Kdo byla Dáma z Elche?

Když našli v Elche roku 1897 nádhernou ženskou bystu, nález tenkrát vyvolal rozruch jak v řadách učenců, tak i laiků. I když nádherné, bylo to jen torzo sochy, a už krátce bylo krátce po jejím nalezení bylo nazváno „Dáma z Elche“. Podivná věc, její provedení se přes věškeré snahy nedalo přiřadit k žádnému známému antickém stylu. Poblíž místa nálezu nebylo vůbec nic, z čeho by se dalo usuzovat na dobu vzniku. Žádné zbytky hrobu, žádný chrám, žádné sídliště. Doplňky ženské sochy se nepodobají ničemu z toho, co bylo v módě v dobách antického Říma, ani v mnohem pozdější západogótské říši. Socha byla tedy některými dána do spojitosti s Kartaginci, a potažmo i s bájemi opředenou Atlantidou. Podle dohadů by socha mohla pocházet ze 4., nebo 5. století před Kristem, tedy z období, kdy se Kartaginci usazovali ve Španělsku. Dáma z Elche vypadá jako mírně zmrzačelá, divně prohnutá. Možná že její nezvyklé držení těla způsobují těžké ozdoby, kterými je ověšena. Vzadu na soše se nachází podivný otvor. Nikdo neví k čemu mohl sloužit. Snad k zavěšení sochy? Nebo v něm ukrývali něco cenného? Na žádnou z těchto otázek odpověď neexistuje. V současné době se torzo „kněžky z Atlantidy“, jak byla také nazvána, nachází v madridském muzeu Prado.
Tento nález obrátil pozornost hledačů Atlantidy ke Španělsku. Je to pochopitelné, ona „Dáma z Elche“ se tam neobjevila jen tak ze vzduchu. Ani ji tam vědátorům nikdo nepodstrčil schválně, takovou vzácnost by určitě nikdo jen tak nepohodil. Je tedy nasnadě, že socha by mohla být reliktem z nějaké, dávno zapomenuté doby. Doby, jejíž stopy zavál čas...
Atlantida... Popsal by Platon tak přesně potopený kontinent kdyby existoval jen v jeho fantazii? Jak je to s gibraltarskými skálami, Herakleovými sloupy? V kolotu času a dění jaksi zanikla práce německého profesora Schultena. Na pomoc si vzal Platonovy dialogy Timaios a Kritias a procestoval celé jižní Španělsko. Obvzláštní pozornost věnoval části za Herakleovými sloupy, tedy za Gibraltarským průlivem. A stejně jako se jeho krajanu Schliemanovi podařilo na základě knižních údajů o trojské válce vykopat Troju, Schulten z dialogů vydedukoval něco podobného. Nenašel zlato, a nelze ani bezezbytku tvrdit že našel Atlantidu, ale s Platonovými údaji má to místo společného víc než dost. Nachází se v honebním revíru Coto de Dona Ana na sever od místa, kde v současné době leží město Cádiz. Leží uprostřed ústí řeky Guadalquivir, a je pohřbené bahnem v několikametrové hloubce. To místo se kdysi dávno jmenovalo Tartessos a ve starověku bylo hlavním obchodním kulturním centrem na západě. Existenci tohoto města podporují záznamy řady antických autorů, o městě psal Herodotos, Plinius, nebo Strabon. Pro řadu shod s Platonovým popisem vznikla domněnka, že toto město mohlo být ne samotnou částí Atlantidy, tak alespoň původcem legendy o Atlantidě.
Město zaniklo pravděpodobně v polovině prvního předkřesťanského tisíciletí. Jsou to ale dohady, protože na rozsáhlém území severně od Sanlucar de Barrameda se téměř vůbec neprovádí výzkum, ani vykopávky, protože je to velmi obtížné. V místě, kde se kdysi nacházelo centrum západoevropské kultury, se nyní rozprostírají bažinaté lužní lesy a duny. Na spodní vodu se tam dá narazit už ve dvoumetrové hloubce. Pokud by se přece jen někdo dal do odkrývání rozvalin Tartessu, pak by podle Schultena musel hrabat do hloubky až deset metrů. Jeho tvrzení prokázaly sondy. Schulten je svým způsobem přesvědčen, že by oblast kolem Tartessu mohla být částí Atlantidy. Bohaté Atlantidy... Z oblastí tartesské kultury existuje spousta nejen významných, ale i značně neobvyklých nálezů. Obrovské množství zlatých šperků, hliněných a bronzových nádob, slonovinových vyřezávaných předmětů, mramorových torz a z poslední doby jedna bysta vskutku vznešené krásky. To vše se dostalo na denní světlo při vykopávkách. Německý profesor však šel ještě dál. Srovnal údaje o vzdálenostech uvedené v dialogu Kritiás se vzdálenostmi zjištěnými v případě Tartessu a došel k překvapivým závěrům. Ve své práci „Tartessos - příspěvek k nejstarším dějinám Západu“ poukázal na celý řetěz nápadných shod mezi zprávou o Atlantidě a Tartessem. Městem, které údajně zničili kolem roku 500 před Kristem Kartaginci. Nesporně to ale prokázané není. Podle Schultena při srovnání Atlantidy a Tartessu nevycházejí najevo pouze ojedinělé společné rysy, nýbrž „dokonalé společné topografické a kulturní pozadí“. Zde je seznam profesorových indicií, které získal srovnáním Platonových popisů a údajů o Tartessu:
Ostrov Atlantida sahá až ke Gadesu, dnešnímu Cádizu. Tímto údajem je stanoven jižní konec Atlantidy. Tartessos ležel v bezprostřední blízkosti Gadesu, v Platonových dobách byl zmizelý Tartessos s Gadesem zaměňován.<br>
&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;Hlavní město Gadeiros - hlavní město Atlantidy - leží na ostrově obtékaném trojím vodním prstencem. Tartessos ležel na ostrově mezi třemi rameny u ústí Baetis.
Hlavní město Gadeiros neleží přímo na pobřeží, nýbrž u kanálu, který spojuje moře a město. Po něm mohou do města doplout i největší lodě. Tartessos ležel na ostrově vzdáleném asi deset kilometrů od mořského pobřeží, na břehu řeky, po níž mohly plout i největší lodě.
Umělý příkop, široký jeden stadion, což je asi 185m, se dělí do dvou ramen, která obtékají 3000 stadií dlouhou a 2000 stadií širokou rovinu, před hlavním městem se znovu spojují, obtékají město a posléze se vlévají do moře. Řeka Baetis, jejíž průměrná šířka činí asi dvě stě metrů, protéká dlouhou rovinou, před Tartessem se rozděluje, obtéká město a pak ústí do moře.