Kdo byli Šumerové?

    Z řady poznatků by mohlo být naprosto zřejmé, že nejstarší známé legendy, včetně těch v bibli, mají svůj původ v úrodném prostoru mezi řekami Eufratem a Tigridem. Tomuto prostoru dali Řekové jméno Mezopotámie - Meziříčí. Leží v oblasti tzv. Úrodného půlměsíce, který tvořily krajiny s tehdejšími nejlepšími předpoklady pro vznik zemědělství. Jde o povodí egyptského Nilu, Palestinu, Sýrii, části dnešního Turecka, Iráku a Íránu. A pokud se týče Babylonu, už v té době byl dáván do souvislostí se Sumery. S těmi Sumery, které někteří vědátoři označují jako primitivy, kteří se učili od tehdejší, bohužel hypotetické domorodé civilizace. Pokud vůbec nějaká existovala. Pokud to tvrdili někdy v minulém století, je to pochopitelné. Tenkrát ještě nikdo nemohl mít ani potuchy o znění textů na vykopaných sumerských hliněných tabulkách. I když... Jak si asi vysvětlovali třeba vznik dělení času na hodiny, minuty a vteřiny? Nebo dělení kruhu na stupně? Není to vynález nikoho z jejich branže, ale světu to dali právě oni neznalí a primitivní Sumerové. A spoustu jiných věcí. Je ovšem možné, že v podstatě „odnikud“ se objevivší pokatastrofní Sumerové byli už jen slabým odvarem svých předků. Přesto si po nich přinesli vědění, které zapsali na vypalované hliněné tabulky. Dobře věděli, že tyto tabulky přečkají věky.

    Oni ti Sumerové, přesněji Šumerové, nebo také černohlaví, což může vzbuzovat různé asociace, byli moc zvláštní národ. Nikdo neví odkud se najednou vzali, odkud přišli. A přinesli si s sebou i zvláštní bohy, bohy plazivé, nebo obojživelné, pokryté šupinami... Doslova odnikud se objevila vyspělá civilizace, které ta dnešní vděčí v podstatě za vše čím disponuje. Ať už je to astronomie, matematika, či geometrie. Smutné je, že dnešní civilizace nebyla schopna k tomu vůbec nic přidat, nebo alespoň rozvinout. Nad některými aspekty tvrzení Sumerů vědátoři dodnes vedou spory a zatracují je. Řada aspektů se přitom ukázala jako skutečnost. Mezi jiným například to, že na všech planetách této vesmírné soustavy existuje voda. Ačkoliv kdoví! Sumerové to tvrdili už před tisíciletími a možná se od té doby ztratila! Ale asi ne. Když letěla americká sonda kolem Neptunu, našla tam co? Vodu! A spoustu vody! Potvrdilo se tak tvrzení Sumerů staré už nějakou tu tisícovku let. A tato civilizace měla experimentovat a zkoušet? Možná až ta poslední, ta už mohla být v úpadku. Stejně jako upadá ta dnešní.

    Ale budiž, experimenty, tak experimenty. Už méně pochopitelné je, jak při těch experimentech z ničeho nic, tedy aniž by to předtím někde viděli, opatřovali domy barevnou glazurou, nebo průčelí upravovali tak, aby vytvářela plastické reliéfy. Vedle pravidelných geometrických obrazců, jak k tomu ti primitivové mohli přijít je vědátorům naprosto jasné, až po vyobrazení dvoumetrových lvů, býků a draků, tzv. sirušů. Byli to tvorové s hadí hlavou na dlouhém krku, lvím tělem pokrytým šupinami, lvími tlapami na předních a orlími spáry na zadních nohou. Tito záhadní tvorové patřili k doprovodu nejrůznějších bohů a fungovali prý jako strážci bran a dveří. To tvrdí vědátoři, což nemusí být ani zdaleka pravda. A asi není, protože rovněž častým ozdobným motivem byly také několik metrů vysoké "stromy života". Je po světě málo vyobrazení různých kříženců se kterými si vědátorská obec možná nechce vědět rady? Nejsou tu experimentálně vyjádřeny vzpomínky na genetické pokusy bohů?

    Záznamy popisující 18. století před Kristem hovoří o tom, že Babylon byl centrem mocné říše, vzniklé patrně podmaněním okolních kmenů, kterým vnutil kult svého boha Marduka. A údajně za to, že Marduk podmanitelům při výbojích prokazoval přízeň, mu postavili vznešený chrám Esagila, "<b>dům základního kamene země i nebes</b>". Chrám, pokud šlo o chrám, je popisován v superlativech. Pak ale přišla doba, kdy Mardukova přízeň pohasla, jaksi přestala účinkovat. Po úspěších přišly neúspěchy. Babylon dobyli Chetité, Kassité i Asyřané, kteří odtud odvlekli sochu státního boha Marduka. V podstatě hned nato se Babylonu někdy na sklonku 7. století před Kristem zmocnili aramejští Chaldejci, jejichž král Nabopalassar dal  město opravit a zkrášlit. Ve stavbách pak pokračoval jeho syn, proslulý Nabukadnesar, který z Babylonu vytvořil nejmocnější a nejhonosnější město starověku. Jeho jméno se stalo synonymem bohatství a přepychu, ale také "zmatení jazyků", protože tudy procházely nejdůležitější obchodní trasy tehdejšího světa a pracovalo tu mnoho otroků z nejrůznějších zemí. S Nabukadnesarem jsou spojovány i proslulé "visuté zahrady královny Semiramis", řazené mezi sedm divů světa.

    Z historických popisů víme, že jedna z replik původní babylonské věže stála v Babylonu v dobách krále Chammurabiho, která vládl údajně v letech 1792 až 1750 před Kristem. Za definitivní podobu věže vědátoři označují vykopané zbytky základů o odhadovaném čtvercovém půdorysu se stranami dlouhými 91,55 metru. Měl mít s chrámem na vrcholu sedm stupňů a dosahovat výšky asi 91 metrů. Je to jen dohad stejně jako tvrzení, že chrám měl stěny ze světle modře glazovaných cihel a prý byl vybaven nábytkem ze zlata. Když Nabukadnesar dobyl roku 597, a o deset let později znovu judské království, zničil Jeruzalém včetně proslulého Šalamounova chrámu a navíc odvedl asi 80 tisíc Židů do Babylonu na nucené práce. Čili do otroctví.  Museli se zřejmě podílet i na obnově, či opravách věže ke slávě "falešného boha". A toto vše je mohlo naplnit tak velkou trpkostí a nenávistí, že se to odrazilo i ve Starém zákoně. Pověst o potopě světa, skutečná babylonská věž, a s ní spojená víra v boží odplatu, se tak propojily do mýtu, který se stal součástí dějin lidstva...