Klamná představa

    Dostala se mi do rukou kniha „O původu zla“ a při pohledu na knihu jsem chtěl zajásat. Nad tím, že se konečně našel myslitel, který se když už nic jiného, tak bude alespoň snažit zamýšlet, proč je lidská společnost taková, jaká je. Mýlil jsem se. Z omylu mne vyvedla slova, kterými autor hodlal stav této společnosti definovat měrou nevídanou a prozrazující naprostou neznalost historie. Prostě mladý člověk, či alespoň snažící se o „mladé“ přemýšlení. Nevím, neznám toho člověka. Napsal, že „...ve společnosti, která zažila tři generace totality, rozklad duchovních hodnot a smysl pro přirozenou ohleduplnost, a která se snaží co nejrychleji dohnat společnost, kde jsou trvanlivé hodnoty vytlačovány okamžitým ziskem, není největším zdrojem zla ani tak zlý úmysl, jako samotná neschopnost rozeznávat mezi dobrem a zlem. A nedostatek srozumitelných důvodů, proč by konání dobra mělo být lepší než páchání zla. Tápe v duchovním prostoru, který se dá pojmenovat morální vakuum“.
    Omyl, vážený pane. Ta údajná totalita byla logickým vyústěním nejen předválečného stavu společnosti, ale podílely se na ní i válečné zkušenosti. Dnešní společnost se vrátila do stavu panujícího za první republiky a považuje to za pokrok. Není divu. Pro mladou, nastupující generaci, je západní typ údajně demokratického kapitalismu záležitostí natolik novou, že je to pro ni pokrok. K tomu všemu masivní školní „výplach mozku“ a neštěstí je hotovo. Kdyby byl autor schopen odložit to, co do něj „nalili“, asi by byl schopen větší objektivity. Pustit se do psaní o tak závažném tématu, jakým bezesporu dobro a zlo je, vyžaduje téměř nadlidskou přípravu. V prvé řadě by si měl důkladně prostudovat práce různých filozofů. Od nepaměti se tím zabývají jiné hlavy a každá něco přinesla. Otázka dobra a zla se netýká jen dnešního stavu, tyto dvě veličiny, pro život naprosto nezbytné, se už v dávné minulosti vedle filozofů snažili zkoumat i politikové. K ničemu nedošli, viz pád starého Řecka, Římské říše a řady dalších před nimi a po nich. Jestliže hovořím o autorově neznalosti, mám tím na mysli i to, že onen zatracovaný socialismus, či komunismus, nebyl výplodem mozků komunistů. Ti původní Marxovy a posléze i Leninovy představy notně zmršili. Vznik socialistického systému má na svědomí někdo úplně jiný, či jiní, o kterých nemáme ani tu nejmenší představu. Ať se to komu líbí, nebo nelíbí, ta zkouška zvaná socialismus dopadla z určitých hledisek nadmíru dobře. Ukázalo se totiž, že človíček, pokud má nad sebou „bič“, přestává přemýšlet kde by koho okradl. Protože i za hrstku hřebíků šel do lapáku.
    Vydrželo to s většími či menšími obtížemi padesát let. Padesát let bez nutnosti, aby se evropské státy dostaly do válečného konfliktu. Padesát let relativního „rovnostářství“, narušovaného jen pokroucenými představami o fungování společnosti. Mládí pak chtělo „na západ“, má tedy co chtělo. Mladíčci si ale neuvědomili, že kombinace kapitalismu se socialistickým systémem je nemožná. Nedělat, krást a ještě natahovat ruku „státe dej“ prostě nejde. Buď všichni budou pracovat pro všechny, nebo holt většina bude pracovat pro blahobyt hrstky zlodějů. A tolerovat je jen proto, že o drobty z jejich stolu se může milostivě podělit mizivé procento dalších. Kde je potom zlo, a kde dobro? Každý jedinec má o zlu či dobru jinou představu. Co je dobré pro jednoho, není dobré pro třeba padesát dalších jedinců. Navíc je třeba si uvědomit, že demokratický kapitalismus, coby veličina která už nemá co dávat, neúprosně zaniká. Je už jen otázkou času, kdy se lidská společnost bude muset volky nevolky opět smířit s nějakou formou rovnostářství. Toto je vývoj. A nepůjde o nacionální socialismus, ale celosvětové uspořádání. Po mnoha desetiletích příprav začaly změny a ať chceme, nebo ne, dojde k nim. A dlouho to trvat nebude.
    Už teď, a to se ještě nic až zas tak převratného neděje, jsou slyšet výkřiky a lamentování přemýšlejících kapitalistických demokratů. To se pouze domýšlejí co je čeká. Těm opravdu myslícím začíná být jasné, že pomalu ale jistě přichází „nová elita“. Elita která půjde, stejně jako šli kapitalisté, tvrdě za svým cílem. Mají naprosto jasné představy, jak by to na této planetě mělo fungovat. Vyzkoušené už mají, že stádo se dá „utáhnout“ i na vařené nudli. Tento styl je však už notně zastaralý, dnes mají k dispozici jiné prostředky. Pověsti o možnosti ovládání mysli nejsou jen pověsti. Funguje to. Jedinci dostanou „čipy“ a buď potáhnou v houfu, nebo mají smůlu. Navíc existují prostředky, které změní osobnost i toho největšího gaunera. Ty politické nevyjímaje. Zatím nevyřešená je otázka různých náboženství. Ta náboženství zřejmě nebudou potřeba, velební bafuňáři si budou muset najít jinou obživu. To stejné ale bude asi platit i o politicích. S těmito omezenci ale problém nebude, oni jsou zvyklí převlékat kabáty. Mají moc blízko k chameleonům. Kdo dá víc, toho barvy budu nosit do roztrhání těla.