Nový šéf českého zahraničí – a už chybuje…

    Takový ministr to neměl, a ani dnes nemá vůbec lehké. Ještě se nestačil prošpacírovat Černínským palácem coby svým novým pracovištěm, a oběma nohama už spadl do největší evropské krize od konce druhé světové války. A teď babo raď, jak se zachovat… Nový ministr si asi řekl, že snad neudělá velkou botu když v prvních okamžicích, než se trochu rozkouká, bude mluvit a jednat zhruba tak, jak by mluvil a jednal jeho někdejší předchůdce bilderberg Schwarzenberg. A to byla jeho první a kardinální chyba, protože Schwarzenberga nepovažují Češi za Čecha…
    Ukrajinská krize pokračuje, Kocáb jak pitomec kráká po kijevských ulicích, a rovněž tak nový ministr se k ní musel začít vyjadřovat. Pokusil se, jenže ouha… Ono to pořád ale vůbec nebylo ono, protože ministr si ještě stále nedokázal uvědomit jednu podstatnou a veledůležitou věc. Má-li totiž být úspěšným ministrem zahraničí, to je takovým, po jehož slovech a činech nebude většina národa nesouhlasně pískat, nepotřebuje žádné rozbory a rešerše spolupracovníků, ale stačí mu jediné. Představit si, co by asi v ten určitý nový moment ve vývoji dané krize řekl, či udělal Schwarzenberg. A říct a udělat pravý opak. Tohle jediné by totiž bylo správné a morální, a jedině za to by mu národ byl vděčný.
    Jenže tohle nový ministr neudělal, a nedělá to dodnes. A to je jeho druhá obrovská chyba. Což už je vážné, a ještě vážnější o to, že za rohem se už šklebí třetí ministrova chyba. Je jí jeho stálá a neustupující nejistota jak se k probíhající ukrajinské krizi vlastně postavit, a hlavně co k ní říci. Lidé vidí, že si není jistý v kramflekách a skoro to dokonce někdy vypadá, že by chtěl říct něco jiného než říká, ale že mu nějaké ohledy – snad na EU či na co – brání to vyslovit.
    Vůbec nejpatrnější to bylo když si jej na kobereček pozval moderátor ČT Takáč. A teď pozor, ta slova „na kobereček“ nejsou překlep, ono to tak totiž skutečně vypadalo. Jako ostré šípy vystřeloval moderátor na nového ministra svoje nemilosrdné, samozřejmě krystalicky protirusky návodné otázky. Jednu za druhou, proč, kdy, jak, co, a ministr se pod tím přívalem kroutil, a jako poslušný žáček se snažil odpovídat i na ty nejvšetečnější a nejdotěrnější Takáčovy vlezlosti a pitomosti. Jakmile Takáč zaregistroval, že získává půdu pod nohama, enormě vystupňoval tlak. Až to obecenstvu bylo nepříjemné a cítilo, že teď už by se měl ministr moderátorově drzosti postavit. Vždyť si to vyžaduje jeho důstojnost ministra zahraničí českého plivátka! Bohužel se toho obecenstvo nedočkalo. Což, vedle už zmíněné nejistoty, vlastně zahrnuje i další, a to už v pořadí čtvrtou ministrovu chybu. Ta chyba by se dala charakterizovat jako naprostý nedostatek uvědomělé důstojnosti...
    Nevím z které vládní partaje onen ministr je, nicméně to asi podává dost podivný obrázek o způsobilosti celé vládní tlupy oranžového předsedy. Na jednu stranu je mi toho zmíněného nového ministra líto, obvzlášť jestli v něm zbyl alespoň kousek slušnosti a nezbytného rozumu. Na rozdíl od bilderberga Schwarzenberga patrně nemá takovou hroší kůži aby se od nepříjemností utekl někam schovat než se to přežene. A v tuto chvíli nelze nepřipomenou rošťáckou poznámku prezidenta Zemana: „…už mě unavuje někomu stále něco připomínat, nebo vznášet námitky. Dostali co chtěli, a jenom na nich je jak dlouho vydrží. Pochybuji, že do příštích voleb…“ Od ministrových příznivců jsem zaslechl, že jeho nedostatky, či omyly jsou opravitelné. Možná až se trošku víc rozkouká v Černínském paláci a ukáží mu z kterého okna vyhodili Jana Masaryka… Budiž, dejme tedy na tu opravu novému ministrovi čas…