Kolo kolo mlýnský...

    Jak se kolo otáčí, k určitým změnám sice dochází, nicméně kolo samo se nevyvíjí a stále se točí jen kolem své osy. Nemaje žádný vnitřní potenciál změny a transformace, nepřispívá ničím k evolučnímu pokroku. Asi nezbude než použít první část starého geometrického myšlení, které je založeno na explozivním pohybu směřujícím ze středu ven. Tento pohyb však ze své podstaty vysiluje a vyčerpává, dává síle unikat. Oproti tomu nové myšlení, za jehož otce by se dal považovat Němec Viktor Schauberger, ukazuje možný jiný obrat k myšlení jež je založeno na implozivním pohybu ve směru ke středu. Je na místě připomenout, že tento princip je nejen principem sběru energie oproti její ztrátě, ale že se zde v podstatě jedná o starou moudrost po tisíciletí aplikovanou v mnoha filosofiích člověka. Obrácení se do sebe je nejen v různé intenzitě vlastní všem východním filosofiím, ale nalezneme jej i v antické západní tradici v podobě proslaveného nápisu z delfské věštírny: „...poznej sám sebe“.
    V úvaze co je třeba změnit k řešení světové krize a k produkci volně dostupné energie a vysoce kvalitní pitné vody například Coats říká: „Je to Euklidova geometrie nezbytně zahrnující elementy rovné linie, kruhu a bodu, jež jsou všechny dokonalými prvky, a tudíž neměnné. Taková dokonalost nevyžaduje žádný další podíl vnějších faktorů, s nimiž ani nemůže vejít v žádnou produktivní interakci. Tyto prvky jsou tedy sterilními, uzavřenými systémy. V řeči jejich fyzické podoby jsou to ony válce, koule, kola, rovné komíny a hřídele, potrubí, ploché povrchy a jiné, jež dnes tak často užíváme jako transcendentální konstrukty, tj. nepatřící k fyzickému světu, ale náležící ke královstvím mentální představivosti jsou tyto geometrické prvky fyzicky „neskutečné“, a jejich aplikace na fyzický svět proto „nepřirozená“. V důsledku je tedy jejich využití v konstrukci a provozu dnešních strojů včetně energií, jež produkují, v nesouladu s přírodními zákony.“ Je třeba zdůraznit, že zmiňované geometrické prvky jsou opravdu „neskutečné“, tedy že se ve fyzickém světě nevyskytují. Přestože se může zdát, že se nabízí mnoho příkladů, při bližším zkoumání vidíme, že tyto tvary jsou v přírodě jen napodobovány, a že ve své dokonalé podobě opravdu nikde neexistují.
    Při prvním pohledu na pozemskou civilizaci již z kosmu šokuje vnější mřížovité architektonické uspořádání. Města vypadají jako počítačové čipy a dávají tak tušit nižší řád. Řád, v němž jsou jedinci využíváni jako nahraditelné elektrony kmitající po spojích v počítači někoho jiného. Propadlí velkoleposti euklidovských staveb během posledních dvou tisíciletí, a domnělé vhodnosti euklidovské geometrie pro všechna využití, musíme nyní přehodnotit nynější nekvalifikované přijetí této geometrie, jelikož leží v samých kořenech lidských nesnází. Na ranějších evropských stavbách byly rovné linie a ostré hrany změkčovány a činěny pro oko příjemnými skrze jejich často bohatou výzdobu. Na druhé straně Číňané, znalí v umění geomancie, konstruovali své tradiční stavby odlišným způsobem, a důmyslně prohýbali profil střechy. V jejich filosofii byla rovná linie cestou preferovanou draky, mýtickou personifikací destruktivní síly, jejíž násilnost může být zkrocena jedině když ji přimějeme pohybovat se v zakřivených cestách. Číňané si byli intuitivně vědomí jedné skutečnosti, a to že rovné linie provokují a živí násilné chování. Tedy fenomén, jež se celosvětově stupňuje. Od začátku minulého století byla taková optická bohatost prudce redukována do jediné virtuální uniformity. Dekorace byla postupně odstraněna redukujíc prostředí na nahou, strohou, a suchou hranatost. Souběžně s tímto nešťastným vývojem, podporována přímou aplikací takovéto geometrie, vláda racionálního lineárního myšlení zesílila na úkor intuice, učení zevnitř, a stoupající měrou mrzačila vnímání jemných chodů přírody. Díky tomu racionální mysl začala odřezávat důležité faktory, jež byly považovány za vedlejší, k získání ekonomicky nejefektivnějších zisků. Takto byly například ořezány říční ohyby, a jejich svažující se koryta sražena za účelem „vylepšení“ přírodních stop proudu, aniž byla brána v úvahu jakákoli jejich přispění ke zdraví řeky. A výsledek? Mohutné vylévání z regulovaných koryt a záplavy...
    Takové myšlení nevede k vnímání více dimenzí, a všechno zjednodušuje a řeže ostrými, dopředu směřujícími liniemi, a přesnými kolmicemi jako řezná zbraň, či gilotina. Tady se odhaluje i příčina proč je v současnosti věnována tak velká pozornost paranormálním jevům. Ty jsou totiž sbírkou právě těch odseknutých vedlejších, méně častých jevů, jež byly odříznuty příkrými vědátorskými metodami, a hrdě prezentovanými imaginárními břitvami. Dnes se však ukazuje, že tyto menšinové „para-“, neboli vedle stojící skutečnosti mohou být více než zásadní. Menšina je domovem dobra a vítězství v esoterickém učení a v Bibli, a základní knize nynějšího světa, který si odvážně říká křesťanský. A přestože vyjadřujeme svoji víru v menšiny a handicapované v zákoně i v médiích, ve vědě aplikujeme přesně opačné hodnoty jako bychom trpěli schizofrenií.
    Nejzávažnějším problémem užívání euklidovské geometrie je její zpětný efekt jaký má na lidskou mysl. Někteří myslící jedinci už přišli na to, že naivita rovné linie nejenže vyvádí z rovnováhy řeky, ale má i psychologicky rušivý efekt. Oko je nejsložitější ze všech orgánů a bylo zjištěno, že pro správnou funkci vyžaduje úměrnou vnější vizuální složitost, což je nezbytné k zachování jedincova zdraví, vyrovnanosti a stability. Pokud oku něco „nesedí“, přenáší to do mozku a ovlivňuje tak psychiku jedince. Tak jako pozorování pestré škály barev a tvarů přírodního nenarušeného lesa - na první pohled chaos, ale ve skutečnosti nejvyšší řád - nám dává pocit míru a vnitřního klidu, v konfrontaci s uměle vysázenými lesy pravidelných řad stromů stejného věku, druhu, výšky a tvaru prožíváme určité vnitřní znepokojení. Vyšší stupeň řádu a složitosti byl nejen zde uměle nahrazen nižším. Pokud však již taková relativně malá redukce způsobí vnitřní znepokojení, jaký efekt pak asi mají na lidskou psychiku redukce mnohem silnějšího rázu? Přísné a revoluční horizontály a vertikály také vyjadřují mužskou logiku, jejíž nadvládu táhnoucí se již od antiky nelze v historii popřít. Větším potenciálním nebezpečím tohoto faktu je, že jsou projevem mužské bojovnosti, a tudíž i zdrojem agrese a nerovnováhy. Pokud se tedy design, tvar a funkce dnešních, či dřívějších zařízení takovou měrou negativně odrazily na vnějším prostředí, a tudíž ina zdraví člověka, jaký efekt asi musí mít design lidských příbytků na vnitřní prostředí jejich myslí? Jako lidské bytosti jsme byli stvořeni podle organických přírodních zákonů, a ne těch mechanických...