Kdo koho oplodnil...

    Je velmi zajímavé, že v Genesis je Verš 4, 25 složen ze dvou rozdílných vět. Evangelický teolog Walter-Jorg Langbein přeložil zmíněnou část textu z hebrejštiny sám a jeho doslovný překlad je sice hodně podobný biblickému, avšak přesto v něm nalezneme pozoruhodné rozdíly: ...A Adam znovu oplodnil svou ženu a ta porodila syna, kterého nazvala Šét. Do klína vložený, nebo také zasazený, vštípený, možná také transplantovaný. Řekla: „Bohové do mne vložili cizí semeno za Ábela, kterého zavraždil Kain“.
    Podle této verze nebyl do ženy vložen potomek, ale cizí semeno! Kdo dal Adamově ženě toto semeno, nebo sperma? Odpověď je jednoznačná: nebeští bohové, elohim, bytosti z nebes! Z bohů se sice stal díky monoteismu jediný bůh, ale to na věci nic nemění.
    Narodil se tedy Šét díky umělému oplodnění, které je dnešní věda schopna provádět teprve nedlouhou dobu? Další indicie nalezneme i v jiných legendách našich předků. Pátá kapitola Genesis, obsahující seznam patriarchů před potopou světa, vyjmenovává „Adamovy potomky“ (Gn. 5, 1+). Na konci výčtu se objevuje hrdina biblické potopy Noe, jemuž jsou připisováni synové Šém, Chám a Jefet. Noe je pravděpodobně všem čtenářům bible dostatečně znám. Byl to on, jehož bůh vyvolil aby se zachránil při potopě na své lodi. Všichni ostatní lidé se žalostně utopili. Noemovým údajným otcem byl Lámech, syn Metušelacha (Metuzaléma), který se podle Starého zákona dožil 969 let. Pátá kapitola Genesis popisuje Noemovo narození:
    Ve věku sto osmdesáti dvou let zplodil Lámech syna. Dal mu jméno Noe (Odpočinutí). Řekl: „Ten nám dá potěšení a odpočinutí od naší práce a od námahy našich rukou, kterou nám přináší země prokletá Hospodinem“. (Gn. 5, 28-29) Lámech se údajně dožil skutečně biblického věku ­ 777 let. Bible ho představuje jednoznačně jako Noemova otce. Nic ale neříká o identitě Lámechovy ženy, Noemovy matky. Ze čtvrté kapitoly vyplývá, že Lámech byl potomkem Kainovým a měl dvě ženy. První se jmenovala Áda, druhá Sila. Áda porodila dva syny, prvním byl Jábal, který se stal, stejně jako Kain, praotcem kočovníků (Gn. 4, 20), a jeho bratr se jmenoval Júbal. Synem Siliným byl Túbal-kain, praotec kovářů, který měl sestru jménem Naama (Gn. 4, 22). Po Noemovi ani stopa, ačkoliv měl být rovněž Lámechovým potomkem...!
    Naopak apokryfní texty obsahují mnohé informace o Noemově původu a znají také jméno jeho matky - Bat-Enoch. V etiopské „Henochově knize“ si můžeme přečíst zajímavý příběh o Noemovi a jeho rase. Noe byl prý zcela cizorodým člověkem, podobajícím se nebeským andělům. Sám Noemův údajný otec Lámech pochyboval, jestli ho má přijmout za syna. Ale nechme teď promluvit staré spisy, napsané v „ich“ formě: Po několika dnech dal můj (Henochův) syn Metúšelach svému synu Lámechovi manželku. Ta porodila syna. Tím synem byl Noe“.
    Henochova kniha mu přisuzuje pozoruhodné vlastnosti: „Jeho tělo bylo bílé jako sníh a červené jako růže, vlasy měl bílé jako vlna a oči měl jako sluneční paprsky. Když je otevřel, prozářilo slunce celý dům„. Podivuhodný popis! Byl snad Noe prvním albínem v lidských dějinách? Možná...
    Ale i v Janově Zjevení (Apokalypse) narazíme na podobný popis. Dovídáme se tam, že z nebes sestoupil za hrozného hluku podivný „trůn“, na němž se nacházel „člověk“ podobného vzezření: „Jeho hlava a vlasy bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako plamen ohně“. (Zj. 1, 14)
    Při Noemově narození se stalo ještě něco velmi neobvyklého. Třebaže žádné dítě na světě neumí mluvit hned po porodu, Noe ano: „Pohnul se v rukou porodní báby, otevřel svá ústa a mluvil s pánem spravedlnosti“.
    Lámech nevěděl co se děje. Jak by tak malé dítě mohlo mluvit? Dostal strach a utekl ke svému otci Metúšelachovi. Svěřil se mu se svými obavami - snad by si moudrý Metúšelach věděl rady? Lámech mluvil s otcem velmi rozčileně: „Mám podivného syna. Nepodobá se ostatním lidem, nýbrž nebeským Božím synům. Není jako my. Jeho oči se podobají slunečním paprskům, obličej má majestátní“.
    Je tedy zřejmé, že Lámech silně pochyboval o svém otcovství, ale kdo by se tomu divil... Sdělil otci, že určitě není pravým zploditelem svého údajného syna. Poprosil Metúšelacha, aby se vydal k Henochovi, který přece „žije mezi anděly“.
    Metúšelach se tedy odešel poradit s Henochem, svým otcem, a informoval ho o „znepokojivém zjevení“ a „podivných okolnostech“ Noemova narození. Ještě jednou se tak z Henochovy knihy dovídáme, že se Noe podobal nebeským andělům. Na jiném místě se zase píše, že obličeje andělů zářily jako sníh. Platilo to i pro Noema, který se přece údajně podobal andělům?
    Prorok Henoch, který byl svého času pokládán za neobyčejně moudrého muže, předpověděl svému synu Metúšelachovi nastávající potopu světa. Řekl mu, že boží synové plodí s lidskými ženami děti a bůh (elohim) je chce sprovodit ze světa právě velkou potopou. Metúšelach měl svého syna Lámecha uklidnit, protože jeho syn Noe byl vybrán aby katastrofu přežil.
    Henoch, a to je velmi zajímavé, vyprávěl Metúšelachovi, že potopa zničí hřích, ale potom se na zemi rozmůže ještě větší bezbožnost než dřív! Potopa tedy byla zbytečná, protože stejně nepřinesla žádoucí výsledky! Nebo potopa nebyla božským dílem?