Jak vznikl islám...

    Když se objevila fakta jak islám vznikl doopravdy, pro mnohé to byl doslova šok. Římský biskup, nový pontif, poslal své agenty do severní Afriky a přesně na místech, kde působili prvotní křesťané, nechal zakládat kláštery které osadil svými římskými křesťany. Každý klášter měl svého pohlavára a přesnou organizační hierarchii. Jejich úkolem bylo upoutat na sebe pozornost zdejšího obyvatelstva jako na pravé křesťany. A to se jim skutečně podařilo. Časem potomci Izmaele nečinili mezi nimi a křesťany žádného vnějšího rozdílu, neboť falešní křesťané se těmto izmaelitským kočovníkům dokázali vetřít do přízně. V roce 354 po Kr. porodila v Alžíru v severní Africe římskokatolická zbožná matka syna a dala mu jméno Augustin. Ten se pak stal biskupem římsko-africké provincie. Byl to velmi vlivný a bohatý muž s vlastní armádou a kláštery, které ve skutečnosti sloužily jako základna pro vyhledávání a ničení biblických rukopisů ve vlastnictví původních křesťanů. Augustin se stal „svatým“ právě za tyto věrné služby matce církvi.
    Touhou Vatikánu bylo získat Jeruzalém za každou cenu kvůli jeho náboženskému významu. Vždycky však tomu bránili Židé a další překážkou byli prvotní křesťané v severní Africe, kteří tam šířili evangelium. Římský katolicismus však nabýval na moci a nemínil tolerovat žádný odpor. V Římě proto církev potřebovala naleznout nějaký prostředek, který by vyvolal odboj proti Židům a proti skutečným křesťanům, kteří odmítali přijmout katolickou víru. Když římskokatolický pontifex a jeho pomocníci pozorovali početný národ Arabů v severní Africe, viděli tyto davy jako nástroj k provedení svého záměru. A tak sestavili další mašinerii - podzemní špionážní síť která byla použita na podávání informací k vykonání mistrovského díla - plánu na kontrolu velkého množství Arabů kteří odmítli římský katolicismus. Vatikán usiloval nalézt pro Araby jejich vlastního „Mesiáše“, takového, který by povstal jako jejich veliký vůdce. Musel to být člověk kterého by sami mohli vyškolit, a nakonec jeho prostřednictvím spojit všechny nekatolické Araby dohromady v jednu obrovskou masu - v jednu armádu, která by pak dobyla Jeruzalém pro papeže.
    Augustin velmi dobře pochopil oč běží a sám se nabídl, že pro římský plán s Araby přichystá Římu půdu. Sepsal dvě knihy: „O Božím městě" a „Vyznání", které aniž by je Arabové blíže poznali a studovali ovlivnily jejich osudy a život stejně jako všech křesťanů na všechna další tisíciletí. Augustin byl Římem do plánu zčásti zasvěcen, a proto bylo jeho dílo velmi přísně střeženo, podporováno a rozmnožováno. V knize „O Božím městě" (De civitate Dei) Augustin objasňoval, že papež je vládcem světa. To bylo r. 420. V původním latinském překladu knihy O Božím městě je tato informace jasně rozebrána, zatímco v novějších překladech je veřejnosti již odstraněna. Augustin v této knize píše: „On (papež) je Sluncem. Je Vládcem vesmíru. Je Měsícem. Existují vladaři země kteří zrcadlí jeho slávu. Země, to je všechen lid, se před ním sklání.“ Augustin v této knize jasně řekl, že bůh udělil papeži božské právo jako Ježíši Kristu na zemi aby tajně ovládal obyvatele v každé zemi skrze výchovu, politiku, ekonomiku a vojenskou moc. V Augustinově době byl papež nazýván biskupem Říma.
    Augustin se navíc všemožně snažil obrátit co nejvíce Arabů na římskokatolickou víru a přivést je i k uctívání Panny Marie a křížů. Odmítly pouze dva arabské kmeny které se neobrátily. Augustin je v Římě přesně popsal, popsal i jejich zvyky a detailně vyjmenoval jejich rody, jména, významné dny a roky. Za pomoci Augustina poslal Řím k těmto Nomádům agenty kteří mezi nimi šířili zvěst, že se jednoho dne objeví velký vůdce který všechny Araby sjednotí, který bude konat divy a zázraky, a bude velikým prorokem. V tomto díle pokračoval po Augustinovi jeho nejbližší učedník, a po něm další augustinův učedník, kteří byli zasvěceni do římského plánu a byli vázáni nejpřísnější mlčenlivostí.