Korupci ponechat!

    Současné vlády se nedostatek finančních zdrojů snaží řešit zvyšováním daní, což je pro ministra financí ten nejméně namáhavý způsob okamžitého získávání peněz od lidí. Kalousek z nedostatku vědomostí kopíroval středověké panovníky, tedy nic nového pod sluncem. Otázkou je, zda je tento způsob vymáhání peněz efektivní a perspektivní. Selským rozumem vzato není, a je na to jednoduchá odpověď. Když DPH zvýšíte o jedno procento, pak například energetici nebudou zvyšovat ceny o jedno procento, ale o čtyři, sedum, nebo i o deset procent. A okamžitě jak stoupnou ceny energií, začne stoupat i váha klíčových podmínek na přežití v rodinném rozpočtu. V rodinném rozpočtu se zvýší náklady na energie, telekomunikace, vodu a základní potraviny přibližně o 30 percent. Převážná většina domácností pak přejde na tzv. záchovný způsob života, to znamená, že rodinný rozpočet půjde na základní potraviny a náklady spojené s bydlením. A tím spotřeba většiny rodín končí. V této rovině to bude znamenat, že jakákoli podpora živnostníků a podnikatelů bude zbytečná, protože nebudou mít spotřebu vlastní produkce.
    Na zmírnění důsledků krize existuje jednoduchý nástroj - odstranění korupcie. Kdyby byla v Řecku korupce na takové úrovni jaká je třeba ve Fínsku, deficit řeckého rozpočtu by nebyl 9 procent, ale jen dvě procenta. Řekové by plnili maastrichtské kriteria a neměli by problémy. Ale to se týká i jiných zemí včetně Německa a Francie. Nedá se to bez alespoň nějakých podkladů stanovit, ale korupce v Česku je odhadována na 50 až 60 miliard ročně. Kdyby měl stát tuto sumu k dispozíci v hotovosti, okamžitě může sanovat zdravotnictví a penzijní systémy. Dokud se neudělá přítrž korupci, rozkrádání a neefektívnosti na vysoké politické úrovni, a ješte víc na municipální úrovni, nikdy nebude dost zdrojů, které se získají změnou daňových systémů. Je to jako lít vodu do síta které má stále větší a větší díry. Politici o tom bohužel mlčí, a pokud se některý odhodlá přece jen k tomu něco říci, pak neslyšíte nic jiného než že korupce je nedílnou součástí celého systému. Pokud je součástí systému, pak je třeba jasně stanovit co vlastně od systému chceme. Jestli chceme řešit takové věci jako sociální solidaritu, nebo si přejeme, aby slušný důchodce zemřel okamžitě po vzniku nároku na důchod. Čímž by se zvýšila zaměstnanost v pohřebnictví a energetická spotřeba krematoria.
    Penzijní systémy jsou problémem všude ve světě. Ale proč jsou problémem? Protože to, co si lidé v tom trojgrošovém systému uložili pro budoucnost, vlády už dávno rozkradly. Co teď řeknou důchodcům? Že je spasí druhý pilíř? Navíc vůbec není jisté jestli kasa EU, zatížená eurovalem a jinými negativními důsledky kríze, bude schopna poskytovat tolik prostředků prostředníctvím eurofondů jako nyní. Anglická iniciatíva, podpořená Francií a Německem navrhuje, že se do roku 2021 nezvýší evropský rozpočet a žádná země nebude do evropského rozpočtu platit víc než dnes, tedy 1,18 až 1,20 procenta z ročního HDP. To znamená, že evropský rozpočet bude trvale na úrovni 140 až 150 miliard eur. Ale protože do Unie vstoupí také „bohaté" země jako je Rumunsko a Bulharsko, a ty budou potřebovat pomoc je jasné, že prostředky EU nebudou stačit. Pokud se něco nezmění, další vývoj se dá predvídat - změníte strukturu strukturálních fondů, změníte podíl domácího kofinancování řekněme na 20, nebo i 40 procent ze sumy projektu a většinu projektů zvolíte jako revolvingové, to znamená, že po určitém čase musíte vrátit jistinu. Když pak za dva roky celá věc vykrystalizuje, všichni se budou divit. Když nikdo nechce víc platit, a nechce řešit ani korupci na úrovni EU, která se váže na společnou zemědělskou politiku, tak zůstáva jediné - zásadně přeskupit peníze poskytované přes strukturální fondy. K tomu dojde a potom je namístě otázka, z čeho bude financována státní infrastruktura.
    Největším sponzorem eurozóny bylo od jejího vzniku Německo, které má roční přebytek zahraničního obchodu na úrovni 180 - 250 miliard eur. Holandsko má přebytok 100 miliard, ale na druhé straně Itálie má deficit 90 miliard a Španělsko dokonce 150 miliard. Všichni přitom od začátku vědeli, že eurozóna je vytvořená ze zemí ekonomicky značně asymetrických. Za normálních okolností to není vidět, ale s příchodem krize se asymetrie projavila naplno. Dnes víme, že bez německé podpory a německého vlivu není možné eurozónu udržet. Pro Němce, kteří investovali 2 biliony nejen do sjednocení země, ale investovali další biliony do měnové unie, by byl odchod z eurozóny nákladnější než v ní setrvat. Proto jsou možné dvě verze vývoje, za prve - zavedení oscilačních kurzů eura, které může během roku oscilovat na úrovni mínus 15 - 20 procent, nebo za druhé - zúžení zemí eurozóny tak, aby to Německo bylo schopné utáhnout. Mimo Německa by se eurozóna zredukovala na Francii, státy Beneluxu a možná některou z pobaltských zemí. A paradoxně i Slovensko, protože Slováky Němci historicky berou.
    Vážná ekonomická krize je realitou a její konec je v nedohlednu. Co nás čeká? Prežijeme? Lidstvo vždy přežilo, otázkou je však cena prežití. Vývoj nikoho neohrozí pokud má hotovost a nemá dluhy. Nastává čas naučit se být skromnější a redukovat svou často zbytečně přehnanou spotřebu. Kupujeme nové 3D televizory za každou cenu? Myslíte, že hloupost na tři dé vypadá líp než hloupost na dvě dé? Současný stav rozvoje civilizace je dále neudržitelný. Nadměrná spotřeba devastuje planetu. Tisíce čtverečných kilometrů oceánů jsou pokryté odpadky. Kyslíková vrstva, jejíž síla byla kdysi 60 až 80 metrů, má dnes jen 10 metrů. Člověk sa k planetě chová jako virus. A jak je známo, buď hostitel zlikviduje vírus, nebo virus zlikviduje hostitele. Jen pro porovnání: Kdyby jste měli spotřebu jako průměrný Američan, potřebujete pět planet typu Země. Kdyby jste měli spotřebu jako průměrný Evropan, potřebujete dvě Země. A kdyby jste měli spotřebu jako miliarda Číňanů patřících k chudobné vrstvě, Země by uživila až 15 miliard lidí. To je alfa a omega při rozhodování jak bude lidstvo dál žít.
    Kam to celé povedie? To, co bylo doteď, už nikdy nebude. Německá kancléřka Merkelová konstatovala, že budouci němečtí důchodci se už nikdy nebudou mít tak dobře jako důchodci z období sedumdesátých až devadesátych let. Parafrázovala Churchilla když řekla, že nás čeká pot, slzy a krev. Nebožtík Kennedy už před smrtí prohlásil, že otázka nezní co my nabídneme této společnosti, ale co my chceme od této společnosti. A protože si nikdo takové otázky nekladl dá se předpokládat, že v nejbližších letech zchudneme. A to dost zásadním způsobem což potvrzuje fakt, že stále intenzívněji pokračuje proces destrukce střední třídy. Pokud se tomu nepostavíme na odpor, nůžky mezi bohatými a chudými se rozevřou natolik, že společnost se bude opět a znovu skládat z pánů a otroků. Pardon, abych neurazil, nevolníků...