Nehodící se škrtnout...

    Že nám různé prapodivné historky vypráví církevníci člověka nepřekvapuje, velmi podivné je, že se v podstatě stejným způsobem chovají i oficiální vědátoři. Církev přirozeně bude přehlížet bílá místa jež se na nás zubí z minulosti v podobě otisků lidských stop provázejících stopy údajně dávno vymřelého dinosaura. Obzvlášť pokud ona sama většinu „nevhodných“ informací o minulosti zničila. Ale proč se tak chová věda, pro niž vlastně slovo nevím nemělo existovat? Ta by přece měla kráčet po nezmapovaných stezkách a nepochopitelné pro ni být výzvou. Přesto, jak vidno, kráčejí s církevníky společně ruku v ruce s myšlenkou jednotnou a neoddělitelnou. Kde selhávají církevní tabu, nastupují vědátoři se svým nezvážitelným a nezměřitelným, a tudíž neexistujícím... Z určitého hlediska je docela psina jak se to, čemu vznosně říkáme historické prameny, neustále kouskuje a škatulkuje podle vzoru univerzálních dotazníků s poznámkou pod čarou: „Nehodící se škrtněte“. A tak škrtáme a škrtáme a díky tomu usilovně gumujeme v mapě dějin i tam, kde původně žádná bílá místa nebyla. Vypadá to, jakoby se člověk chtěl své minulosti zbavit.
    Jenže proč? Protože dnešní jedinec chce být lepším než ti před ním? Nechce být spojován s minulostí neandrtálce, i když ten neandrtálec mohl být nemlich stejně dobrý, nebo válečníka agresivně uchvacujícího moc a bojujícího o jemu nepotřebná území na přání bohů? Ne, za tím musí vězet něco podstatně většího. Vědátor je prostý skutečné víry a proto nemá žádný pevný bod od něhož by se mohl odrazit. Vědátorské zkoumání je prý založeno na přímých důkazech, a pokud tyto důkazy vyžadují intuitivní přístup, vědátor je raději zavrhne, ba přímo zesměšní. Naproti tomu v chování církevníků lze vyčíst přímo hmatatelný strach vedoucí k naprosté devastaci a takřka úplnému vymazání historie. Čeho se tak bojí? Že by jejich staleté lži vyplavaly na povrch? Toho se asi až tak nebojí, protože ty lži plavou už delší dobu. Bojí se hlavně chvíle, kdy se najde dostatečně silná skupina myslících, a omlátí jim ty lži o palici. Snad k tomu dojde až nastupující generace pochopí k čemu ty kostelnické lži slouží. Že z nich církevníci dělají tvárné stádo podle svých potřeb. Je třeba si uvědomit, že církevníci neznamenají pánbůh, to se jen oni sami prezentovali do role jeho jediného zástupce. A ne kvůli svatosti, ale kvůli byznysu... Celá jejich historie je doslova prosáklá zlodějnami, chamtivostí, a v neposlední řadě i mohutným vražděním. Ať už oponentů, nepohodlných, hlavně však až nestydatě bohatých... Jejich chlastounství a smilnění by vydalo na samostatnou kapitolu, ne li celou knihu. Černý papež, bílý papež... Bible zvlášť pro stádo, a zvlášť pro vojsko... A obézní černoprdelník Duka jim ji požehnává... Už je také svatý? To vše pro slávu boží...
    Kolik takových civilizací už na slávu boží dojelo? Civilizací, po nichž zbyly monumenty na jaké se současná civilizace nezmůže ani kdyby žila ještě tisíc let... Ty současné technologie nejsou „výdobytkem“ obyčejných vědátorů, jak to ostatně přiznal německý Američan prof. Oberth: „Nemůžeme si ponechávat zásluhy jen sami pro sebe, moc nám pomohli ti odjinud...“ Jsou snad totéž zachované artefakty minulosti, z nichž nejviditelnější jsou pyramidy rozeseté po celém světě? Nevím proč, ale největší zájem budí tři egyptské. Tyto skvosty z nedostatku jiných znalostí mohou být považovány za důkaz umu našich předků. Opravdu je tomu tak? Postavit je, nebo alespoň napodobit dnešní „moderní“ společnost není schopna ani s použitím nejmodernějších technologií. Jak to tedy proboha dělali, když podle debilních vědátorů neznali ani kolo? Nejopuncovanější tupci vymysleli zaručený způsob jak pyramidy stavěli, a stáda opuncovaných podtupců to bez odporu akceptovala. A protože oponentura sílila, Japonci se pod vedením jednoho proslulého profesora vydali stavět alespoň minipyramidu podle přísně vědátorských metod. Neuspěli, nestíhali totiž v lomu nalámat, osekat, na dřevěných válcích koulet, usadit... Nestíhali, i když použili veškerou dnešní nejmodernější techniku včetně nákladních aut a nejtěžších jeřábů... To nehledě k tomu, že jim stavba už při třetím stupni začala „padat na hlavu“. To však nejhlavnějším tupcům vůbec nevadilo, oni trvají na svém výmyslu. Neustále hledají, přeměřují, porovnávají a spekulují nad jejich významem. Oni hledí, ale neuvidí... Podle církevníků je tento Ježíšův výrok pouze vyjádřením jeho názoru ve vztahu k budoucím generacím. Údajně nás považoval za hordu mamlasů a tupců. Myslící jedinci by se mohli bránit, že ne vždy je tam, kam upíráme pozornost, něco zjevného. Nebo je, ale nám to vzhledem k „navyklým“ dispozicím jaksi uniká? Jestliže do vás neustále tlučou své dohady a výmysly, které se musíte div ne doslova naučit zpaměti, pak i ta největší snaha dívat se nemusí, a mnohdy ani nemůže být korunována úspěchem. Chybí tomu nezatížená mysl...