Krásný nový svět...

    Svět se mění, krásná to idea... Paměť lidstva je však pozoruhodně krátká, a tudíž si lidé nedokáží představit případné budoucí útrapy. Není divu, vždyť celou dobu existence této civilizace ji provází bezmezná Tupost. Nevím, ocitli jsme se prý na rozcestí a nevíme kam dál. Pokud tomu tak je domnívám se, že tato civilizace se ocitla na rozcestí právě kvůli oné bezmezné Tuposti. Jaký je rozdíl mezi optimistou a pesimistou? Optimista je přesvědčený, že žije v nejlepším ze všech možných světů. Pesimista se obává, že je to skutečně pravda. Huxley napsal pozoruhodnou knihu „Krásný nový svět“, česky to vyšlo pod názvem „Konec civilizace“, a už před více než šedesáti lety konstatoval, že „...neřešený problém populační exploze učiiní všechny ostatní problémy neřešitelnými.“ Počátkem sedmdesátých let dvacátého století tuto předpověd potvrdil americký profesor Snyder. Docela přesně propočítal, že počet obyvatel světa v roce 2000 dosáhne šest miliard. Základem tohoto výpočtu byl předpoklad ročního nárůstu populace o 50 milionů jedinců. Není úplně jasné kolik jich je ve skutečnosti dnes, ty statistiky jsou pouhé dohady. I kdyby přibývalo ročně „pouze“ osmdesát milionů, mohla by se naplnit další hrozivá předpověď profesora Snyderse, který tvrdil, že v roce 2070 se na naší planetě bude tísnit třicet miliard lidí. Celý budoucí průmyslový výkon by v takovém přpadě byl zapotřebí jenom na odvod tělesného tepla natěsnané masy třiceti miliard pozemšťanů. Peklo na Zemi...
    Za dobu mého života se počet obyvatel Země více než ztrojnásobil, k tomu snad není třeba komentáře. Před více než sto lety se k tomuto palčivému problému vyjádřil i slavný chirurg Billroth. Řekl: „Lékařský pokrok se postará o přelidnění, a tím pádem i zničení lidstva, pokud nepůjde ruku v ruce s kontrolou porodnosti.“ Profesor Billroth není zdaleka jediný kdo podobné varování vyslovil, profesor historie kněz Malthus jako první popsal nebezpečí nekontrolovaného přírůstku obyvatel. Jeho „učenější“ současníci jej pro jeho názory označili za fanatika. Často je citována a ještě častěji zneužívána jeho věta z roku 1798: „Obyvatelstvo se množí geometrickou řadou, zatímco potravy přibývá pouze řadou aritmetickou.“. Astrofyzik Hoyle spočítal, že pokud nedojde k nějakým smysluplným opatřením, masa lidstva by při nepřetržitém přírůstku byla za 6 000 let větší než veškerá hmota známého vesmíru. Nevím, asi má vesmír zvážený. V roce 1992 zesnulý biochemik a autor vědeckofantastické literatury Isaac Asimov přišel s paralelním propočtem, jímž posunul vyrovnání masy lidstva s hmotou vesmíru o něco dále do budoucnosti, a sice s termínem „až“ za 6 800 let. Každému myslícímu jedinci je snad jasné, že něco takového se nesmí stát, že nelze připustit žádné podobné scénáře. I kdybychom počítali pouze se čtvrtinou přírůstku za oněch 6 000, nebo 6 800 let, i tak nám musí být z výsledných čísel nevolno. Pokud nebude zavedena regulace porodnosti, či alespoň zabezpečena rovnováha přírůstku a úbytku, pak při uvedeném tempu růstu populace by celková hmotnost lidstva již v roce 3500 dosáhla celkové hmotnosti Země, což činí odhadem zhruba 6 700 trilionů tun. Toto číslo berte se značnou výhradou, protože nikdo neví jak Země uvnitř vypadá, klidně může být i dutá. Nicméně planeta by se změnila - samozřejmě teoreticky - v lidský balon obíhající kolem Slunce. Zvyšování počtu obyvatel ztělesňuje přímo klasický příklad exponenciálního růstu. K dosažení první miliardy počátkem devatenáctého století potřeboval Homo nějakých pět tisíc let, na druhou miliardu stačilo už jenom sto let.
    Podívejme se i na další detaily. Z hlediska dějin planety je 6 000 let nepatrný zlomek času. Existuje ničím nepodložený dohad, že před 6 000 lety obývalo Zemi přibližně 20 milionů lidí. Možná to tak bylo, možná ne. Pokud vezmeme v úvahu možnost ano, pak by na dvojnásobný počet 40 milionů stačilo 2 000 let. V době údajného narození Krista by to lidstvo dotáhlo na skromných 160 milionů příslušníku svého živočišného druhu. Zdvojnásobení na 320 milionů pak trvalo dalších 1000 let. K dalšímu zdvojnásobení došlo za 900 let, následnému pak za 800 let a tak dále. Očekává se, že skok ze současných sedmi na dvanáct miliard nebude trvat ani dvacet let, a nárůst z dvanácti na čtyřiadvacet miliard si vyžádá pouze deseti let. Počet obyvatel roste čím dál rychleji a často je ignorována zcela očividná skutečnost, že s každým zdvojnásobením zástupu strávníků je třeba zdvojnásobit i množství vyrobených potravin a zboží. Pokud nemá být lidstvo stále chudší, hladovější, nevzdělanější a nuznější, pak musí být vedle každé ulice postavena nová, vedle každé elektrárny další. Je třeba vysázet dvojnásobnou plochu lesů, skladovat dvojnásobné množství radioaktivního odpadu, vypustit z komínů a výfuků dvojnásobek odpadních plynů, vyklopit do moří dvojnásobek odpadů, vychrlit na pole dvojnásobek chemických hnojiv, nebo je rovnou napumpovat do nešťastných jatečních zvířat držených ve velkochovech. Analogicky k růstu lidstva musí vzrůst počet nemocnic, vězení, zdrojů vody, škol, užitkových zvířat, a jiné. Vymřeme kvůli přemnožení?
    Asimov se zabýval nejen Hoyleovým scénářem, ale i řadou dalších úvah o přírůstku obyvatel. Dospěl k propočtům, které jsou stejně originální jako zdrcující. Bohužel nejsou chybné. Asimov vyšel z celkové hmotnosti všech živých organismů, což v současné době činí přibližně dvacet bilionů tun. Kdo nemá představu co je bilion vězte, že je to dvacet tisíc miliard tun. O miliardě snad už představu máte... Přibližně deset procent z toho, čili dva biliony tun, připadá na zvířata včetně Homa, i když ten se rád pokládá za něco lepšího. Živočišný svět nemá vyšší zastoupení z toho důvodu, že na základní rovnováze života se z devadesáti procent podílí flora a z deseti procent fauna. Rostlinný život musí vždy významně převažovat, protože rostlinami se živí zvířata bud přímo, nebo požírají jiné živočichy kteří jsou býložraví, případně se masožravci požírají navzájem. Na začátku řetězce však stojí vždy rostliny. Šlo by o perfektní rovnováhu, pokud by do ní neblaze nezasahoval Homo.
    Hmota lidstva se v současné době pohybuje přibližně na třech stech milionech tun, to je o něco více než šestina promile celé fauny. Celková hmotnost zvířat je přibližně šesttisíckrát vyšší než hmotnost lidstva. Pokud by ale množství lidstva vzrostlo šesttisíckrát, mělo by stejnou hmotnost jako dříve všechna zvířata včetně všech Homů dohromady. Ostatní živočišné druhy by v takovém případě pochopitelně přestaly existovat, protože by je Homáci vytlačili, lépe řečeno sežrali. Nezbylo by naprosto žádné místo pro kočky, psy, užitková zvířata, ptáky, koně, slepice, žáby, kobylky, brouky, červy, ryby, či cokoliv jiného co běhá, létá, nebo se plazí. Stejně tak by nezbylo místo pro stromy, louky a pole. Jedinečný HOMO by zůstal jediným živočišným druhem na zemi. Jediným a hladovým. Aby se na sebe natěsnané a hladové megalidstvo uživilo, muselo by odstranit všechny nejedlé rostliny a pěstovat místo nich mikroorganismy. Snad není třeba zmiňovat problémy s horami vesměs velmi jedovatých odpadů. Načrtnutý scénář je tak děsivý, že by ho jistě každý rád odsunul někam do co nejvzdálenější budoucnosti. Nicméně se zdá, že nebude určitě trvat desítky tisíc let než Homo zpustoší svět a dosáhne zalidněnosti více než půl milionu lidí na čtvereční kilometr. Bohužel, taková domněnka je více než reálná...
    Při současném tempu by lidstvo potřebovalo necelých čtyři sta let na dvanáctinásobné zvětšení své populace. A to stačí k tomu, abychom se ocitli ve výše popsané situaci. Pak bude na světě existovat jen HOMO a kaše z jedlých rostlin, samozřejmě pouze teoreticky. I největším optimistům by mělo být jasné, že lidstvo již dávno předtím zavalí hromady odpadků, nebo vypukne nesmiřitelná světová válka o suroviny, potraviny, místo na slunci, a především o vodu. Známe obvyklou odpověď na tyto prognózy, s údajně zvyšujícím se životním standardem prý dochází ke zpomalování porodnosti. Což je nebetyčná blbost. Stoupající blahobyt totiž současně představuje stoupající ekologickou zátěž, které se tudíž stejně nelze vyhnout. A navíc zmíněnou optimistickou odpověď vyvrátil již před asi třiceti lety matematický model analytika Forrestera. Byl zveřejněn pod názvem „Ďábelský regulační okruh“ a ukazuje fatální souhru vzájemně se protínajících faktorů, z nichž každý vyvolává i nárůst všech ostatních: Přírůstek populace vede k vyšší industrializaci, větší výrobě potravin, a také k osídlení rozsáhlejší plochy. Více potravin a osídlené Země napomáhá dalšímu přírůstku počtu obyvatel, a tento proces se pořád opakuje...