Kdo nachystal Eden?

    Pro dnešního člověka by mohla být nanejvýš poučná legenda o Adamovi. Jak už jsme se dozvěděli, údajně byl stvořen boží rukou z „prachu země“, a byl mu vdechnut život. To je sice krátký, ale při podrobnější analýze nanejvýš zajímavý aspekt z Genesis.
    „A Hospodin Bůh (elohim) vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. Hospodin Bůh (elohim) dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu.“ (Gn. 2, 8-9)
    Ono místo, kde elohim stvořili Adama, není v Genesis bohužel přesněji lokalizováno. Je pouze určeno, že zahrada Eden měla ležet „na východ“ od místa stvoření. Už nepřekvapí, že podle jiných biblických pramenů měl bůh stvářet Adama v onom ráji. Genesis říká, že tomu tak nebylo. Celá dlouhá řada moudrých vědátorů se pokoušela určit kde se ráj, místo bez starostí a bídy, mohl nalézat. Pátrali bedlivě po jeho stopách na celém světě, přičemž hlavní pozornost se soustřeďovala na Mezopotámii. Asi z toho důvodu, že její dvě řeky, tedy Tigris a Eufrat, jsou zmiňovány v souvislosti se zahradou Eden v Genesis 2, 14. Zajímavé ale je, že pouze v některých překladech.
    Kdo vlastně připravoval Eden? Podle jedné verze Adam, pracující podle pokynů boha. Jiná verze popisuje, jak elohim vysadili zahradu a dali vyrůst všem stromům a rostlinám. Tato verze se v některých detailech shoduje s mezopotamskými mýty, v nichž se máme možnost dočíst:
    „Poté, co Enlil, Enki a Sud stvořili lidi, rozmnožili po celé zemi kvetoucí vegetaci a čtyřnohá zvířata. Přenesli je do E.DIN.“
    Podobnosti s biblickým textem jsou patrné na první pohled. Legenda se zmiňuje o E.DIN, bezpochyby se jedná o biblický Eden. Na rozdíl od křesťanského učení se ale na stvoření podílela celá řada sumerských bohů. Hlavní byl asi An - bůh nebes, pak jeho potomci Enlil - pán nad slovem a bůh vzduchu, a Enki - pán podsvětí, nebo také pán pevné země. Enki byl navíc uctíván jako bůh podzemních vod, země a moudrosti. Výčet uzavírá jejich nevlastní sestra Sud, nebo také Ninmah - nejvyšší vládkyně. Toto ženské božstvo sumerských mýtů bývá nazýváno rovněž Mah, nebo Mami (matka?).
    V sumerských legendách o Enkim a stvoření světa je zcela zřetelně naznačeno, že Enki nepocházel ze Země. Jsou citována Enkiho vlastní slova:
    „Když jsem se blížil k Zemi (!), byla zaplavena vodou.“
    Text babylonského mýtu nalezeného v Sipparu, a pocházejícího asi z roku 600 př. Kr. jasně hovoří o tom, že v minulosti nebyla na Zemi žádná vegetace. Půdu zkultivovaly teprve nebeské bytosti, například Marduk a Anunnaki. Tyto bytosti v prvé řadě vykopaly kanály, postavily města, a teprve potom stvořily člověka a vegetaci. Stalo se to na blíže neurčeném místě mezi řekami Eufratem a Tigridem. Tam bylo vystavěno město a osídleno lidmi.
    Zajímavá je i germánská mytologie, kde se v básni Wöluspa zmiňují o stvoření:
    „Synové boží Odin, Wili a We vyzdvihli zemi do výše a stvořili krásný Midgard. Slunce ozařovalo z jihu půdu a vyrostla na ní zelená tráva.“
    I zde tedy zřídili bohové napřed životní prostor, krásný Midgard, a v něm vegetaci a prostředí pro lidi. Tam vdechli život prvnímu lidskému páru, Askovi a Emble. Podobně to popisuje i bible. Také v sumersko-babylonských textech se píše, že bůh Enki po svém příchodu na Zemi nejprve vytvořil souš, což Germáni popisují slovy „vyzdvihli zemi do výše“.
    V Genesis se početná „rodina bohů“ jednoznačně přetvořila a smrskla do jednoho „boha“. To je však detail. Je samozřejmě jasné, že germánské legendy by měly být mladší než Genesis. Mnozí vědátoři tak předpokládají, že vzájemné ovlivňování je tedy vyloučené. Je tu však příliš velká podobnost, která by na jedné straně mohla potvrzovat pravdivé jádro Starého zákona. Pokud ale nešlo o nějaké ovlivnění, z čeho tedy ty mnohem mladší germánské legendy vycházely?
    Genesis tvrdí, že biblický Adam žil osaměle ve svém ráji. Jenže slovíčko „ráj“, nebo jen zmínku o něm, ve Starém zákoně nikde nenajdete! Ráj, německy Paradies, je zřejmě odvozenina z perského Pardes, což znamená „park“, nebo „zahrada“. Biblické slovo „Eden“ pochází ze sumerštiny a může být přeloženo mezi jiným jako „step“, nebo také „planina“.
    Nechme však zahradu zahradou a podívejme se blíže na „perlu“ božího snažení - člověka. S tou „jedinečnou perlou“ to asi nebude tak žhavé. Biblické texty totiž zcela jasně říkají, že člověk nebyl stvořen jako něco vyjímečného, aby byl hýčkán a pěstován, ale aby v Edenu pracoval. Pro bohy byla práce v zahradě, či na poli, asi příliš těžká. Aby tedy zastával funkci zahradníka, nebo pomocníka. Genesis doslova a zcela jasně říká:
    „Hospodin bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil.“ (Gn. 2, 15)
    Obecně vžitá představa ráje, kde má být všechno krásné a zázračné, tak dostává na frak. Adam byl do Edenu přenesen jednoznačně jako dělník. Některá vydání bible ho dokonce označují slovem „rolník“.
    Velmi zajímavé jsou také mezopotamské legendy. Podle nich si jakási „rada bohů“ vyrobila lidi jako levné pomocníky, dělníky, kteří měli zastávat za bohy jakousi „nelehkou práci“. Lze tedy soudit, že také biblický „První člověk“ byl stvořen a posléze do Edenu poslán ne kvůli evoluci, ale na práci...