Jiná skutečnost...

    Bulwer Lytton v knize „Plémě, které nás vystřídá“ napsal: „Tuto planetu obývají bytosti, které získaly takovou moc nad sebou i věcmi, že se podobají bohům. Zatím se skrývají v hlubinách země. Jednoho dne však toto nové plémě vystoupí a smete neduživé lidstvo“. Mnohým se určitě bude zdát toto tvrzení podivné, ale podíváme li se na to ve světle předchozího povídání o čarodějnicích a inkvizici, něco do sebe má. Ti „svatí“ inkvizitoři, a potažmo samozřejmě i zblí prostí lidičkové se oháněli čímsi co nazývají Satan, a znali dokonce i jeho dokonalý popis. Po dlouhá staletí byl tento „Kníže temnot“ vyvoláván na svět a vůbec není jasné kde vzali představu jeho podob, neboť Bible se tímto problémem ani náhodou nezatěžuje. Podivné představy polovičního kopytnatce s netopýřími křídly, případně kozlí bradkou, a samozřejmě nezbytnými rohy a ocasem. To je pouze jedna z ustálených představ o jednom z prominentních padlých andělů svržených z nebes, kterou mu přisoudili snaživí středověcí úředníci. Prostý lid jej měl vidět jako kozla, černou kočku, či psa, a podobně. Zdá se však, že „Svaté oficium“ mělo zcela jiné informace.
    Přes veškeré více či méně povedené snahy dodnes nejsou vyjasněny důvody, které vedly mocné tohoto světa k tak zvrácenému a zcestnému jednání, za jaké lze považovat „hony na čarodějnice". A ta představa ďábla nesplynula s jiným možným zlem, které se kdysi jaksi objevilo na této planetě. Téhož zla, které je možná i dnes přepečlivě tajeno? Co skrývala „Svatá“ inkvizice? Patrně opravdu šlo o záměrné utajování, což dnes už je jasné s dostupnými záznamy o tajných přísahách úředníků inkvizice zachovat o podstatě problému nejhlubší mlčení. Podivné na tom je, že utajování tohoto tajemství přetrvává až do dnešních dnů. I když určité detaily lze vyčíst nejen z jejich metodické literatury, ale i samotných protokolů inkvizičních soudů. Ještě je nutné připomenout, že mučení kacíři, luciferisté, a potažmo i nebohé čarodějnice, ti všichni měli podstatně méně kvalifikované informace o ďábelském uskupení tehdejšího světa než ti, kteří je vyslýchali. Oběti procesů posloužily pouze jako živé rezonátory pozoruhodných myšlenek inkvizičních úředníků. Různorodá úroveň vyšetřovatelů, ale zejména rozličné drtiče kosti pak způsobily podstatné zkreslení, které však bylo součástí systému utajování.
    Dovede si dnes někdo představit, co všechno dokáže taková palečnice, španělská bota, nebo i sám strach? Nevím, ale myslím si, že v tom strašném okamžiku se dá vyčíst z očí mučitele i to, co bylo vysloveno v pouhém náznaku. Z dnešního pohledu není od věci úvaha, jak by se asi dařilo těm kteří dnes tvrdí, že byli uneseni mimozemšťany, kdyby inkvizice přetrvala ve své středověké podobě a síle do dnešních dní? Na jaké úrovni by asi probíhal dialog? A co by z onoho dialogu proniklo na veřejnost? Jsem skálopevně přesvědčen, že by se zcela jistě nejednalo ani o náznak informační exploze pravdy. Je snad mezi „honem na čarodějnice" a dezinformačními snahami dvacátého století podobnost čistě nenáhodná, nebo lze v obou uvedených případech hovořit jako o úmyslu? Je docela možné, že problémy, se kterými se zřejmě potýkala již „Svatá“ inkvizice, nějakým způsobem souvisí s množstvím neuvěřitelných zpráv o únosech lidí nepříliš přátelsky nakloněnými mimozemšťany. Jak dalece byly a jsou oprávněné obavy, že neznámá mimozemská entita dlouhodobě, s neznámým cílem, ovlivňuje dění na naší planetě nejen prostřednictvím roztodivných sekt či satanských spolků?
    Jaká byla vlastně církevní středověká představa o Satanovi, jakož i o jiných ďábelských bytostech, kterými byl středověk doslova zaplaven? Tato církevnická představa nebyla určena tehdejším zvědavým vrstvám obyvatel. Ti měli vidět pouze své čerty a strašidla... Nicméně v papežské Bule Řehoře IX. z 13. 6. 1233 se hovoří o bytosti, která se zjevuje jako šedý muž s výraznýma a velkýma očima, hubený, prakticky bez masa, mající chladnou pokožku. V některých případech jeho horní polovina těla údajně zářila a to tak intenzivně, že osvítila veškerou okolní prostoru. Ona bytost byla nazvána „průvodce" a dokázala zmizet a stát se neviditelnou. Je tam rovněž uvedeno, že Satan a jeho ďábelské bytosti mohou měnit svá těla, překonávat obrovské vzdálenosti nezávisle na čase, číst myšlenky lidí (telepatie?), či přemisťovat jejich těla z místa na místo. A plodí prý s pozemskými ženami lidem nepodobné stvůry. Mezi pozemšťany si vytváří skupiny přívrženců, s jejichž pomocí chce změnit podmínky na naší planetě, a převzít vládu. Odměnou těm, kteří spolupracují, je bohatství a výjimečné schopnosti.
    Všimněme si jedné maličkosti, nejde tedy o žádného kozla, žádná netopýří křídla, černý kocour, či pes, o kterých „ochotně“ vypovídaly mučené oběti! Bytost s šedou a chladnou kůží, s výraznýma očima, telepatickými schopnostmi a dalšími výjimečnými možnostmi, které se tak podobají těm, o kterých se hovoří v souvislostmi se „setkáními třetího druhu". Žádné zázračné masti a létání na koštěti. Tajná instrukce hovoří o schopnosti neznámé bytosti libovolně manipulovat lidskými těly i jejich myslí. Do téže kategorie patří i vymoženost být neviditelný. Rovněž problematika oplodňování pozemských žen není nezajímavá a v kontextu s dalšími indiciemi může nabýt netušené úrovně a rozměru. Však to také byla jedna z oblastí, o kterou projevovali úředníci inkvize neobyčejný zájem; jistě nikoli proto, že v té době neexistovaly pornofilmy. Je také možné, že inkvizitoři usilovně pátrali po něčem, o čem měli buď vůbec žádné, nebo jen kusé informace...