Kdo a co tvořil...

    Kreace, čili stvoření, nebo evoluce, tedy výskyt a pozvolný vývoj bez příčiny? Pokud nejsme zastánci ani jedné z teorií, kde se tedy člověk vzal? Věřit církevníkům, že člověka stvořil nějaký Bůh? Ano, svým způsobem je možné tomu věřit. Až na to, že církevníci v tom mají zmatek. Jejich hlavouni tvrdí že existuje jen jeden bůh v trojici, kdežto jejich bible jasně hovoří o spoustě bohů. Ale budiž, věř si jim kdo chceš. Je to stejně debilní nápad jako ten evolucionistický. Podle něj náš svět, a potažmo tedy i vznik člověka, nemá žádnou inteligentní příčinu. Některé státy toto tvrzení dokonce vyhlásily jako svoji oficiální ideologii.
    Velmi zajímavý je starý mezopotámský mýtus o stvoření, konkrétně jde o citát z Astrachasis, jehož autorem je patrně jakýsi Nur-Aya, který jej měl také vyškrábat do hliněných tabulek za vlády babylonského krále Ammizaduga. Tento král měl vládnout v letech 1702-1682 před Kristem.
    Geštu, pán rozumu zabit byl když Oni, velcí bohové, shromáždili se. Nintu smíchala hlínu s masem a krví jeho vlastní. Pak navždy bylo slyšet dunění bubnů. Z masa božího zrodil se duch. A Nintu prohlásila jej za jeho živé znamení, aby nikdy nezapoměli na zabitého boha. Pak jala se míchat hlínu. Pozvala Anunnaki, bohy  velké. I Igigi, bohy velké. Plivla na hlínu. Mami-Nintu nechala hlas svůj promluvit k velkým bohům: „Mé dílo jest dokonáno, jak kázali jste mně. Zabili jste boha i s jeho rozumem. Vykonala jsem za vás těžké dílo. Já přenesla vaše břímě na člověka, vy dali jste lidstvu hlas. Rozvázala jsem pouta jeho a svobodu mu dala.“
    Poslouchali řeči její, zbaveni nepokoje políbili nohy její.
    „Mami, jméno bylo tvé, ale teď nechť jméno tvé budiž Matka bohů všech.“
    Prorocký Enki a moudrá Mami vstoupili do místnosti osudu. Tam již bohyně rodičky jaly se je očekávati. On začal hlínu šlapat v přítomnosti její. V čase tom, co ona pronášela zaklínání, Enki zůstav s ní nechal ji vzývat budoucnost.
    Když její motlitba završila se, čtrnáct palců hlíny sebrala. Sedum kusů vpravo dáno, sedum kusů vlevo dáno. Mezi ně hliněnou cihlu položila. Třtinu použila a otevřela ji, aby pupeční šňůru přeřízla. Pak bohyně rodičky, moudré a znalé vyzvala. Sedm a sedm. Sedm z nich stvořilo muže, sedm z nich stvořilo ženy, neboť ty bohyně rodičky jsou tvůrkyně osudu.
    Tak to alespoň přeložila Stephanie Dalley z Oxford Univerzity Press.
    Tento mýtus je starší než bible a při pohledu na obě techniky tvoření je zřejmé, že se podobají jako vejce vejci. Jako by křesťanští církevníci opisovali jak diví! Až na to, že mezopotámský mýtus hovoří o více stvořitelích, zatím co církevníci, bez ohledu na bibli, jen o jednom. Pokud ovšem nebudeme počítat různé anděly. Ale ti Anunnaki, a Igigi... Neříká vám to něco? 
    Ne vždy se ale ke stvoření hodily zemské suroviny. Tak třeba podle guatemalské legendy Popol Vuh se Pramatka pokoušela stvořit člověka z prachu a hlíny. Protože ale obě hmoty byly příliš měkké a poddajné, nepodařilo se jí vytvořit oddané služebníky. Proto je raději zničila... Starověcí Egypťané zase tvrdili, že bůh Chnún stvořil člověka na hrnčířském kruhu. Tahitský tvůrce Ta'aroa ke zplození prvního muže také použil zeminu. Tento muž poprve sptřil světlo světa samozřejmě na pláži a jeho oděv byl z písku. V africké Rwandě zase věří, že bohové člověka zrodili ve svém lůně. Proto je člověk podoben bohům?
    A tak co si z toho vybrat? Nějak to ale být muselo. Sumerové tvrdí, na rozdíl od pozdějších Mezopotámců, že  Enki, spolu s Nimgursah, což je obdoba Mami, tvořili člověka z toho, co už po Zemi běhalo. Tedy ne z hlíny! Ale budiž, pak by ale mělo své opodstatnění Engelsovo dílo „Podíl práce na polidštění opice“. Jisté je jedno, Enkiho bohové dobře věděli jak poskládat geny. A také jak na to.
    Pokud ale nevěřím ani jedněm, ani druhým, co vlastně jsem? Ateista? Nevěřící? Pohan? A nevím jaké ještě názvy pro podobné lidi mají! Člověk prý nemůže existovat bez nějaké víry. Nevím jestli může, či nemůže, já osobně jsem ale hluboce věřící. Jsem věřící v moudrost Přírody a potažmo tedy i v tu veličinu, která projevování té moudrosti umožňuje. Ani zdaleka to nejsou Anunnaki, či Igigi... Natož pak člověk... Země je zcela zřejmě živý organismus a lze proto předpokládat, že klidně může být jen malinkatou součástí nepředstavitelně velkého organismu. Třeba jen atomem, nebo možná něčím ještě menším. Kdosi kdysi řekl, a nebyl to člověk, že lidský organismus je vlastně obrazem vesmíru. Že je to vesmír v malém. To by tedy mohlo znamenat,... Ale ne, dost spekulací. Nic nevíme a patrně nám ani není souzeno se alespoň něco málo dozvědět. Alespoň dokud budou existovat celkem slušní lidé momentálního ražení.