KONEC SLUNEČNÍHO TAJEMSTVÍ

    Za vlády Konstantina už dochází ke zdogmatizování a sekularizaci. V té době údajně palladium z Říma odnesli a zakopali ho v novém městě Konstantinopol pod sloup, který tu dal vybudovat sám Konstantin. A to znamenalo konec slunečního tajemství. Konstantin tak dal Římanům demagogickou formu křesťanství a spolu s tím vynucovanou víru. Zhasl světlo, tím zakázal moudrost a původně možno říci přitažlivé křesťanství ztratilo svůj lesk. Podle balkánské legendy by palladium mělo být už v brzké budoucnosti z pod sloupu v Konstantinopoli vykopáno a přeneseno do jednoho slovanského města. Palladiu je prý souzeno putovat směrem na východ, kde stále ještě přežívá starověká gnostická moudrost, i když je už prohnilá a hrozí jí úplné zapomenutí.
    Jakýsi bůh prý nařídil čekat na dobu, kdy se duchovně spasí lidstvo na Západě. Těžko říci kdo to vymyslel. Tím se dostáváme k božstvu. Hebrejská bible je dílem řady autorů. Mezi hebrejskou biblí a Novým zákonem jsou rozdíly. Velký rozdíl, alespoň napohled, by měl být i mezi Jahvem a Hospodinem. Podle některých „myslitelů“ je prý židovský Jahve, nebo Jehova, neustále rozzlobený a mstivý, zatím co biblický Hospodin všeodpouštějící, nabízející vykoupení a milost celému lidstvu. Je to blábol a výmysl církevníků. Je s podivem, jak tisíce let stará demagogie stále alespoň u části populace funguje. Většině populace je dnes úplně jedno řadí li ji někdo k „měsíční“, nebo „sluneční“. Na prvním místě je starost o přežití a teprve potom přijde na řadu přemýšlení nad něčím dalším. Nebude ale i přesto namístě zvážit odhození nejen náboženských, ale i civilních demagogií, které člověku nic dobrého nepřinesly? Nebo je lepší „držet hubu a krok“? A nechat si nadále od různých příživníků „kálet na hlavu“? Ať už jde o příživníky v sutanách, nebo ve státní správě... Těžko říci je li to průvodní jev „modernizace“, že je Západ nakažen těžkou, a navíc zhoubnou chorobou zvanou „racionalita“. Asi ne, je to jen jiná forma vlivu demagogií.
    Ať chceme, nebo ne, jsme Slované. Západní „odborníci“ říkají, že Slovan není praktický. Skutečně je to pravda a platí to pro převážnou část slovanských lidí. Aby někdo mohl být podle západních představ praktický, k tomu je potřebná vypočítavá chytrost, které se převážná část slovanských duší v průběhu svého vývoje dávno zbavila. A pokud si to Západ uvědomuje, stejně není schopen tento fakt nejenže přiznat, ale ani v plné míře pochopit. Je to jiný svět, ohromující hlupáky svými blyštivými pozlátky. Uvědomuje si někdo z těch „obdivovatelů“ co všechno za tím vězí? Nejsou o nic moudřejší než my, perem a jazykem se jim hravě vyrovnáme. Za to, že jsou vnímáni jako nedostižní myslitelé, může jen naprosto nekritický obdiv. V mnoha případech jde jen o pokoutní triky, které mají k moudrosti strašně moc daleko...
    Podstata každé záležitosti je přitom vždy jednoduchá a dá se vyjádřit jasnými, ba přímo jednoduchými větami. Čím víc së ji někdo snaží zabalit do spousty slov, tím více se od ní vzdaluje. Je známým faktem, že západní intelektuál málokdy napíše co si skutečně myslí. Krouží okolo té které skutečnosti, jen aby se nikoho nedotkl, až v konečném důsledku skutečnost sám popře. To není příklad hodný následování. A čím větší vliv mají ve společnosti zloději a lháři, tím je těžší držet se pravdy, natož za ni bojovat. Útěchou nám může být uvědomění, že toto období snad už brzy pomine. Za jak dlouho? To už nezáleží na nás, protože doba, kdy jsme ještě mohli do něčeho promluvit, už pominula. Prozvonili jsme ji...