Kterýsi pánbíček učil Adama sexovat...

    Autoři Genesis klidně mohli „opisovat“ ze starších ústních, nebo písemných mezopotamských pramenů. Z nich se totiž dovídáme, ale podobné informace znají i jiná náboženství, o jakémsi bohu Enkim. Tento bůh stvořil lidi jako pomocníky, dělníky, kteří za bohy vykonávali jednoduchou práci. A v podstatě nic jiného neříká ani Genesis (Gn. 2, 15). Je tam jasně řečeno, že člověk byl stvořen aby v zahradě Edenu pracoval. Na rozdíl od Genesis mezopotámské texty o Enkim tvrdí, že obdařil člověka životní moudrostí. Ale ani Enki jim věčný život nedal, možná jej ani on sám neměl. Symbolem Enkiho je had, byl spojován s moudrostí a proto jej také uctívali jako boha moudrosti.
    Jsou zde tedy nepochybné a jasné paralely s biblickým příběhem, protože mezi jiným i tam Bůh zablokoval přístup ke stromu věčného života. Člověk se zásluhou hada dostal k poznání, ale věčný život mu Bůh, stejně jako Enki nedal.
    Tisíce kilometrů dál od Blízkého východu existuje na severu Sibiře kmen Čukčů. Tito lidé žijí v oblastech vzdálených od civilizace a přesto mají velmi zajímavý mýtus o tom, jak člověk získal schopnost plodit. Byl to podle nich sám bůh kdo člověku názorně ukázal jak se má provozovat sex.
    „Stvořitel ztratil trpělivost a ujal se díla sám. Přistoupil k člověku a uchopil ho za rameno. Sedni si. Potom rozkázal ženě, aby poklekla vedle muže. Řekl oběma: Lehněte si! A pak pravil ženě: Obrať se na záda, obličejem nahoru. A ona tak učinila. Teď roztáhni nohy. Udělala to. Ještě víc! Potom vzal muže a položil ho na ženu. Tak se spojili, rozmnožovali a založili lidstvo.“ I podle Čukčů tedy vděčíme za schopnost rozmnožovat se nějakému božstvu.
    Pokud první lidé nemohli mít děti, mohli bychom se domnívat, že se jednalo o hybridy bez možnosti množení. Je to pochopitelné, vždyť bohové je stvořili jen jako pracovní síly. A navíc patrně jen pro momentální potřebu. Jako roboty naprogramované jen za určitým účelem. Bohové sami byli na tuto planetu vysláni patrně někým jiným se zcela určitým posláním. Ať už důvod pro to byl jakýkoliv, dostali za úkol „zkultivovat planetu“. Práce věru moc těžká když planeta byla „...nesličná, pustá a tma byla nad vodami“. Což po kruté „válce bohů“ mohl být chaos jaksepatří! A tak po určitém čase, až se podařilo chaos urovnat, přiletěli bohové. Sami dělníci někoho kdo nám povědomý vesmír řídí... Nebyli to však dělníci jen tak ledasjací! Nebyli to ale ani všemohoucí bohové když si museli na pomoc pořídit další dělníky! Otroky! A navíc nevědomé, naprogramované otroky! Teprve díky Luciferovi se z nevědomých stali vědomí! Navzdory Hospodinovi! Ačkoliv... Opravdu navzdory?
    Hospodin byl podle církevníků Luciferovou „opovážlivostí“ moc rozhořčen! Na Lucifera si ale netroufl, proto to odnesli první lidé. Genesis říká, že Hospodin oblékl Adama a Evu do „kožešin“. Jiné apokryfy mluví o kůře edenských stromů která byla jemná jako hedvábí. Teologický výklad samozřejmě pokládá tento fakt za další důkaz „boží dobroty“. O nějaké velkodušnosti, případně dobrotě však patrně nemůže být řeč, protože trest následoval hned vzápětí. Lidé byli vyhnáni z ráje. Dá se také uvažovat, že rajský „výcvik“ prvních lidí zkončil a tito byli „vyexpedováni“ pracovat na planetu. V tomto okamžiku se také dovídáme údajně pravý důvod jejich vypuzení. Had měl skutečně pravdu:
    „I řekl Hospodin Bůh: Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky.“ (Gn. 3,22) Jinak řečeno je způsobilý místo bohů planetu vzdělávat...
    V Genesis není bohužel jasně řečeno proč Hospodin nedopřál svým výtvorům věčný život. Naopak velmi srozumitelně je vylíčen důvod vyhnání člověka z ráje. Stal se podobným Bohu, „jedním z bohů“! Od té chvíle dokázal Adam „rozlišit dobré a zlé“. Pro člověka je to nezbytná vlastnost a velká výhoda když sám dokáže rozlišit dobro a zlo. Otázkou je proč mu stvořitelé tuto schopnost údajně nechtěli dopřát. Nebo to hospodinovi andělé neuměli a od toho tam byl Lucifer? Naopak asi nezodpověditelnou otázkou zůstane jakou roli ve výchově prvních lidí měl hrát onen strom života, údajně zaručující nesmrtelnost. Když podle bible musel člověk definitivně ukázat Edenu záda, byl východní vchod, tedy přístup ke stromu života, zatarasen „cherubíny s míhajícím se plamenným mečem“. Adamovi a Evě mělo být za každou cenu zabráněno dostat se ke stromu života...
    Je, a není to zarážející. V Gn. 2, 16-17 se dovídáme, že Adamovi bylo zapovězeno jíst ze „stromu poznání“, ale o zákazu, který by se týkal „stromu života“, zde není ani slovo. Zřejmě z něho jako nevědomý jíst mohl! Nyní ale, protože „prozřel“, byla Adamovi zakázána i cesta ke „stromu života“. Údajně proto, že „teď je jako jeden z nás“. To řekl sám Hospodin. Mohli bychom se tedy domnívat, že první člověk již z dotyčného stromu pojedl, protože mu to bylo nepřímo povoleno, či nebylo to výslovně zakázáno. Můžeme se ovšem také domnívat, že první lidé sice díky Luciferovi jakési znalosti potřebné pro další život získali, ale znalosti o tajemství „stromu života“ chybělo. Ono dráždivé, lákavé tajemství zrodu a podstaty života...
    Ale vraťme se k bibli. Pojedl, nebo nepojedl? I když je to v podstatě lhostejné, je možné tvrdit že ne. Potvrzuje to i apokryfní text „Život Adama a Evy“ v části „Vyprávění o prvotním hříchu“. Spis obsahuje mnohé detaily o tom, co všechno se stalo při vyhnání prvních lidí z ráje. Dovídáme se, že k vypuzení Adama a Evy z Edenu byli určeni andělé. Nešťastný Adam prosil anděly o odklad, hodlal se ještě pokusit Boha přemluvit a požádat o odpuštění. Andělé byli shovívaví a Adamovi umožnili prosit Hospodina o odpuštění. Bůh mu ale nevyhověl a znovu důrazně vyzval anděly aby provedli jeho příkaz, protože se rozhodl správně! Bůh opakovaně zdůraznil, že již Adama v ráji nechce vidět! Adam mu odpověděl prosbou:
    „Pane, dej mi pojíst ze stromu života, dříve než budu vyhnán“.
    Tato věta by mohla znamenat, že Adam plody stromu života neokusil. Adamova prosba však úspěch neměla, a tak andělé hnali první lidi nelítostně k branám ráje. Na tomto se vzácně shoduje Genesis s mimobiblickými spisy.
    Strom života, který sehrál při vyhnání z ráje rozhodující roli, není církevníky prezentován jako rostlina která by mohla darovat člověku věčný život. Ačkoliv Zohar, svatá kniha židovské kabaly říká, že „každý, kdo z něho pojí, získá nesmrtelnost“. Exegetové vykládají tento strom, nebo lépe řečeno nesmrtelný život který propůjčuje tak, že se jedná o „blízkost Bohu“, neboli vnitřní vztah k Bohu. Tato interpretace je zřejmě blbost, protože ve starozákonním textu se mluví jednoznačně o životě, a ne o „blízkosti Bohu“. Hospodin jednoznačně nechtěl aby Adam ze stromu pojedl, a stal se tak „blízkým bohu“.
    Smrt, před kterou nemohou lidé uniknout, protože nesměli okusit plody stromu života, je interpretována jako „vzdálení od boha“. Je tedy zřejmé, že biblický stvořitel neměl absolutně žádný zájem aby se mu jeho výtvory přiblížily až tak blízko. Aby jim umožnil detailně poznat tajemství stromu života, i když ho o to Adam prosil!
    Jasný rozpor s tím, co proklamuje církev!