Nestačí to už?

    A je to obvyklý motiv v posledních padesáti letech, že lidé ve své době označovaní za podivíny a solitéry, stojící mimo hlavní názorové proudy, rozpoznali historičnost okamžiku. Prý musíme podporovat svého prezidenta, od kdy musíme podporovat svého prezidenta když navrhuje protiústavní zákon? V srpnu 1964 byl Wayne Morse jedním ze dvou senátorů, kteří hlasovali proti Tonkinské rezoluci opravňující použití vojenské síly ve Vietnamu. Wayne Morse, senátor za Oregon, byl na začátku roku 1964 v Kongresu hlasem opozice. Senátor Morse se vymykal v tom, že zpochybnil samotné právo americké vlády zavléct zemi do války ve Vietnamu. Tvrdil, že je na americkém lidu aby formuloval zahraniční politiku. Senátore, Ústava dává prezidentovi Spojených států veškerou zodpovědnost za vedení zahraniční politiky. Nemůžete se více mýlit. To je mnohokrát opakovaná klamná představa, že zahraniční politika patří prezidentovi. A komu tedy náleží, Senátore? Patří americkému lidu, otcové Ústavy to formulovali zcela jasně. A jaká je tedy v tomto odpovědnost prezidenta? Říkám, že podle Ústavy vše, co prezident má být, je být správce zahraniční politiky občanů. To je jeho výsadní právo a já důrazně žádám, aby americkým občanům byla předkládána fakta o zahraniční politice. Sám víte, Senátore, že americký lid nemůže formulovat a vykonávat zahraniční politiku. Jste člověk slabé víry v demokracii když dokážete něco takového říct. Já mám plnou důvěru ve schopnost amerických občanů vyložit si fakta, pokud jim je ovšem poskytnete, já vytýkám vládě, že americkým občanům nepředkládáme fakta.
    A to je způsob víry v demokracii, která není v módě mezi mediálními společnostmi ve Washingtonu a mocenskou elitou v hlavním městě, a přitom je to správný výklad Ústavy a dobrá definice demokracie. Nezávislý novinář Stone řekl, všechny vlády lžou, a ničemu co tvrdí se nemá věřit. Stone tím ale neházel všechny vlády do jednoho pytle a neříkal, že vlády lžou neustále, ale snažil se říct že bychom neměli věřit, že co řekne vláda je automaticky pravdivé. Zejména vláda mající odpovědnost za ztráty na lidských životech ve válkách, za následky militaristické politiky, za to, co Martin Luther King nazýval šílenstvím militarismu. Přestanou s těmi podvody jedině když většina lidí ty podvody prohlédne. Podvody, které vedou ke krveprolití a lidskému utrpení. Pokud toto pochopíme, můžeme změnit směr událostí. Nebude to ale jednoduché, bude to vyžadovat věnovat se hledání pravdy. Dr. Martin Luther King řekl: Jsou chvíle, kdy se mlčení rovná zradě. A tento čas nastal právě teď. Ani když svědomí zoufale volá po pravdě, není snadné vystoupit proti politice vlády vlastní země, zejména v čase války. Kdo je schopen si uvědomit, že z amerických vlád se evolucí staly největší obchodníci s násilím v dnešním světě? Co si asi myslí ti ubožáci, když jsou na nich zkoušeny nejnovější zbraně? Stejně tak Němci testovali nové látky a mučení v koncentračních táborech po Evropě.
    Dá se tvrdit, že vztahy mezi státy jsou v troskách, zůstala zahořklost. Setkáváme se s hlubokou, ale pochopitelnou nedůvěrou, se ztrátou důvěry ve slova Západu, a zejména nedůvěru v úmysly Spojených států. Svět prý nyní žádá od Ameriky zralost, nevím, nicméně dnes už vím, že té zralosti dnešní Amerika není schopna dosáhnout. Tento způsob zachovávání rozdílů není spravedlivý. Národ, který rok za rokem vynaloží více peněz na armádu než na programy k povznesení společnosti, se přibližuje k duchovní smrti. Toto šílenství musí nějak ustat. Já osobně jsem po řadě úvah došel k přesvědčení, že za vše nemohou sami Američané, ale ti v pozadí, kteří jejich vládami mávají podle svých potřeb. Do prezidentské funkce jsou dosazování tak spolehliví jedinci, že americkému stádu zdůvodní třeba atomové bombardování Měsíce. Jak lehké je oblbnout stádo... Tady už nejde jen o Ameriku, ale o celý svět. Musíme to zastavit, a nejlépe hned teď. Dokud není příliš pozdě. Postavit se proti tomu musí každý jedinec, protože ti dosazení to neudělají. Jen od nás musí přijít podnět ke změně tohoto světa...