Kdo byli?

    Nejsou všichni liberálové lichváři, ale zkuste se ptát čím to, že všichni lichváři jsou liberálové. Občas stojí zato podívat se na náboženské pravdy i z hledista archeologických a historických výzkumů. Nemusí hned všechno souhlasit se zažitými představami, ale na druhé straně se otevírá cesta k diskusi. A to je dobře, protože čím chatrnější mívají mnohá dogmata základy, tím militantněji bývají prosazována. Ježíš, Mojžíš, Zarathuštra, Mohamed - čtyři legendární postavy, jejichž učení dnes vyznávají více než dvě miliardy lidí na celé planetě. Přesto po sobě zakladatelé velkých monoteistických náboženství, která změnila běh lidstva, nenechali sebemenší hmatatelnou stopu. Existovali vůbec? Přinejmenším tři z nich nemají ani hrob. O Mojžíšovi hovoří bible zcela jasně. Když jako stodvacetiletý kmet dovedl svůj lid přes poušť k zaslíbené zemi, Elohim-bohové jej povolali na horu Nebo na východním břehu řeky Jordánu a tam jej sami pohřbili. V případě Zarathuštry otázka hrobu zcela odpadá, protože podle zoroastrismu se těla nechávají na pospas supům. Ježíšovy ostatky nebyly nikdy nalezeny, i když míst označovaných za jeho hrob je spousta. Křesťanské náboženství tento fakt vysvětluje tím, že tři dny po pohřbu vstal Kristus z mrtvých a po čtyřiceti dnech strávených mezi apoštoly se vrátil ke svému nebeskému otci. Tedy k Elohim. Prázdný Svatý hrob v Jeruzalémě by měl pocházet z byzantského období, nicméně jeho pravost je velice diskutabilní. Poslední z proroků, Mohamed, prý odpočívá podle tradice v Medině, tedy na místě kde údajně zemřel. Nicméně v současné době se muslimové přicházejí klanět k hrobce ve Velké mešitě, kde jsou veškeré archeologické výzkumy vyloučeny. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádný průkazný materiál, důkazy o historické existenci těchto čtyř mužů hledají právě v oněch diskutabilních dokumentech od stejně diskutabilních autorů.
    Tak například Ježíš, už sama představa tohoto Spasitele lidstva jako syna velice chudého tesaře je pravděpodobně vymyšlená blbost. Ačkoli posvátné Písmo neříká naprosto nic o Ježíšově výchově, lze z něj snadno vyvodit, že náležel k poměrně dobře situované vrstvě galilejských Židů. Sám smysl slova „tesař", v řečtině tekton, je předmětem diskuzí. Podle některých biblistů nešlo o označení profese, ale o přívlastek s významem „moudrý" či „vzdělaný". Podle jiné teorie prý byli tesaři v té době úspěšní podnikatelé, a Ježíš by tudíž patřil mezi bohatou vrstvu. Jako důkaz předkládá tato teorie pasáž z 2. Pavlova listu Korintským kde stojí psáno, že Ježíš byl bohatý, ale pro své věrné se stal chudým. Tyto dohady bohužel neříkají nic o tom, zda Ježíš vůbec existoval. Archeologové nalezli několik zcela průkazných svědectví o existenci některých biblických osobností, například krále Davida, jehož dynastie je zmíněna na stéle ze sedmého století př. Kr., nebo Ezechiáše zmiňovaného v asyrských dokumentech. Žádný dobový text však nezmiňuje jméno Ježíše. Existuje však množství pramenů mimo čtyři církevníky uznaná biblická evangelia, která podle filologů měla vzniknout v několika následujících desetiletích po Ježíšově ukřižování, tedy před vznikem evangelií. Dokument Q, podle německého slova Quelle - pramen, je patrně literární rekonstrukce spisku pocházejícího pravděpodobně z padesátých let prvního století našeho letopočtu, který posloužil jako podklad pro evangelia Matouše a Lukáše. Egertonův papyrus představují čtyři fragmenty, které by měly pocházet někdy z roku 150 po Kr.. Jsou to neprokazatelné pasáže z Ježíšova života podobné evangeliu svatého Jana. Že by to Jan, nebo kdo to evangelium stvořil, prachsprostě opsal? Pavlovy epištoly pozůstávají z třinácti dopisů, jejichž autorství je připisováno apoštolu Pavlovi. Nicméně pokud vůbec, pak za autentické je jich považováno pouhých sedm. Mělo by jít o historicky nejstarší křesťanské písemnosti vzniklé v šedesátých letech prvního století. Apokryfní evangelia byla církevníky vyloučena z oficiálního textu bible a pocházejí patrně ne li ze stejné, pak možná i dřívější doby než evangelia kanonická. Tak existuje evangelium sv. Petra, jehož rukopis byl sice datován do osmého století po Kristu, ale jeho prameny jsou prý mnohem starší. Dále tajné Markovo evangelium, jehož autorství je připisováno Klementu Alexandrijskému, a konečně Tomášovo evangelium, jehož fragmenty byly nalezeny během archeologických vykopávek v egyptském Nag Hammadi. Obsahuje čtrnáct Ježíšových kázání, z nichž některá se objevují i v kanonických evangeliích.
    Pak jsou tu podstatně důvěryhodnější knihy Flavia Josepha, židovského historika v římských službách. Ve svých Starožitnostech židovských zmiňuje potupnou smrt Jakuba, bratra Ježíše v roce 62 po Kr.. Tuto zmínku ale nelze brát jako důkaz existence Ježíše-Mesiáše, protože jméno Ježíš bylo v oněch dobách naprosto běžné. Nutno připomenout, že v těchto Starožitnostech je sám Ježíš zmiňován jako rebel proti římské vrchnosti a tudíž je možné, aby měl skutečně bratra Jakuba který zahynul jako mučedník. Babylonský talmud, sbírka komentářů a tradic rabínského judaismu, vznikal údajně v průběhu staletí od zboření Chrámu v roce 70 po Kr.. Krátce zmiňuje odsouzení jakéhosi Ježíše k ukamenování, neboť prý praktikoval magii a svedl Judsko na scestí. Nic bližšího se tam nedočteme...