Nebyli to primitivové

    Bolivijská a peruánská náhorní rovina připomíná jinou planetu. Není to země. Tlak vzduchu je tam o polovinu nižší než na úrovni moře, a přece se tam najdou lidé až do výše tří tisíc pěti set metrů. Mají o dva litry krve více než my, osm miliónů červených krvinek místo pěti a jejich srdce tepe pomaleji. Radiouhlíkové metody datování tu odhalily lidskou přítomnost před devíti tisíci lety. Některá současná zjištění naznačují, že tu lidé žili už před třiceti tisíci lety. Není nikterak vyloučeno že lidské bytosti, které uměly zpracovávat kovy, měly observatoře a vědu, zde postavily před třiceti tisíci lety obrovská města. Kdo je vedl?

    Některé ze zavlažovacích prací, provedené předchůdci Inků, by se sotva daly uskutečnit s našimi elektrickými vrtačkami. Proč lidé, kteří údajně neznali kola, stavěli obrovské dlážděné silnice? Americký archeolog Verrill zasvětil třicet let pátrání po zmizelých civilizacích Střední a Jižní Ameriky. Podle něho velké práce dávných lidí nebyly prováděny nástroji na otesávání kamene, ale radioaktivním těstem které nahlodává žulu. Verrill tvrdil, že toto radioaktivní těsto, odkaz ještě mnohem starších civilizací, viděl v rukou posledních čarodějů. Ve velmi zajímavém románě Světelný most popsal město z doby před Inky, k němuž lze dojít pomocí „světelného mostu“. Mostu z ionizované hmoty, který se objevuje a mizí podle přání, a umožňuje překročit skalní soutěsku jinak nepřejročitelnou. Až do posledních dní svého života, zemřel osmdesátiletý, Verril tvrdil, že jeho kniha je mnohem více než legenda.

    Co znamenají obrazce v Nazce? Jde o obrovské geometrické linie narýsované na planině v Nazce, viditelné jen z letadla, nebo z balónu, a které právě letecký průzkum umožnil objevit. Už zmíněný profesor Mason, který nemůže být jako Verrill podezírán z fantastičnosti, se ztrácí v domněnkách. Předpokládá to, aby stavitelé byli vedeni strojem vznášejícím se ve vzduchu. Mason odmítá tuto domněnku a představuje si, že obrazce byly vytvořeny na základě menšího modelu nebo mřížky. Uvážíme-li, jaká byla technická úroveň předchůdců Inků, již připouští dokonce i klasická archeologie, je to ještě nepravděpodobnější. A jaký by byl význam této kresby? Náboženský? Výklad na základě neznámého náboženství je běžná metoda jak okecat co neznám. Raději předpokládáme kdejaké pitomosti než jiný stav znalostí a techniky. Je to otázka samolibé představy o své „výlučnosti“. Dnešní osvěta se jim jeví jako jediná a nejlepší. Fotografie, které máme z planiny z Nazky, nás neodolatelně nutí představovaz si přistávací plochy. Vždyť Synové slunce přišlí z nebes... Profesor Mason se střeží jakéhokoliv sbližování s těmito legendami a předpokládá, zcela nezávisle, jakési náboženství trigonometrie, pro které však v historii věrouk neexistuje žádný příklad. Ať už se to profesorovi líbí, nebo nelíbí faktem je, že podle mytologií předincké doby jsou hvězdy obydleny a bohové sestoupili ze souhvězdí Kuřátek.

    Odmítat možnost návštěv bytostí odjinut, stejně jako existenci atomových civilizací, je neklamnou známkou samolibé stupidity. Že zmizeli téměř beze stopy ještě ani zdaleka neznamená že neexistovali. Jenže oni beze stopy nezmizeli! To jen opuncovaný pitomec ve všem vidí jen posvátné kulty a náboženství. Veškeré dnešní znalosti a „výdobytky“ mají někde svůj základ, v podstatě všechny „objevy“ tu už byly. Dnešní vědátor pouze oprášil prastaré záznamy a to z nich, co pochopil, jen vytáhl a reprodukoval. I tak ale klobouk před těmi vědci dolů. Takoví vědci si zcela jasně uvědomují, že nebýt znalostí a techniky těch dávno zaniklých, nebylo by ani dnešní „vyjímečné“ civilizace. Pro takové vědce jsou kouzelnické praktiky různých šamanů praktickými skutečnostmi. Pomalu, ale jistě vzniká zcela nová věda založená mezi jiným i na trvalé cirkulaci mezi objektivním pozorováním minulosti a jemnými závěry poznání v oblasti parapsychologie, fyziky, chemie a matematiky. Hypotéza pomalého vývoje inteligence, či stálého pomalého putování vědy, dnes už není aktuální. A tabu, které dělí tuto opravdovou vědu od té viditelné, je snadno pochopitelné. Obyčejný opuncovanec je s vidinou tučného zisku schopen prodat komukoliv cokoliv a mohlo by se tak lehce stát, že by mohli nadělat ve známém vesmíru paseku o jaké se nám nesnilo. Tito vědátoři nejsou schopni těžit z lidské historie a je to dobře. Proč by minulé civilizace nemoly poznat „náhlé záblesky“, díky nimž se dopracovaly značného stupně poznání? Proč by se to, co nazýváme osvícení, blesková intuice, výbuch génia, nemělo udát už několikrát za dobu trvání  lidstva? Nemohou být mytologie, legendy, nebo i magie, jakési vzpomínky na tyto „náhlé záblesky“? Při pohledu na  fotografii člověka vznášejícího se ve vzduchu, pokud ovšem nejde o fotografii trikovou, přece nikdo neřekne že je to zobrazení báje o Ikarovi, ale označí to za momentku zachycující skokana, nebo plavce při skoku do vody. Proč by nemohly být takové momentní stavy i v civilizacích? Doposud žádný z těch ubohých vědátorských opuncovanců si ve své samolibosti neuvědomil, že jsou jen pouhými roztloukači štěrku. Že cestu staví až jiní...