...je to svinstvo...

    Největší svinstvo, bolest a utrpení způsobily na Zemi ideály. Pokud někde nějaké uvidíte, okamžitě je zničte, zahubte, zašlapejte, či jinak zlikvidujte, nejlépe i se všemi jejich nepříčetnými hlasateli. Přitom vůbec, ale opravdu vůbec nezáleží na tom, zda se bude jednat o ideály duchovní, nebo hmotné. Všechny jevy jsou přece pouze duševními předměty, i ty smyslově zjistitelné, a fungují pouze jako informace předávané mysli. Každý hlasatel ideálů, idejí, a v podstatě i všech informací, přičemž vůbec nezáleží na tom zda je to člověk dobrý, zlý, věřící, nebo nevěřící, jako například kněz, vědec, politik, ekonom, vychovatel, rodič, či každý jiný věrozvěst, je pouze šiřitelem zla a utrpení. Co dobrého přinesly člověku a přírodě například takové ideály jako je bůh, vesmír, příroda, blahobyt, svoboda, spravedlnost, kapitalizmus, fašismus, komunizmus, demokracie, humanismus, pravda a láska, či vítězství? O co dobrého se zasloužili jejich naivní, někdy i upřímní, většinou však praštění, a potažmo i vychytralí šiřitelé? Pouze o šíření a umocňování utrpení...
    Lidem nic takového jako ideály do ruky vůbec nepatří! Zvláště lidem jaksi vzdělaným, kulturním, civilizovaným, útlocitným, ctnostným, humánním, a jiným. Jsou postiženi na těle i na duchu, a jinak s ideály nakládat neumějí než že je ihned zneužijí ke škodě své i druhých. Toto tvrzení nemůže nikdo popřít i kdyby se na kusy rozkrájel, což mnohým lze jenom vřele doporučit.
    Ten, kdo lidem dává ideály, byť to třeba mimořádně myslí i dobře, všemu a všem jen ublíží. Kdo to s lidmi myslí špatně, ten jim ideály předestírá. Všimli jste si, že ideály předestírají lidem osobnosti a mocnosti dobré i zlé? A také toho, že to nakonec vždycky dopadne špatně? Je ovšem otázkou co je pro lidi dobré, a jak to lze s nimi myslet dobře, či špatně... Jestliže jsou lidé těmi nejhanebnějšími tvory na světě, jejich záhuba je pro ně samé a všechno ostatní tím nejlepším řešením. Pak ten, kdo jim dává ideály, to s nimi myslí dobře, a vůbec se přitom nemusí rozkrájet. Pokud to tak není, mají lidé smůlu...
    Najděte na světě jediného tvora, stvoření, člověka, nebo stvůru, který by nesouhlasil s tvrzením, že člověk je nejodpornější hovado jaké kdy bůh, nebo hmota stvořili. Nesmí to být ovšem názor koupený za zlato, peníze, vepřoknedlozelo, jiné maso, fotbal, sex, či jiná lízátka. Ve slabé chvilce vám každý sebevíce oddaný vyznavač života a požitků přestane lhát, a sám vám sdělí onu nepříjemnou pravdu. Jen díky tomu se člověk zdá být v podstatě tvor dobrý.
    Sami lidé, a potažmo i všichni jejich věrozvěsti, okamžitě každý ideál obrátí naruby a dělají pravý opak ideálu i toho, co k němu vede. Důvod je převelice jednoduchý. Člověk je kreténem duševně zvráceným na ruby. Už se vám také někdy stalo, že se vám obrátil na ruby třeba svetr, ponožky, nebo kalhoty? Svět člověka je naruby – je zevní a nekonečný. A všechno, co o něm tak hltavě a nenasytně zjišťuje, mu pouze potvrzuje tento základní omyl a jeho nekonečnou blbost. Pravda pro člověka leží ve hvězdách, na hvězdách, na Měsíci, na Marsu, na Galaxiích, a jinde, někdo by řekl i v „zadku“... Ta pravda je velice jednoduchá: člověk je blbý. A protože je blbý, tak to nemůže nikdy zjistit. Nemůže totiž nikdy přijít na to že je blbý, a že tato jiná, nebo vůbec absolutní pravda, nikde ve Vesmíru není k nalezení... A není to krásná pravda, že žádná Pravda není?