Modleme se za mír...

    Modleme se, aby byl mír opět nastolen v celém světě, kéž ho Bůh zachová navždy... Válka skončila, je mír... Konečné vítězství Spojených národů bylo vybojováno. Celý svět obletěla zpráva o bezpodmínečné kapitulaci, svět se konečně dočkal míru. Zbraně utichly, nebesa už nedští smrt, v celém světě se rozhostil mír... Myslící lidé na celém světě jsou nenapravitelně naivní, ba přímo až pitomně naivní protože věří, že vlády jim snad už tentokrát budou říkat pravdu. Opak je pravdou, a navíc generálům ten mír jaksi nevoní... Po 2. sv. válce prudce vzrostl počet amerických vojenských operací ve světě, od raketových úderů a výsadků, až po války a okupace. Důvody těchto zásahů se lišily, na vnějším obrazu válek se to však neprojevilo. V uzavřeném kruhu vysokých washingtonských činitelů se vedou diskuze o pravých příčinách vojenských akcí, jejichž pohnutky občas pronikají na veřejnost jen v podobě vynesených, nebo odtajněných dokumentů, zpravidla až řadu let poté, co byly bomby svrženy. V daný okamžik představitelé ospravedlňují tyto vojenské akce zatajováním informací o jejich skutečných pohnutkách a dopadech. Místo nich veřejnosti předkládají schůdnější verze válečné reality většinou v podobě konstrukcí, jejichž cílem není informovat, ale získat a udržet podporu občanů.
    Museli to dělat, dostali to nařízeno od mocných tohoto světa. Bezprostředně po ukončení 2. sv. války se svět podle uzavřených dohod rozdělil mezi vítězné mocnosti, a tudíž dostal novou geopolitickou podobu. Sověti se pustili do vyhnání Japonců z Číny, Mandžuska, Mongolska... Demarkační čára vedla přes Koreu a Vietnam. Jen proto se americká pěchota opět vydala na pochod k hlavnímu městu Koreje Soulu, a americké jednotky v Jižním Vietnamu zaujaly „strategickou pozici“. O tomhle byla válka ve Vietnamu... Dominikánská republika a Granada se stala kořistí americké námořní pěchoty. Ani Bush to neměl snadné. Aby si udržel pořádek v přiděleném prostoru, musel „neutralizovat“ panamského generála Noriegu, či ukončit Husajnovu „vládu teroru“. Toto byl začátek války v Iráku. Otřesné záběry... V boji však není prostor pro útlocit, mrtvým nepřátelům musejí být prohledány kapsy „kvůli dokladům...“, a potom je třeba se jejich těl co nejrychleji zbavit - občas spíše hrubě.
    Postupem času začala spousta mladých pochybovat, obzvlášť když dosáhli věku pro odvod, o pravdivosti prohlášení Bílého domu a politiků ve Washingtonu. Bojujeme za právo na sebeurčení, aby si lidé v Iráku mohli... sami vybrat svůj směr... ve svobodných volbách, bez násilí, bez teroru, a beze strachu. Dostává se nám více pravdy, nebo lží? Jak výrazné jsou paralely mezi propagací války a způsoby, jakými američtí prezidenti získávali podporu veřejnosti... pro pozdější nové vojenské operace! Často jsem o této problematice přemýšlel až jsem došel k názoru, že se sice jména zemí a okolnosti jednotlivých konfliktů liší, ale přesto mezi nimi existují nápadné paralely, které vyžadují bližší zkoumání. Válka nevypukne z ničeho nic, vždy je třeba položit základ a připravit nějakou záminku - byť mnohdy falešnou. Až z toho vykrystalizuje už zmíněný velký boj dvou světových mocností o uspořádání poválečného světa. Kolem Polska, Maďarska, Jugoslávie, Bulharska byla spuštěna „železná opona“. Že se to tu nemůže stát? Takto to vypadalo když k tomu došlo. Šéf policie je strčen do vězení, veřejné služby jsou ovládnuty vlastizrádci a editor, který se zastává svobody tisku, jde také do vězení. Využívání propagandy k získání podpory veřejnosti pro válku není novinkou... Představitelé moci během celé historie, nejznáměji v Německu, využívali propagandu k přeměně postojů populace z neochoty k válečným obětem k nejhorlivější podpoře války. Vyvoláváním obrazů nacionalismu a naháněním strachu, a z toho plynoucí zuřivosti k zobrazeným nepřátelům a hrozbám. Když dobudeme Rusko, bude každý z vás boháčem, a vybraní Rusové vám budou sloužit... Těch ostatních se ale musíme zbavit...
    V USA se po druhé světové válce pokoušela vláda získat podporu pro své vojenské akce podle podobného schématu. Stále více se rozmáhaly myšlenky socialismu. Nebylo složité socialismus prezentovat jako v základu bezbožné hnutí, lživé, nečestné, chce si podrobit celý svět. Lstivě. Bezbožně. Postupuje záludně, ba přímo vražedně. Odhodlaně, má vychytralou strategii. Jde o mezinárodní zločinné spiknutí. Podobná poselství se pronášejí dodnes, často i stejným slovníkem. Státy holdující socialismu, a jejich terorističtí spojenci, vytvářejí osu zla a představují hrozbu pro světový mír. Tito lidé jsou barbaři, služebníci zla. Kult zla. Monumentální boj dobra proti zlu, ale dobro zvítězí. Ať už je to dnešní Rusko, nebo Al-Káida, umožňuje to ospravedlnit americké plány na válku. Nepřátelští vůdci bývají srovnáváni s Hitlerem, Bush nazýval Saddáma Husajna malým Hitlerem. Jedná se o novodobého Hitlera. Bin Ládin a jeho terorističtí stoupenci, jinak Bushovi kámoši, dali své záměry najevo stejně jasně jako svého času Lenin a Hitler. Nemáme možnost si o nich udělat vlastní názor. Ten šílenec z Blízkého východu je nejen barbar, ale navíc nevypočitatelný. Panamský diktátor zapletený do obchodu s drogami, tvrzení o Noriegově vyšinutosti podpíraly důkazy o satanských rituálech s mrtvými zvířaty, které jeden z činitelů označil za zvrácené. Saddám Husajn je šílený diktátor posedlý zbraněmi hromadného ničení...
    Aldous Huxley kdysi řekl, že mlčením se dá často dosáhnout víc než lží. Vláda USA například dost často přímo podporovala diktátory o nichž hned vzápětí tvrdila, že musí být svrženi. Právě tato selektivnost historie je velmi účinnou formou propagandy. Upravený pohled na skutečnost s naléhavými výzvami, vzešlými z atmosféry strachu, představuje nejrozsáhlejší schéma před vstupem do války. Stále znovu jsou opakována ujištění, že USA užívají vojenské síly pouze s krajní neochotou, chtějí se vyhnout válce. USA přece spory nezačínají! Američané si nepřejí konflikt a jen velmi neradi sahají k silovému řešení, do konfliktu vstupují až po dlouhém váhání! A pouze z nejčestnějších důvodů, tím hlavním je šíření svobody a demokracie. Pro sebe ničeho nežádají, chtějí pouze aby lidem v Iráku, či Sýrii, bylo dovoleno spravovat si svou zemi po svém... A protože to domorodci sami neumějí, tak potřebují dohled...