Noe - syn bohů...

    Z textu Genesis i jiných materiálů jednoznačně vyplývá, že Noe byl mužem zcela neobvyklých vlastností, které by vlastně normální člověk neměl mít. Prý se podobal nebeským andělům. Přesto Henoch Metúšelachovi nařídil, aby sdělil Lámechovi, že Noe je skutečně jeho synem. Jak se však mohlo Lámechovi a jeho ženě narodit tak podivné dítě? Řešení záhady bude asi podobné jako v případě narození Šéta, který byl Evě vložen do klína.
    Takzvaný Lámechův svitek, fragmentární spis z kumránských jeskyní, obsahuje další zprávu o Noemově podivném narození. Podobá se Henochově knize. Podle svitku nebyl Lámech skutečným Noemovým otcem, protože se vrátil z více než devítiměsíční cesty a doma našel manželku Bat-Enoch a právě narozeného syna. Okamžitě ženu obvinil z nevěry a oprávněně tvrdil, že dítě nemůže být jeho. Jak by také mohlo? Rozhořčeně dospěl k závěru, že syn musí být dítětem „strážců“, a řekl ženě: „Chci, abys přísahala při Nejvyšším, při nejvyšším Pánu, při králi všech světů, při vládci synů nebes, že mi říkáš pravdu...“ Bat-Enoch se ale otázce vyhnula a argumentovala tím, že by se Lámech měl spolehnout na její cit. Na manželovo naléhání odpověděla: „Nehledím na své něžné city a přísahám ti při všem svatém a Nejvyšším, pánu nebes a země, že to je tvé semeno, počala jsem tvou zásluhou a můj plod vyrostl ve mně tvým přičiněním, a ne díky nějakým cizincům, strážcům, nebo jiným nebeským bytostem“.
    Bat-Enoch ať už vědomě, nebo nevědomě lhala, neboť přes všechno její ujišťování bylo jasné, že Noe byl potomkem nebeských bytostí. Potvrzení nalezneme rovněž v kumránském svitku, protože i podle něj se Metúšelach vydal ke svému otci Henochovi, Lámechovu dědovi, a přednesl mu svůj problém. Henoch pověřil Metúšelacha, aby svému synovi vyřídil, že semeno vložili do lůna Bat-Enoch „nebeští strážci“.
    Noe byl elohim vybrán, aby po potopě založil nové lidstvo, a byl právě k tomu účelu stvořen „strážci“. I když starozákonní příběhy bohužel neobsahují podrobnosti o jeho podivuhodném narození, z nebiblických pramenů a z kumránského svitku jasně vyplývá, že podobně jako v případě Evina syna Šéta došlo i zde k umělému oplodnění!
    O mnoho let později se zřejmě podobnou cestou narodil i Abrahámův vnuk. Abrahámův syn se jmenoval Izák a oženil se s Rebekou, dcerou Aramejce Betúela z Rovin aramských (Gn. 25, 19-20). Ve věku šedesáti let se Izákovi a Rebece narodila dvojčata (Gn. 25, 26), ačkoliv manželé byli předtím dlouhou dobu bezdětní. Oba si ale velmi přáli mít dítě, a tak Izák prosil za svou ženu aby otěhotněla. Modlitba byla vyslyšena a Bůh Rebece řekl: „Ve tvém životě jsou dva pronárody. Oba národy se rozejdou, jen co z tebe vyjdou. Jeden národ bude zdatnější než druhý, nezpočetný bude sloužit počtem skromnějšímu“. (Gn. 25, 23)
    Jeden z později narozených synů se jmenoval Ezau. Údajně byl „červenohnědý a chlupatý jako kožíšek“. Druhým dvojčetem byl Jákob, ze kterého prý pocházejí Izraelité. Z podivného Ezaua zase odvozovali svůj původ Edomité (Edomci), potlačení slavným izraelským králem Davidem (asi 1010-970 př. Kr.). Z područí Izraelců se osvobodili teprve za krále Joráma (asi 848-841 př. Kr.).
    Hospodin věděl (podle Gn. 25, 23), že se oba synové (národy) budou v budoucnosti střetávat, přesto Rebece umožnil aby je porodila. Proč to udělal? Možná při umělém oplodnění původně nepočítal s tím, že se narodí i Ezau. Jeho hebrejské jméno Esaw znamená „ochlupený“. V knize Malachiáš se dokonce píše, že Hospodin Ezaua nenáviděl. Sám Hospodin prý řekl: „Což nebyl Ezau Jákobův bratr? Jákoba jsem si zamiloval, Ezaua však nenávidím! Proto jsem obrátil v poušť jeho hory, jeho dědictví, v step pro šakaly“.
    Předpokládejme, že Ezauovo ochlupení bylo jakýmsi znetvořením. Možná porod neproběhl normálně a obě dvojčata byla nějakým způsobem postižena. Nasvědčovala by tomu i ta skutečnost, že Jákob se držel při narození Ezaua za patu!
    Mohlo by se jednat o siamská dvojčata? Jákob se v hebrejštině píše „Ja'aqob-El“, což by mohlo být narážkou na případné znetvoření. Výraz „Aqob“ totiž znamená „pata“! Nelze však pochopitelně vyloučit, že se jedná pouze o symboly... Snad, podivnější je ale jiná záležitost. Genetikové tvrdí, že jsme všichni potomky Adama a Evy. Jenže... Pokud opravdu potopa zničila vše živé, a Noe měl být obnovitelem lidstva, pak bychom my, pozdější jedinci, měli být potomky Noemova obnovování! Není liž pravda?