Mají podivné choutky...

    Máte rádi pohádky, či pověsti? Obecné teorie hovoří o tom, že pověsti jsou příběhy, které na rozdíl od pohádek vznikly na základě reálné události. Pohádka by pak měla být fantazijní reakcí na některé, zejména přírodní jevy, které si člověk nejen bez patřičného vzdělání, ale mnozí i s jakýmsi „patřičným“ vzděláním nedovedli vysvětlit. Opustíme-li materialistickou základnu zjistíme, že se pohádkami začali zabývat hlubinní psychologové, kteří v nich nalézají základní typy lidského chování a jednání. Stejně jak se ,,zdokonaluje" míra lidského poznání, „zdokonalují" se i nejrůznější teorie zabývající se výkladem pohádek a pohádkových postav. Jungiánská psychologie hovoří o archetypech, freudovci zas objevili v pohádce o červené Karkulce znásilnění. Astrologové a astromytologové vidí v dávných mýtech poselství o hvězdách, souhvězdích a jejich pohybech - co filosofická škola, to jiný názor na výklad pohádek. V jednom se však shodují všichni. Stáři pohádek a mýtů je velmi dávné a pokud bychom jejich vznik měli někam zařadit, museli bychom se vydat hledat tam, „kam až lidská paměť sahá". Ti odvážnější se mohou domnívat, že jsou to vzpomínky na dobu sahající ještě před lidskou paměť. Každému jak se líbí. Věřte však, že putování napříč všemi vědeckými teoriemi a výklady je pastva pro bohy.
    V mnoha, především slovanských pohádkách, narazíme na pojem křišťálový zámek, či skleněná hora. Na té hoře bývá uvězněna většinou zakletá princezna, kterou vězní kupříkladu Kostěj Nesmrtelný. Princ, který chce princeznu osvobodit, musí okovat svého koně podkovami s diamanty, a teprve s touto technologií je schopen skleněnou horu zdolat, princeznu vysvobodit, a Kostěje po mnoha peripetiích samozřejmě zabít. Jako pohádka je to povídání pěkné, může ale za tím něco vězet? Když jsem se tak probíral různými názory a teoriemi dočetl jsem se, že ona skleněná hora by měla být prastarým symbolem označujícím místo nacházející se někde mimo hranice našeho světa. Staří Slované se prý domnívali, že mezi naším světem a světem bohů leží skleněná deska oddělující nebe a zemi. Pouze v několika málo dnech v roce se skleněná tabule úderem Perunova blesku otevře, a svět smrtelníků a svět božský jsou na chvíli spojeny. Nevím, nikdy jsem o něčem takovém neslyšel, ale budiž, z tohoto pohledu by pak pohádková skleněná hora byla pouhým odkazem na starý slovanský mýtus. Jenže... Když se nad tím zamyslíte, co bylo dřív? Slovanský mýtus, nebo jeho předloha skleněná hora?
    A co ten mocný čaroděj Kostěj Nesmrtelný? I on patří do jiného světa? Podle pohádky by mělo jít o postavu zlou, nadanou nadpřirozenou mocí a schopností přežívat celá staletí... Vyčetl jsem rovněž, že ten Kostěj by se byl doslova utloukl po lidských játrech. Holt labužník... I když to pohádka přímo neříká zdá se, že lidská játra mu poskytovala rezervoár energie a jistých živin důležitých pro jeho další přežití. Že by bytost označovaná jako Kostěj Nesmrtelný byla inspirací pro tvůrce v jistých kruzích nesmírně populárního amerického seriálu Akta X? V jednom z dílů řeší agenti Mulder a Scullyová případ série záhadných vražd. Oběti byly celkem v pořádku, chyběla jim jen játra. Později Mulder a Scullyová přišli na to, že vrahem je člověku podobná bytost, prý jakýsi mimozemský mutant, který potřebuje ke svému přežití živiny obsažené v lidských játrech. Po určité období svého vegetačního cyklu přežívá údajně v jakémsi hnízdě slepeném ze slin a papíru, kde podléhá blíže neurčenému hybernačnímu spánku, který může být dlouhý i několik desítek let. A po probuzení se musí znovu ,,nakrmit“, čímž by i tento tvor mohl být prakticky nesmrtelný. Tělo tohoto tvora má disponovat ,,nadpřirozenými vlastnostmi“, je tak pružné, že se dovede protáhnout i klíčovou dírkou... Znalci českých pověstí tady mohou nalézt velmi zajímavou shodu s pověstmi o můře, která člověku v noci usedala na prsa tak důkladně, až jej dusila. Můra se prý dokázala protáhnout takovou skulinou, jakou se tak tak prostrčil vous žitného klasu.
    Proč Kostěje, a potažmo i toho mutanta ze seriálu Akta X, zajímala právě játra? Pokud vezmeme v potaz Akta, dalo by se uvažovat o látkách, které se v tomto orgánu lidského těla koncentrují. Rovněž z okultního hlediska jsou játra velmi zajímavým orgánem, právě z jater ovcí etruští věštci haruspikové předpovídali budoucnost. Že by tedy játra byla orgánem souvisejícím se světem naším a světem nadpozemským? Představte si některého z dnešních „moudrých“ vykladačů budoucnosti, mnohdy velmi ctihodných, jak rituálně zařezávají ovci, vyrvávají její játra, a za příslušný slušný poplatek vám sdělí, že se vám tento týden nic zlého nestane. Zkrátka nic už není jak bývalo... Lidské vnitřnosti hrály důležitou roli i pro zlou čarodějnici, která si ráda pochutnávala na srdci pohádkového hrdiny. Že by i její metabolismus potřeboval k přežití takové pochoutky? Nebo se pokuste zeptat ortodoxního Žida k čemu jim slouží rituální vraždění...
    A nejde jen o pohádky. Koho zajímá alespoň trochu historie, určitě se dočetl o doslova „krvavé posedlosti“ většiny starověkých národů. Tyto praktiky patřily k náboženským rituálům, jejichž součástí bylo obětování zvířat, mnohdy i lidí bohům. U mnohých etnik to byly právě vnitřnosti a krev co milé bohy tak zajímalo. Nedokážu si tu dobu dost dobře představit, nicméně si myslím, že tyto dávné obětní rituály, a potažmo i hrůzostrašné pohádky o Kostěji pojídajícím játra, upírech sajících krev, či čarodějnici pojídající lidská srdce, jsou odrazem staré lidské zkušenosti a strachu z dob, kdy byli tito hrůzostrašní tvorové realitou, a tehdejší lidé s nimi museli žít v jakési symbióze. Je jedno jak ty tvory nazveme, zda démoni, mimozemšťané, či prostě tvorové odjinud, ti všichni zřejmě požadují v určité periodě dávku živin a kmen človíčků, který se chtěl vyvarovat nočních přepadů krvavých návštěvníků, raději sám poskytl formou oběti takovému bohovi jednoho ze svého středu. Z bohů se stali doslova labužníci kteří během času zjistili že panna, či maličké nevinné dítě chutná mnohem víc než nemocný stařec. Vnitřnosti, a případně krev mladé oběti ,,božské bytosti“ poskytnou mnohem hodnotnější zdroj živin než tělo nemohoucího starce prolezlého nemocemi, vždyť právě játra, jako jeden z tělesných filtrů, bývají ke stáru zasažena nejvíce. Že by to odpovídalo na optázku proč se draci, a různí jiní pohádkoví netvoři dožadovali hlavně panen, tedy mladých dívek? A proč bohům tak chutnala lidská játra? On totiž ve výjimečných situacích lidský organismus produkuje specifické látky, adrenalin při vzteku a fyzické námaze, endorfin při radosti a vzrušení. V čínské taoistické alchymii jsou brány v potaz také látky vznikající při náročných duchovních a tělesných cvičeních. Energie vzmikající při těchto cvičeních se shromažďuje v energetických střediscích, které Indové nazvali čakry, v nichž se očišťuje. Tato energetická centra se jinak jmenují tan t` ien, což v češtině znamená něco jako „pole drogy“.
    Svého času v kinech běžel film o mimozemšťanovi - narkomanovi, který zabíjel lidi tak, že jim do žil vstříkl smrtící dávku drogy. Nevím jestli se tak dělo posmrtně, nicméně droga prý nastartovala nadměrnou produkci endorfinu, tedy látky, která se stará človíčkovi o příjemné vzruchy. Ten mimozemský tvor pak vyextrahoval endorfin z chudáka člověka a měl svou drogu. Ostatně kdoví jaké drogy užívají narkomani z jiných galaxií? Že jsou takové úvahy nepřípustné? Proč? Mají stejné právo na život jako tvrzení, které možná na základě podivného překladu knihy Vimaanika shaastra říká že civilizace, která ve starověku obývala povodí Indu, létala v podivuhodně dokonalých letadlech poháněných palivem, které znali už středověcí alchymisté. Nevidíte v tom smysl? Já také ne, i když jsem se pokoušel to probírat ze všech stran, tedy i ze strany lidské nedokonalosti... Vraťme se ještě na chvíli k pohádkám. Nechci tvrdit, že by v případě kostějů, čarodějnic lidojedek, apodobně, mohlo jít o bytosti se zvláštním metabolismem, nebo přímo tvrdit, že šlo o mimozemšťany. Vždyť mohlo jít o lidi trpící nějakou chorobou. A v případě, že přírodní lék na tuto nemoc neznají, jsou nuceni hledat úlevu v alternativních prostředcích. Podobným způsobem je totiž vysvětlována choroba mající mít na triku pověsti o vampýrech. Té chorobě se učeně říká porfyrie, a trpí jí lidé se špatným metabolismem krve. Podle jedné teorie je určitým lékem pití krve jiných lidí, lékaři však tvrdí, že tento způsob léčby je velmi nedostatečný...
    Jak civilizace „evoluční“, daří se některé nemoci vymýtit, ovšem nové se hned v zápětí objevují. Jsou-li tedy pohádkoví narkomani pouhými nemocnými je namístě otázka, zda se s novými nemocemi nebudou vynořovat i noví démoni... Možná máte někdo povědomost o tzv. parkinsonově chorobě. Podivná to nemoc... Postižení pociťují celkovou svalovou ztuhlost, jsou neobratní, mluví třaslavým hlasem a jejich myšlení bývá zpomalené. Záhadou však je, že valná většina nemocných zůstává duševně zdráva a své postižení si plně uvědomuje. Existuje teorie, že parkinsonova choroba je dána onemocněním nervových buněk černé substance, učeně substantia nigra. Neurony černé substance mají vyrábět i jeden z mnoha nervových přenašečů zvaný dopamin, jejichž prostřednictvím si neurony vyměňují informace v místech vzájemných spojení a svými výběžky dopravují dopamin do mnoha míst mozku. A právě nedostatek dopaminu by měl být jedním z faktorů ovlivňujících vznik parkinsonovy choroby. Lék zatím není, nebo lépe řečeno byl by, jenže eticky je nepoužitelný. Aby se nemocný mohl možná uzdravit, bylo by nutné do jeho mozku zavést nervové buňky černé substance u nichž se předpokládá, že by vyráběly chybějící dopamin. Háček je v tom, že zdrojem nervových buněk černé substance jsou mozkové kmeny lidských plodů... Narazíte-li tedy při svých pohádkových putováních na příšeru, či nějakého ďáblem posedlého vládce živícího se mozky nenarozených dětí, jste možná na stopě dopaminového démona...