečištěnou vodu. Nechte, ať vysušíme vodní tvary. Přišli z plamene, oheň se svými jiskrami, oheň noci a dne. Vysušili nutné množství temné vody. Zničili je svou horkostí. Seshora lhaové a ze zdola lhamajové. Zničili dvoj- čtverhrané tvary, porazili kozonohé a psohlavé lidi, a lidi s tělem ryby. Matka-moře, velké moře, naříkala. Zdvihla a zmizela v Měsíci, který ji zdvihal a z nějž byla zrozena. Když rupové byli zničení, zůstala Matka Země prázdná...