Jsou pozemské, či mimozemské?

    Jsou UFO jenom mimozemské? Podle různých indicií nikoli. Mimozemští se tu vyskytují, o tom není pochyb. Občas se na internetových serverech objeví náznaky toho, co nám „šedé eminence“ tohoto světa tají. Až to svádí k domněnce, že ani mocní tohoto světa, ne ty figurky tvořící vlády, ale ti stojící v pozadí, nejsou vlastními pány. Že jsou to pouhé loutky. Ale koho? Šedí, jinak nazývaní greys, už by na této planetě neměli být. Teď jde o to kteří greys, byli tu dvojí. Vládnout by ale měli ještěři. Fantasie? Ani ne... Ti ale mají jiné možnosti než pozorovatelné UFO.
    Vraťme se zpět do pozemské reality. UFO bezpochyby létají a v jejich souvislosti se o nich mluví jako o tajné zbrani. Není to nová myšlenka. Domnívali se to už piloti vojenských letounů sledovaní za II. světové a korejské války tzv. „Whoo-fightery“. Domnívaly se to také tajné služby Spojených států i SSSR. Obě strany byly přesvědčeny, že UFO jsou pokusnými stroji protivníka. Teprve až zkončila válka a začalo zkoumání německých archivů, najednou k velkému překvapení zjistili na čem pracoval německý válečný výzkum.
    Němci již dávno před válkou v naprosté tichosti připravovali celou řadu zbraní a pracovali na mnoha projektech. Ponechme stranou scifistické domněnky o vazbách Němců na mimozemšťany. Je to sice možné, ale nikde v archívech o tom nenajdeme jedinou zmínku. Co je ale prokázané, Němci se snažili prakticky využít tenkrát už téměř úplně zapomenutý projekt rumunského inženýra Coandy, tzv. Coandův princip, vyzkoušený poprvé 16. prosince 1916 na letišti v Issy les Moulineaux u Paříže. Šlo o prvé tryskové letadlo světa ve tvaru disku. Pracovalo to na principu ohýbání proudu plynů pod trup diskového letadla, nebo letounu i jiné konstrukce, aniž by byl zmenšen účinný tah. S vývojem tryskových letadel se Coandův princip dostal po II. světové válce opět na pořad dne a stařičký inženýr Coanda byl dokonce roku 1965 vyznamenán čestným diplomem „Narvy Diamond Laboratories“. To ale bylo až třicet let poté, kdy se jeho patentu bez svolení ujali němečtí konstruktéři. Kromě Coandova principu rozpracovávali pro letadla tvaru disků i staronový projekt „rotujícího křídla“ dr. Kaletsche a ještě starší patent rakouského dvorního rady, profesora brněnské techniky Jiřího Wellnera, udělený 22. IV. 1893 pod číslem 71 903. Šlo o jedno z řešení kolmého startu i vodorovného letu jakýmsi rotujícím větrníkem. Byl to obdobný princip, jaký využívají některá vznášedla. Nejoptimálnější tvar letounu, využívajícího „rotujícího křídla“, je disk.
    Na internetu se objevila spousta materiálů na téma německých výsledků v tomto směru. Víra v ně je ale ošidná. Samozřejmě až na některé pasáže, které se dají prokázat i z jiných materiálů. Těch není nijak mnoho. V roce 1958 vyšla v německém Mnichově kniha, jejímž autorem je bývalý major wermachtu Lusar. Kniha nesla název „Německé zbraně a tajné zbraně II. světové války.“ Kniha ve světle dalších, i když dost těžce přístupných materiálů, nepůsobí důvěryhodně. Lusar v knize například mimo jiné tvrdí, že práce na prototypech německých létajících talířů začaly až roku 1941. O tomto tvrzení lze pochybovat. Dále tvrdí, že plány přístrojů pocházejí od německých expertů Schrievera, Habermohla, Mietheho a Itala Bellonza. Určitý souhlas až na to, že z výčtu autorů jsou vynecháni někteří jiní. Možná o nich Lusar vůbec nevěděl. Faktem je, že Habermohl a Schriever zvolili široký prstenec, otáčející se kolem pevné kupolovité pilotní kabiny a sestávající z pohyblivých segmentů. Šlo tedy o vylepšenou obdobu Kaletschova kola. Miethe pracoval na vývoji kotouče podobného disku o průměru 42 metry s přestavitelnými tryskami. Použil tedy patrně Coandova principu. Schriever a Habermohl, kteří údajně pracovali v Praze, zkušebně startovali dne 14. února 1945, tedy v den amerického náletu na Prahu, a dosáhli při vodorovném letu rychlosti 2000 km/hod.! Hodlali dojít až k rychlosti 4000 km/hod.!
    Vývoj byl těsně před koncem války v podstatě ukončen. Závod ve Vratislavi, kde pracoval Miethe, padl do rukou Sovětské armády, Miethemu se ale podařilo uniknout do USA. O Schrieverovi a Habermohlovi zprávy nejsou. Lusar byl přesvědčen, že UFO jsou pokračováním vývoje německých přístrojů v USA a SSSR.