Nepřijatelné kuriozity...

    Tradiční vědátoři svým lpěním na překonaných modelech produkují „kuriozity“ protože chtějí, a často musí výsledky svých bádání za každou cenu přizpůsobit nařízenému dogmatu namísto aby se snažili vypracovat podle nových poznatků nové modely. Paleontolog vězící v blátě dogmatu geologických časových škál a jim odpovídající typologie vývoje života pak musí i nadále tvrdit, že „typická zvířata doby ledové“, mezi nimi i lvi a nosorožci, se stoickou odevzdaností snášela po celá tisíciletí, nebo dokonce desetitisíciletí teploty pohybující se hluboko pod bodem mrazu. To si lze představit pouze v případě, že by se na celá ta tisíciletí jaksi „odhmotnili“! Jenže to je pohádkový div proti němuž jednoznačně hovoří všechny nálezy! Vědátorská dogmata a teorie nejsou nic jiného než hypotézy jen minimálně odvozené ze zkušeností a experimentů, které musí být prováděny v reálných podmínkách! A nikdy naopak... Za účelem úmyslného matení oponentů se v rámci „vysvětlení“, či obhájení sporné teorie, s oblibou zaměňují příčiny a následky. Představa, že se nové výsledky jakéhokoli bádání automaticky prosadí, je široce rozšířeným omylem. S ohledem na morfologické rozdíly například ptáci rozhodně nemohou pocházet z dinosaurů jak je všeobecně tvrzeno. Toto zjištění bylo mezitím potvrzeno nezávislými vědeckými výzkumy provedenými v Americe a Číně. Populárně vědecké časopisy v pestrých pouťových barvách přesto líčí původ ptáků od dinosaurů stejně jako dřív. Tímto postupem se prosazuje a petrifikuje určitý názor, aniž by byl předtím na tisíce let zahrabán v zemi… Zainteresovaný laik netuší, že každá nová myšlenka musí napřed doslova prorazit betonový kruh systému akademické vědy, aby se jednou přes veškerý odpor a s patřičným, někdy i mnohaletým zpožděním, prodrala na veřejnost...
    Alternativní vědecké práce vstoupí ve známost a jsou akceptovány pouze tehdy, jsou-li zveřejněny v některém z ortodoxních vědátorských plátků. Z toho důvodu hrají média klíčovou roli v otázce, které výsledky vědeckého bádání a jaké ideje se dočkají zveřejnění, a které ne. Většina časopisů je však při zveřejňování názorů a výzkumů nucena řídit se komerčními úvahami a musí tedy brát ohled na to, aby zveřejňovaly co je přijatelné pro většinu čtenářů. Tento systém neustále přemílající znění zastaralých teorií připomíná monotónní klapání modlitebních mlýnků, jimiž je zájem čtenářské obce umrtvován už od kolébky. Neustále opakované prokázané debiloviny a standardní fráze, popisující například „proces zkamenění“, získávají samy o sobě váhu důkazu, a nikdo se už neptá po jejich oprávněnosti. Jedině správná „ortodoxní“ média nemohou za normálních okolností riskovat zveřejnění příliš kontroverzních materiálů. Články ve vědátorských magazínech předem prohlížejí mnohdy „odborní“ podvodníci. A který z nich ochotně připustí zpochybnění svého životního díla, nebo názoru? Zveřejní-li nějaký držitel akademického titulu v nějakém oboru kontroverzní výsledky výzkumu z jiného oboru než který oficiálně vystudoval, bývá označen za excentrika, podivína, pomatence, dobrodruha, či podvodníka, nebo zcela jednoduše za neznalého dané problematiky.
    Zmíněné chrastění vědátorskými modlitebními mlýnky zcela určitě není nic nového, a pokud se na této skutečnosti nic nezmění, jedinou možností těch, kteří se mnohdy namáhavě získané výsledky „seriózní“ vědátorskou metodou provedené práce marně pokoušeli zveřejnit, dát to byť s těžkým srdcem do zásuvky, kde vše zapadne prachem zapomnění… Kam se pak u takového jedince poděje nejen úcta k sobě, ale i k práci kterou možná s chutí vykonával?