K čemu Eden sloužil?

    Podívejme se na jednu velmi oblíbenou a často zmiňovanou legendu z Genesis. Spolu s knihou Exodus tvoří jednu z nejznámějších částí, pokud ne úplně nejznámější část Starého zákona. Bývá nazývána „dědičný hřích“, ale pod tímto označením bychom ji v bibli těžko hledali. Dogmatický výklad tohoto nanejvýš zajímavého příběhu říká v kostce toto: Hospodin věděl, že člověk je slabý a neustále po něčem touží. Proto usídlil Adama a Evu na zkoušku v Edenu. Buď dodrží jeho příkaz a nedotknou se zapovězených stromů, nebo ho nedodrží. Celá historie o Edenu, včetně dědičného hříchu, je podle církevních myslitelů plná symbolů. Téměř nikdo nepokládá legendu za reálnou informaci že by se v dávno zapomenutých dobách něco takového mohlo skutečně udát. V náboženských knihách, které se snaží nezkušené čtenáře zasvětit do tajemství „správného chápání“ bible a Starého zákona, nalezneme mnoho verzí toho co se v Edenu stalo. Vše je pokládáno za „Boží symboly“, nebo za symboly různých vlastností. A celý Eden je podle nich v podstatě symbolickým místem.
    Je tomu skutečně tak? Legenda sama o sobě může mít jistě symbolický charakter. Zároveň však obsahuje různé aspekty kvůli nimž nemůžeme celý její obsah pokládat za pouhou symboliku. Ve třetí kapitole Genesis je obsažen příběh zlého hada a „nehodné“ Evy. Had se pokouší navázat s Evou hovor a promluvil k ženě lstivými, dvojznačnými, avšak zároveň i polopravdivými slovy. Genesis to popisuje zhruba takto:
    Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě:
    „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ Žena hadovi odvětila: „Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.“ Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“ (Gn. 3, 1-5) Hadovi se podařilo vzbudit ženin zájem. Eva byla pochopitelně zvědavá především díky hadovu ujištění, že nezemřou.
    Hada na zmíněném „stromu poznání“ znázorňuje také prastará mezopotamská kresba, ale bez „jablka“. Jako šťavnaté jablko bývá zapovězené ovoce zobrazeno na středověkých náboženských malbách, freskách, nebo je popisováno v knihách. Nezvratná představa o jablku, které Eva utrhla ze stromu, pochází zřejmě z latiny. Poznání „dobrého a zlého“ se řekne „bonum et malum“, přičemž malum se dá přeložit i jako „jablko“. Asi půjde o nedorozumění! Ať už je to jak chce, nic to nemění na faktu, že Eva nevydržela a utrhla plod ze stromu. Protože viděla, „...že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost“.
    Eva ostatně sama žádný zákaz od Hospodina nedostala, zákaz dostal Adam! A Adam ji pouze o tom informoval! Ke konzumaci zakázaného ovoce Evu „svedl“ nejen „lstivý had“, ale možná hlavně vzhled onoho ovoce. Teprve po rozhovoru s plazem si Eva všimla jak neodolatelně vypadají plody stromu poznání! Apokryfní text „Život Adama a Evy“ je hebrejské dílo židovského původu. Jeho nejstarší verze se dochovala v latinském překladu a zevrubně líčí další podrobnosti. Dozvídáme se tam, že Bůh určil dva anděly, kteří Adama střežili. Když se oba strážci odešli údajně pomodlit, svedl had nevinnou Evu. Když se nad tou stráží zamyslíme, pak patrně o nějaké zkoušce nemůže být řeči! Podle apokryfu byli první lidé v Edenu hlídáni anděly patrně proto, aby neudělali něco špatného! Nebo něco špatně! Vždyť to byli pouze dělníci! Teologové samozřejmě nepokládají hada jen tak za nějakého tvora, ale jedná se podle nich o satana, ďábla Lucifera, který byl kdysi bohem zavržen. Hebrejské slovo ha-satan znamená „soupeř“. Had tedy zřejmě byl neoblíbeným současníkem Boha! Ale Starý zákon nezná odpadlé anděly, ti se vyskytují teprve v Novém zákoně!
    Nemusíme se nořit hlouběji do biblické teologie aby nám bylo jasné, že Eva nemluvila s takovým hadem jakého si obvykle představujeme. Ale s kým tedy? Církevnické komentáře k bibli označují plaza například za „symbol nebezpečné moci zla a lstivosti“. Podstatně zajímavější a přijatelnější je výklad který tvrdí, že se jedná o Lucifera, odbojného anděla, nebo dokonce o „symbol podvodu“. Je ale naprosto chybné pokládat Lucifera, anděla zapuzeného z říše Boží, pouze za personifikované zlo.
    O obyčejného hada se s největší pravděpodobností vůbec nejednalo. Apokryfy tvrdí, že satan „sídlil v hadovi a létal s ním vzduchem“. Byl to tedy nějaký dopravní prostředek ze kterého Lucifer mluvil s Evou? Vždyť také Abrahám viděl v nebi hada s křídly, nohama a rukama, tedy něco velmi podobného tomu z Edenu! Hebrejsky se had řekne „nahasch“, a toto slovo lze odvodit ze sumerského „nhsch“. Znamená to porozumět, rozluštit. Slovo „nahasch“ tedy může znamenat „ten, který dokáže rozluštit, nebo porozumět“. To by potvrzovalo domněnku, že had mohl být dobře informovaným, možná z nebe vyloučeným andělem. Had Evě rozhodně nelhal, řekl jí pravdu že nezemře. Pravdu měl patrně i v tom, že stačí jediné sousto ze stromu poznání, a první lidé se začnou podobat bohům. Je tady pochopitelné, že těmto hadovým slovům nikdo nedokázal odporovat. Adamovi Hospodin tvrdil, že po požití plodů zemře. Byla to naprosto zřejmá lež, protože Adam s Evou žili ještě mnoho let po svém „hanebném“ činu.
    Zemřeli ale vůbec? Patrně ano, vždyť nesmrtelnost by získali až po požití plodů ze „stromu života“. Bible v Gn. 3, 19 jasně říká, že první člověk byl od prvopočátku smrtelný. I kdyby nakrásně chtěl, Adam se ke stromu života nemohl dostat. Vždyť jej velmi přísně strážili „cherubové s míhajícím se plamenným mečem“. (Gn. 3, 24); Jedině plod tohoto stromu mohl dát člověku nesmrtelnost kterou Bůh stvořenému člověku za žádnou cenu nechtěl dopřát:
    „I řekl Hospodin Bůh: ,Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky“. (Gn. 3,22)
    „Člověk je jako jeden z nás“, stěžoval si Hospodin, přesněji řečeno elohim, tedy „božské bytosti“. A přesně to řekl Evě had: „Budete jako bohové...“
    A tak se i stalo...