Je červená rychlejší, či pomalejší...

    Ani ta rychlost světla patrně nebude tak konstantní. Se zajímavou variantou Michelsonova pokusu přišel roku 1913 Sagnag. Také rozdělil světelný paprsek na dva, ale jeden z nich nechal cirkulovat ve čtvercové soustavě pomocí několika zrcadel doleva, zatím co druhý v ní obíhal opačně. Otáčíme-li tímto systémem, jde jednomu paprsku naproti a před druhým ustupuje. Světelný zdroj a přijímač se tak pohybují proti sobě a časy průběhů jsou odlišné i bez éteru. A ejhle! Tentokrát se tolik postrádané interferenční pruhy ukázaly! Tento systém funguje tak dobře, že je dnes využíván v dopravních letadlech, kde informuje počítač autopilota o každém pohybu stroje. Kdyby rychlost světla byla vždy konstantní, nikdy by to nefungovalo. Nad tím by se relativisté měli vážně zamyslet, ale neudělali to. Asi je to nad možnosti jejich chápání... Ono totiž je to opravdu nad lidské možnosti pochopení. Ta rychlost světla může být patrně podle té které situace úplně libovolná, i když stále ještě jsou situace kdy zůstává konstantní. Ale zaručeně není tak konstantní jak tvrdí Einstein. A tudíž ji nelze pokládat ani za nejvyšší možnou rychlost v galaxii. Často slyšíme o částicích s nadsvětelnou rychlostí - tachyonech, které někteří fyzici údajně, ale bez záruky pozorovali. Bylo jim to dovoleno?
    V roce 1842 uskutečnil Rakušan Doppler zajímavá pozorování v systémech dvojhvězd, jde o systém dvou sluncí které se navzájem obíhají. Světlo hvězdy pohybující se směrem od nás se jeví být o něco červenější než světlo druhé hvězdy. Tentýž Dopplerův efekt zaznamenáme při průjezdu sanitky se spuštěnou sirénou: její tón se zvyšuje, protože přibližováním se rychlost zvuku navyšuje o rychlost auta, zatím co při vzdalování je tomu opačně. Vlny kmitajícího vzduchu zprvu dorazí k našemu sluchu ve stále kratších odstupech, jinými slovy frekvence se zvyšuje, což vnímáme jako zvyšující se tón. Jakmile nás auto mine a vzdaluje se, frekvence se opět snižuje a tón je hlubší. U světelných, rozhlasových a radarových vln je to podobné, u světla frekvence určuje jeho barvu. To znamená, že u Dopplerova efektu musí být rychlost zdroje světla přičítána, nebo naopak odčítána od vlastní rychlosti světla. Tohle je samozřejmě hodně neuspokojivá situace, která vyplývá zřejmě z toho, že veškeré představy o světle, tedy i relativistická a obzvlášť kvantová, vycházejí z mechaniky. Ať už je to světelná částice, která jako vystřelená z kanónu letí nějakou rychlostí vesmírem než dorazí až sem, nebo zda se jako nějaká vlna pohybuje vpřed éterem, nebo bez něj, což za jistých podmínek je, ale také není celá skutečnost. Ono totiž ke každému fyzikálnímu fenoménu vždy patří dvojí: to, co „svítí“ a to, co „pozoruje“. Světlo je tedy možné považovat i za vzájemnou výměnu, za níž buď probíhá přenos signálu konstantní světelnou rychlostí, nebo také nic. Přijmeme-li tuto úvahu, můžeme se vyhnout rozporům do nichž se zapletl Einstein. Jenže k otevřené diskusi o povaze světla patrně bude možné přistoupit až když myšlení fyziků nebude blokováno nešťastnou Teorií relativity.
    Mnoho rozporů je už v samotných matematických rovnicích, které lze prohlásit přímo za zfušované. Rovnice jsou plny nečistot, tak například systémy, které se pohybují se světlem, byly uvrženy do jednoho hrnce s těmi, které mu jdou naproti. A jelikož je rychlost světla zakotvená v rovnicích coby konstanta, po dlouhém zbytečném počítání vyjde najevo, ó jak udivující, jaká senzace!, že rychlost světla je konstantní. Jsou zde komplikovaně vyhlížející rovnice, z nichž se po přeformování vyklube násobení jednou (x*1) a rovnice demonstrují čirý matematický nesmysl. I když jsem se nad tím sám párkrát zamýšlel, předchozí uvedené tvrzení nepochází z mé hlavy, vyčetl jsem to u Gottharda Bartha, jednoho z nejdůslednějších a zdaleka ne ojedinělých Einsteinových kritiků. Jenže co obyčejným vědátorům zůstane pokud by byli nuceni onu teorii relativity vyhodit? A vypadá to, že k tomu zanedlouho dojde... Už příliš mnoho expertů došlo k závěru, že ta teorie obsahuje tak fatální chyby, že je dnes nepoužitelná. Nikdo to však otevřeně nepřizná, museli by totiž „kápnout božskou“ jak to opravdu je s těmi utajovanými technologiemi, ke kterým pozemšťanům pomohli „ti odjinud“. To prohlásil už před časem Oberth, německý strůjce americké atomové pumy... Takže co s tím? Věřit, či nevěřit...