Ó, bože Amóne...

    Jazyk bible je téměř shodný se slovy pozdějšího faraóna Ramesse II., jimiž popsal zázračné zjevení Amóna-Ra, který se v roce 1286 př Kr. zúčastnil rozhodující bitvy s Chetity po jeho boku. Bitva se odehrála u pevnosti Kádeš v Libanonu, a utkaly se v ní čtyři divize faraóna Ramesse II. proti silám zmobilizovaným chetitským panovníkem Muvattališem ze všech koutů jeho říše. Bitva skončila ústupem Egypťanů a zabránila jim v dalších útocích na Sýrii a Mezopotámii. Také však vyčerpala chetitské zdroje a značně Chetity oslabila. Vítězství Chetitů mohlo být přesvědčivější, neboť se jim téměř podařilo zajmout samotného faraóna.
    Nalezené chetitské nápisy, zabývající se touto bitvou jsou neúplné; zato Ramesse po svém návratu do Egypta považoval za vhodné podrobně popsat svůj zázračný únik. Jeho nápis na stěnách chrámu, doplněný detailní ilustrací, popisuje jak egyptské voje přitáhly ke Kadeši, utábořily se na jih od něj, a chystaly se do boje. Chetité kupodivu k bitvě nenastoupili. Ramesse tedy dal povel dvěma svým divizím aby vyrazily na pevnost. V té chvíli se však zčistajasna objevily chetitské válečné vozy, napadly dvě postupující divize zezadu a způsobily pohromu v táboře těch dvou zbývajících. Jakmile se daly egyptské šiky v panické hrůze na ústup, Ramesse náhle zjistil, že zůstal sám pouze se svým tělesným strážcem. A „když se král ohlédl zjistil, že ho odřízlo 2 500 válečných vozů" - a ne jeho vlastních, nýbrž chetitských. Když ho opustili jeho důstojníci, vozatajové i pěchota, Ramesse se obrátil ke svému bohu a vyčetl mu, že se v této ošemetné situaci ocitl jedině proto, že poslouchal jeho rad. A Jeho Veličenstvo dělo: „Co nyní činit mám, ó Otče Amóne? Což otec zapomněl na svého syna? Udělal jsem někdy něco bez tebe? Cožkoli jsem činil, nebo nečinil, bylo to snad proti tvému přání?" Když Ramesse egyptskému bohovi připomněl, že nepřítel uctívá jiné bohy, nakonec se otázal: „Co pro tebe znamenají tito Asijci, ó Amóne? Ti ubožáci, kteří o tobě nemají potuchy, ó bože?"
    Ramesse neustával v prosbách aby ho Amón ušetřil, vždyť Amonova síla je větší než síla „milionu pěších, stovek tisíc vozatajů na válečných vozech". A tu se stal zázrak - sám bůh se zjevil na bojišti! „Amón vyslyšel mé vroucí volání. Vztáhl pravici a já jsem zajásal. Stanul vedle mne a mocně vykřikl: Kupředu! Vpřed Ramesse! Můj synu milený, jsem s tebou!" Ramesse poslechl svého boha a obrátil se proti nepříteli. Pod vlivem přítomnosti boha Chetité zcela nepochopitelně zeslábli: „...ruce jim klesy k bokům, nedokázali vystřelit, ani vrhnout kopí." A volali na sebe: „Toto není smrtelník kterého máme před sebou, proti nám stojí mocný bůh; jeho skutky nejsou skutky muže, v jeho těle se skrývá bůh." Jelikož se mu nikdo nedokázal postavit na odpor, Ramesse rubal nepřítele zleva, zprava, až se mu podařilo uniknout.
    Po Muvattališově smrti podepsal Egypt s chetitským královstvím mírovou smlouvu a faraón, který právě vládl, si vzal chetitskou princeznu za první manželku. Uzavření mírové smlouvy bylo nezbytné, neboť nejen Chetité, ale i Egypťané se stávali stále častěji terčem útoků „lidí z moře" - nájezdníků z Kréty a dalších řeckých ostrovů. Podařilo se jim uchytit na středozemním pobřeží Kanaánu, a posléze se z nich stali Pelištejci, které známe z bible; jejich útoky na samotný Egypt však odrazil faraón Ramesse III., který zachytil válečné výjevy na stěnách jednoho chrámu. Své vítězství si vysvětloval tím, že se přísně držel „pokynů všemocného pána, svého vznešeného božského otce, pána nade všemi bohy". Jeho bohu, Amónovi-Ra, náleží pocta za vítězství: neboť to byl „Amón-Ra, který se za nepřáteli pustil a zničil je". Budiž bohu věčná sláva...