Je Talmud závazný pro Židy dneška?

    Stručný souhrn hlavních zásad a myšlenek Talmudu je jistě dost výmluvný a odhaluje v plné nahotě zrůdnost morálky židovství. Jsou mnozí, kteří se snaží dokazovati, že Talmud pro dnešní dobu má význam pouze dokumentární, že je pouhou písemnou památkou dávné doby, a nemá vlivu na židovství doby přítomné. Připouští se, že je dokumentem nejohavnější morálky, který se těší největší úctě věřících, a jemuž je vykázáno v synagogách nejčestnější místo, ale jinak že slouží odpůrcům židovství pouze za zbraň proti nevině obviňovaným a pronásledovaným Židům. Jiní soudí, že poctivý a čestný Žid se nemusí dáti ovlivniti morálkou Talmudu, a aniž by se rozcházel se židovstvím může žít podle mravních zásad které si sám vytvoří, nebo převezme z Bible.
    Nicméně těmto názorům lze oponovat. Nelze tvrdit, že by Židé pohlíželi na Talmud pouze jako na vzácnou památku své minulosti, svých dějin. Naopak, Talmud je v očích dnešních Židů tím, čím byl jejich dávným předkům – zákonem, který platí víc než Bible. V „Les archives Israélites“, orgánu pokrokových Židů, se můžeme dočíst: „Pokud jde o Talmud, uznáváme jeho převahu nad Mojžíšovou Biblí.“ Velký rabín Trevel, vůdce konservativních Židů, zastával tento názor: „Talmud ve všech dobách měl krajní odpůrce i vášnivé obhájce. Po dobu dvoutisíc let byl a je předmětem úcty Izraelitů, jimž je svatým zákonem. Na druhé straně sloužil odpadlíkům a odpůrcům jako zdroj, z něhož čerpali zbraně k boji proti nám.“ Je tedy možné, aby Židé nejnovější doby byli schopni změnit svůj náhled na význam Talmudu pro židovství? Pokud se pak týče sionistů, usilujících o obnovení židovského státu v Palestině, jsou nadšenými talmudisty. Tím padá první námitka. Všichni Židé všech směrů a táborů uznávají Talmud, a podřadili mu Bibli. Neobstojí ani druhá námitka. Velmi těžko se může čestný Žid odhodlat vybudovat si jinou morálku než jakou hlásá Talmud. Mělo by to pro něho osudné následky. Nezapomínejme, že Židé, rozptýlení po světě, tvoří v každém státě, v každém městě, nebo obci, vlastní náboženské organisace a obce semknuté úžeji než kterékoliv organizace jiných národů. Tyto obce, zvané kagaly, udržují národní a náboženskou pospolitost Židů s jednotným vedením. Každá obec je pevností židovství.
    Kdo by se zřekl židovství, kdo by se odvrátil od Talmudu, vydal by se nebezpečí krutého pronásledování. Stihla by ho strašná kletba a byl by vyloučen z obce. Talmud přesně stanoví případy vyloučení a prokletí, a také následky pro nepokorného, nebo odpadlíka. Žid může být vyloučen ze synagogy pro neposlušnost a vzepření se vůli rabína, pro opomíjení, nebo opovrhování náboženskými obřady, pro pohnání Žida před nežidovský soud, pro svědeckou výpověď jež by uškodila souzenému Židu byť byla pravdivá, a podobně. Jsou tři stupně vyloučení. Třetí stupeň je provázen trestem kamenování, jehož se účastní celá obec. Dnes ovšem nemůže být prováděn jako tomu bylo ve starověku, a dokonce ještě za vlády knížat vyhnanství. V praxi se tudíž udržují jen první dva stupně vyloučení a trestání: první nazývají „Niddua“, druhý „Cherema“. Niddua má za následek pro vyloučeného z obce že se žádný Žid nesmí k potrestanému přiblížit na menší vzdálenost než čtyři lokte, vyjímaje manželku, děti a služebnictvo. Zemře-li aniž se smířil se synagogou, klade se na jeho hrob kámen jako důkaz toho, že hoden byl kamenování. Na hřbitov nesmí mrtvého provázeti ani nejbližší příbuzní, a manželka se nesmí obléci do smutečního šatu. „Niddua“ platí po třicet dní a může se ještě po dvakrát opětovat. Když uplyne devadesát dní a provinilec se nepodrobí, vyneseno bude za zvuku trub a dýmu uhaslých svící „cherem“, neboli „velké vyloučení“. Cherem má za následek úplné osamotnění provinilce. Nikdo mu nesmí pomáhat, ani přijímat od něho úsluh, a rodina se musí od něho vzdálit. Jeho majetek propadá obci, a jeho tělo po smrti nesmí býti pohřbeno na židovském hřbitově. V dávných dobách bylo vrháno na pospas dravým šelmám.
    Jsou mnozí kteří se domnívají, že „cherem“ je dnes pouhou formulí která zní: „Budiž X. Y., syn X. Ypsilona vyloučen soudem krále králů dvěma soudy – soudem vyšším i soudem nižším, budiž vyloučen u vyšších svatých, u serafínů i ofaninů, a z velkých i malých kagalů. Nechť sesypou se na něho všechna neštěstí a těžké i strašné choroby. Nechť dům jeho stane se obydlím dračím! Nechť hvězda jeho uhasne na nebesích, a stane se k němu strašnou, krutou a hroznou. Nechť trup jeho vržen bude před dravou zvěř a hady! Nechť se zaradují jeho nepřátelé a sokové! Jeho zlato a stříbro budou rozdány jiným, a synové jeho vydáni budou do rukou jeho nepřátelům! Ať proklet je den zrození jeho potomstvem jeho! Ať proklet je ústy Adiriona a Achtariila, ústy Sajdalfona a Chadraniila, ústy Antifitila a Patšiila, ústy Serafia i Segeuzaila, ústy Michaela i Gabriela, ústy Rafaela i Mechoretiila! Budiž proklet ústy Zavazavifa a Chafavifa, jenž je Bůh veliký, a ústy Jortaka, velkého kancléře. Budiž pohlcen hady jako Korej a jeho tlupa! Budiž zardoušen jako Achitofel! Ať opustí tělo jeho duše se strachem a hrůzou! Ať postihne ho malomocenství Gieziovo! Ať padne a nepovstane více! Nebudiž pohřben na hřbitově Izraeli! Žena jeho budiž jinému dána a jiní nechť žijí s ní po jeho smrti! Nechť setrvá X. Y., syn X. Ypsilona, v tomto vyloučení, a ostaniž mu dědictvím. Na mne pak a na celou Izrael nechť sestoupí mír a požehnání Boha. Amen!“