Je to o víře...

    Věříte něčemu? Já věřím v mnohé, ne však v to, v co mi mozek otupující náboženství, a potažmo i „společnost“ nařizuje abych věřil... Přesto věřím, ale v něco, či někoho jiného... Pomalu ale jistě jsem sbíral odvahu myslet jinak, a tudíž pokoušet se hledat i odpovědi. Došel jsem k názoru, že pokud stejně jako spousta jiných přijmu bez výhrad nařízené vedení kohosi, dostanu se tím do možno říci zákeřného bludného kruhu, z něhož případně opět vystoupit je velmi obtížné. Důvod je zcela jasný, zamezit moc zvídavým lidem přespříliš se ptát. A potom, když jedinec dojde do období života kdy jej takové myšlenky a otázky začínají napadat, pak teprve si tu informační blokádu začíná uvědomovat... Najdou se jedinci, kteří se doslova přes závoj slz dívají kolem sebe a ptají se proč je život takový boj? Proč tak málo víme kdo jsme, a co je účelem našeho života? Proč je na tomto krásném světě tolik konfliktů a utrpení? Proč jsme neustále programováni různými zprávami a vnucovanou vírou už od dětství skrze vzdělání? Když se pak pokoušíte sám o sobě něčemu porozumět zjistíte, že lidská mysl, lépe řečeno myšlení a cítění, je vlastně energetické pole, jehož pomocí fyzická mysl získává zkušenosti. Aby to fungovalo, lidské vědomí musí být naladěno na hustotu tohoto světa, tedy na realitu. Kdesi jsem vyčetl, že po smrti duše, někdo tomu říká mysl, či vědomí, opustí dočasné fyzické tělo a přemístí se do jiné vlnové délky, na jiný stupeň zkušenosti a evoluce. Nevím...
    Co je vlastně ta duše? Když se odhodláte nad tím hlouběji zamyslet, nezbývá než povzdechnout si: hergot, to je vymakané! Jeden myslitel dokonce tvrdí, že pokud duše opustí kontejner, rozuměj fyzické tělo, automaticky se „přelaďuje“ na jiné vlnové délky; a tudíž prý i kontejner, pokud v něm ovšem sídlí duše a je tedy schopen vnímání a myšlení, může být vyladěn na nespočítaně různých vlnových délek poznání a pochopení. Rozumíte tomu? To by ovšem také znamenalo, že nejen mezi lidskými rasami, ale i zvířaty by pak muselo být mnoho různých druhů vědomí, perspektiv, a vnímání. Vždyť přece jedinci mají rozdílné myšlení, a tudíž postoj k životu a úroveň znalostí, které lze dosáhnout, by záleželo na vibrační úrovni k níž má ta která mysl přístup. Jen toho umět využít...
    Jak dlouhá je lidská historie? Jinými slovy jak dlouhý čas jedinci evoluce k vývoji poskytla? Nevím sice jak se na to dívají jiní, nicméně mě se třeba dnešní lidská rasa jeví jako zmatkující stádo, jako ovce bez berana. A beran se objeví jen když nějaká nadřazená síla potřebuje ovcí k něčemu využít. Ezoterikové po vzoru církevníků říkají, že ony „ztracené děti“, čímž mají na mysli patrně ony zmíněné ovce, jsou odpojeny, či nejsou spojeny se svým Otcem. A biblický příběh o „marnotratném synu“ v Zákoně toho má být přesné symbolické vyjádření... Dostali jsme se ke knize knih, k Bibli... Což o to, k oblbování obyčejných pitomců se z toho dá využít spousta. Jsou v té knize nějaká fakta? Teď nemluvím o Novém zákoně, mnohem podstatnější je ten Starý. I když se jej církevníkům podařilo notně účelově zmršit, lze v něm najít určitá fakta otevírající možnost uvažovat o mimozemském životě. Vždyť jen ten jejich všudepřítomný, vševidoucí pánbíček! To staré dobračisko muselo pro objevení se na Zemi používat smrdutě kouřící, notně hřmotící nástroj! Ještě jedna záležitost je velmi zajímavá, do kontaktu s pánbíčkem se směli dostat jen přísně vybraní lidé! Jako třeba Mojžíš! Velká škoda, že Mojžíš nám o podobě pánbíčka nezanechal ani tu nejmenší zmínku. I když... Má to snad znamenat, že by pánbíček vyvolal u obyčejného stáda strach a hrůzu? Proč by jinak museli kolem hory setkání stavět vysokou zeď? Že by s tím nějak souvisela i zeď, kterou staví Egypťané kolem celého pásma pyramid? Nevím...
    To biblické líčení by svým způsobem mohlo potvrzovat dnešní názor, že případný mimozemský život může mít nespočetně variant forem. Jen malou vsuvku pro ty, kterým to není jasné. Výraz mimozemský znamená „ne z této Země“, šlo by tedy o jiné civilizace, jiné formy vědomí fungující na jiných vlnových délkách, a tudíž prý pro obyčejného pozemského človíčka normálně neviditelné a neslyšitelné. Což o to, něco by na tom být mohlo. Na této planetě má prý svůj domov několik kdysi mimozemských forem, třeba reptiloidní formy. Reptiloidi zde byli dávno před člověkem. Pokud to někoho zajímá, dnes už se běžně mluví o dematerializaci, či dálkovém vnímání... Víte, i když tyto a jiné možnosti snad existují, já osobně beru se značnou rezervou ty různé dálnovidné zkazky popisující jak to vypadá na jiných planetách, třeba na Marsu. Jedna dálkově vidící dáma z NASA prý uvedla, že v podzemních továrních provozech na Marsu pracují i lidé, a moc prý se těší až k nim přibudou i ti pozemští... Kde by potom byly ty různé „zasvěcené“ představy o nehostinných planetách bez života? Nebo ten dojem vzniká jen vlivem človíčkem vnímané časoprostorové reality? Je docela možné, že v jiných dimenzích taková planeta může být místem překypujícím životem. Možná, že ty různé dimenze lze ladit jako stanice rádia! Pak by bylo naprosto jasné, že posloucháme li vysílání třeba z Brna, nemůžeme současně slyšet vysílání z Košic... A to samé patrně platí i o vidění, tedy televizi...
    Jsou li tito odlišní tvorové opravdu na Zemi doma, můžeme je považovat i za bohy, tedy za bytosti mnohem pokročilejší než lidé dnešního provedení. Je tedy možné aby si pozemský HOMO činil právo posuzovat jak jsou pozitivní, či negativní? Možná jsou v podstatě stejní jako pozemský HOMO, vždyť přece HOMO byl stvořen k obrazu božímu! Nejsou od nás odděleni, jsou tou samou částí života kterou nazýváme stvoření, nebo bůh, ale na jiném stupni evoluce, nebo na rozdílných vlnových délkách zkušenosti. Ale mnozí z nich jsou možná o celá tisíciletí pozemského pojetí času pokročilejší nejen ve vlastním vývoji, ale i chápání kosmických zákonů. Jestliže soudíme důvěryhodnost, nebo bláznivost něčeho, tak na to nahlížíme pouze z perspektivy současné lidské vědy. A protože ta pozemská „věda“ byla a je značně podivná, neměli jsme tudíž nikdy, a patrně dodnes nemáme šanci porozumět co se s námi a kolem nás vlastně děje.
    Pokud to někoho zajímá, pak určitě slyšel výraz channeling. Vysvětlují to tak, že se nějaký citlivý jedinec dokáže přeladit na frekvenci jiné dimenze a navázat díky tomu kontakt s domorodými bytostmi té či oné dimenze. Což o to, možné je v podstatě vše. Jednou z těchto osob měla být i Barbara Marciniak, která se prý vyladila na jinou vlnovou délku, a přinesla jakési informace o jiném pohledu na matičku Zemi. Podle těchto informací má být tato planeta izolována a kontrolována jinými, technologicky vyspělejšími civilizacemi. Disponují však údajně nízkou úrovní lásky a moudrosti. Tomu bych docela věřil, vždyť chytrost bez moudrosti je velmi nevyrovnaný stav. Chytrost bez moudrosti, čili podle mého blbost. Nerozumím něčemu jinému. Jestliže prý žijeme ve vesmíru svobodné vůle, jak je pak možné vnutit jedincům pocit že mají, sice podle jistých limitů, sami od sebe poznávat všechny emoce, a skrze zkušenosti se učit z důsledků svých akcí činit rozhodnutí? Pokud se opravdu nezaujatě podíváme na stav nejen dřívější, ale i dnešní „společnosti“, je vůbec například v prostředí stáda něco takového možné?
    Žijeme údajně v časoprostorové realitě obecně nazývané třetí dimenze, která má vycházet ze čtvrté dimenze, která do té třetí zasahuje. Tak moment, to mi někdo moudrý bude muset vysvětlit. Pokud vím, tak dimenze jsou vědátorský vynález a vývoj nejde shora dolů, ale naopak. Ačkoliv ze zkušeností víme, že je docela dobře možný i sešup. Nicméně říkali, že prvotní je prvá dimenze. Nutno podotknout, že jde o prostorové dimenze. Co to obnáší? V prvé dimenzi nic, snad nějaký bod. Pokud byste měli existovat ve druhé dimenzi, pak už nebudete bod, ale čára. Přibude tam rozměr, tedy délka. Třetí dimenze by dnešním jedincům už mohla být dostatečně známa, bytostem v této dimenzi přibyl další rozměr. Mimo délky mají i výšku a nějaký objem. Někteří vědátoři tvrdili, že dokáží definovat i čtvrý rozměr, a vyskytli se i tací, kteří celkem zasvěceně hovořili i o pátém rozměru. Navíc se objevili i mudrcové, kteří se pustili do úvah o mimozemském vědomí, nebo o tzv. Věznitelském dozorčím vědomí. A protože ani ti mudrcové nemají o čtvrtém rozměru mimo výmyslů ani šajnu, pak je nejlepší to věznitelství odkázat na manipulaci ze čtvrté dimenze buď prý formou myšlenkové kontroly, nebo blíže neupřesněným přímým ovládáním...