Možná přijde nová civilizace...

    Pokud v Termanově formulaci na místo „několik desetiletí“ dosadíme „několik tisíciletí“, začneme mlhavě tušit obrysy svých hypoteticky vyspělejších následníků. Ještě zřetelněji by se mohl projevit další faktor, jenž v Thomsonově, ani Termanově studii nebyl zohledněn. Když Thomsonův tým pátral po superchytrých dětech, a Terman konstatoval novou kvalitu zázračných dětí, probíhaly na východě i západě plnou parou atomové pokusy. Celková světová radioaktivita se od počátku dvacátého století zvýšila na pětatřicetinásobek. Tento fakt mohl být impulzem k evolučnímu vývoji nového druhu. Ne všichni mutanti musí být zápornými postavami z hororových filmů. Předpokládejme, že i ve vzdálené minulosti došlo k dramatickému zvýšení radioaktivity. Tehdy se mohla poprvé projevit situace s níž byli konfrontováni Thomson a Terman. Mezi námi mohou existovat vyspělejší formy lidského rodu které my, „opozdilci“, nedokážeme odhalit. Totéž pochopitelně platí pro hypoteticky kdysi v minulosti existující zástupce této vyspělejší formy. Možná existují naši příbuzní, kteří již před mnoha tisíci lety dosáhli stejného stupně vývoje jaký Thomson zjistil u testovaných dětí.
    Nejsme jediní, existuje vícero evolucí. V současnosti se prosazují dvě vzájemně odlišné teorie o vzniku a vývoji člověka. První se nazývá „Out of Africa“, druhá bývá označována jako „multiregionální hypotéza“. První model předpokládá, že člověk vznikl v Africe, druhá alternativa tvrdí, že Homo erectus se vyvinul v dnešního Homo sapiens nejen na černém kontinentu, ale paralelně na více místech Asie a Evropy, například jižní Španělsko, Bretaň, Etiopie, východní Afrika, Himálaje, a další lokality. Odsud se jednotlivé populace rozšiřovaly dál a vzájemně se mísily. Vcelku málo pozornosti vzbudila v létě roku 1999 zpráva o vyhodnocení DNA lidí z osmi etnik, z Francie, Číny, Vietnamu, Mongolska a čtyř afrických národů. Ze zkoumání vyplynulo, že se jednotlivá etnika liší především výskytem genu DDHA1 podílejícího se na látkové výměně cukrů. Jedná se o vědeckou záhadu, ale ještě podivnější je skutečnost, že onen zmíněný gen měl existovat již před přibližně 200 000 lety, tedy před zvažovaným vznikem „moderního“ člověka. Ve své struktuře obsahuje dva rané haplotypy. Jde o určité kombinace nukleových bází adeninu, guaninu, thyminu a cytosinu, jež vytvářejí tzv. abecedu života. Jeden z těchto haplotypů se vyskytuje pouze v Africe. Druhý se dělí na dvě varianty, z nichž jedna se opět vyskytuje u dnešních Afričanů, ovšem druhá se objevuje výlučně u lidí nepocházejících z Afriky. Výsledky tohoto vyhodnocení DNA podle názoru některých vědců popírají teorii o pouze africkém původu lidstva. Zdá se totiž, že existovala přinejmenším tři „výchozí centra“ ze kterých vzešel dnešní člověk.
    Druhý úder „africké teorii“ zasadil nález z gruzínského Tbilisi z pozdního podzimu 1999. Našli tam odhadem údajně 1,8 milionu let starou lidskou lebku, která by podle mínění mnoha antropologů mohla do lidské evoluce vnést opravdovou revoluci. Mimo Afriku se totiž do té doby nacházely „jen“ maximálně 1,4 milionu let staré pozůstatky Homo erectus. Ale to ještě není zdaleka všechno. Nejnovější nálezy lebek z africké Keni otřásají dosud skálopevným přesvědčením že hominidi, žijící v uplynulých třech milionech let, pocházejí z jediné linie. Jeden z našich pradávných předků i příbuzných, pokřtěný jménem Keny-anthropus platyops, měl žít před asi 3,2 až 3,5 miliony let a jeho existence by mohla dokazovat, že již před touto dobou se vyskytovaly dvě linie našich předků! No vida!
    Okamžitě to vyvolává řadu otázek. Mohl se z této druhé evoluční linie vyvinout jiný lidský druh? A jestliže ne, tak proč? A pokud ano, tak kde jsou jeho potomci? Žijí nepoznaní mezi námi, nebo se snad skrývají na odlehlých místech? Nebo platí obojí? A pokud platí, tak proč se skrývají? Je to docela slušná řádka otázek na niž můžeme odpovědět jedině postupně. Nicméně je nutno zcela otevřeně přiznat: že se jedná o velmi ožehavé téma. Mnozí lidé dnes mají pocit, že je třeba radikálně zpochybňovat veškeré tradiční teorie. Je jasné, že tzv. alternativní evoluční teorie mohou způsobit, a také již vyvolaly mnoho zlé krve. To především pokud vedou k tvrzením o existenci jakýchsi „ezoterických prapůvodních ras“. Za exemplární příklad, kam až podobné úvahy mohou vést, je považováno údajné zneužití vědy německými nacisty v minulém století, které způsobilo lidstvu nedozírné utrpení. Jenže ruku na srdce, ten předpoklad zneužití vědy je pouze částečně platný. Ono totiž opravdu platí, že existují vědci a vědátoři. A tyto dva druhy přístupů k řešení různých, možno říci až palčivých otázek, se ani v nejmenším nedají směšovat. A pokud někdo považuje alternativní teorie za „šílené bludy“ bez toho, že by na ně dokázal smysluplně odpovědět vědecky podloženými argumenty, pak nemá ani to nejmenší právo odsuzovat jakýkoliv protiargument. Obvzláště ne z pozice „moci“ a potažmo i pochybné opuncovanosti. U mnoha takových nejde o znalosti věci, ale o prosazování svých vlastních výmyslů za každou cenu. Pak jde o nařízenou „znalost“ postavenou na doslova nesmyslných výmyslech, které jsou však ostatní nuceni akceptovat. Viz například inovovanou Darwinovu „evoluční teorii“; podle níž život vznikl z ničeho. Když si to myslí vědátorští pitomci budiž, ale ať tomu naprosto zřejmému nesmyslu nenutí věřit jiné. A zrovna jako oni označují jakékoliv jiné názory za bludy, je možné považovat jejich ničím nepodložené teorie rovněž za bludy.
    Můžeme se potom divit, že lidstvo je takové, jaké je? Kdo jiný něž vědátoři by měli usměrňovat politiky? A o tom veškeré toto povídání, a mnohé jiné, vlastně je...