Jak se rozšiřovali...

    Severozápadní kolona Árjů zřejmě nezmizela beze stopy a je pravděpodobné, že již v 6. století před Kristem Nýsové sídlili v oblasti Volyňsko-podolské vrchoviny, kde byl dostatek úrodné půdy a rozsáhlé neosídlené prostory. Řecký historik Hérodotos se ve svých „Historiés apodexis" v souvislosti s popisem Skythů zmiňuje o tom, že některé kmeny severně od Černého moře, přibližně v oblasti nesoucí dnes název Volyňsko-podolská vrchovina, se jak etnicky, tak i kulturou od Skythů značně odlišují. Šlo zejména o kmeny Budynů a Neurů. Lze se tedy domnívat, že Neurové jsou ztracení Nýsové, jejichž jméno Hérodotos do řečtiny chybně přepsal? Vedle této indicie však existuje ještě jedna.
    Archeolog I. Borkovský nalezl v oblasti Prahy slovanskou keramiku a dal jí název „keramika pražského typu". Tutéž typovou keramiku však bylo možno identifikovat ve větším rozšíření nejen v Čechách, ale i na Moravě, Slezsku, území části Polabských Slovanů, a také na západním Slovensku. Velkým překvapením pro archeology byly nálezy velmi podobné keramiky v rozsáhlé oblasti Ukrajiny, konkrétně v oblasti horního Bugu, Teterevu, Dněstru, Prutu, Zakarpatí, a podobně. Podle hlavní lokality byla tato keramika nazvána typem „Korčak", později typem „pražsko-korčakovským". Archeologové datují tyto typy keramiky do 5. století po Kristu, nicméně není vyloučeno, že jsou mnohem starší. Problém je v tom, že keramiku nelze dostatečně přesně časově zařadit ani metodou radiokarbonového datování. Je tudíž možné pokládat oblast Volyňsko-podolské vrchoviny za lokalitu kde se severozápadní proud Árjů na čas usídlil, a kde proběhla výrazná metamorfóza indoevropských Árjů, a zejména Nýsů, v západní Slovany. Jak jednotlivé kmeny mohutněly, ustupovalo jméno kmenového svazu „Nýsové", a vznikaly názvy jednotlivých kmenů: Čichové, Moravané - Moravové, Slovini, Charváti, Srbové, Slezané, a další. Jméno kmenového svazu ale docela zapomenuto nebylo, protože v oblastech pozdějšího trvalého usídlení - střední Evropa, Balkán - bylo dodnes dochováno mnoho toponym s kmenem Nys, či Niš. Opakované vlny sucha v oblasti stepí uvedly do pohybu početné nomádské pastevecké kmeny směrem na jih a na západ - Hunové, Avaři, Maďaři - a jejich rostoucí tlak donutil západní Slovany-Nýsy v oblasti Volyňsko-podolské vrchoviny hledat nové prostory, ve kterých by nalezli úrodnou půdu a bezpečí pro trvalé usídlení. Koncem 5. století se Slované-Nýsové rozdělili do dvou proudů a ze západní Ukrajiny odcházejí. Jižní proud postupoval Valašskou nížinou a počátkem 6. století začali jižní Slované-Nýsové obsazovat Balkán, zejména oblast dnešního Slovinska, Srbska, Chorvatska a Dalmácie. Kmen Slovinů obsadil oblast Korutan a podle některých zpráv snad osadil i území Bavorska až po dolní Pomohaní, které tvořilo hranici Francké říše. Je však možné, že oblast východního Bavorska obsadily spíše západní české kmeny - Chbané, či Sedličané. Někteří historikové se domnívají, že právě do oblasti východního Bavorska, popřípadě i Korutan, je nutno umístit Sámovu říši, přičemž prý Sámův hrad Wogastisburg ležel poblíže Staffelsteinu. Ve prospěch této teorie hovoří okolnost, že francké kroniky hovoří o bojích Sáma s Avary, které na hlavu porazil. Územím Korutan a Bavorska Avaři táhli při pokusech dobýt západní území. V Čechách Wogastisburg nemůže ležet, protože do Čech se Avarům nepodařilo prorazit. Avaři, přesídlující v roce 567 z Černomoří do Podunají a Potisí, svým tlakem na zadní voje jižního proudu Slovanů-Nýsů urychlili jejich migraci na Balkán pod ochranu hor, které byly pro nomády vždy obtížně přístupné. Avarská záplava tak na delší dobu rozdělila jižní a severní Nýsy. I když Avaři byli koncem 8. století poraženi Franky, a posléze počátkem 9. století rozprášeni Bulhary, rozdělení přetrvávalo, protože Avary vystřídaly nomádské maďarské kmeny, které se usídlily v Uherské nížině. Některé nýské kmeny se rozdělily mezi oba proudy - Moravané, Slovinové, Charváti, Srbové, jiné kmeny odešly pouze se severním proudem - Cichové, Slezané, či Doudlebové. Nýská toponyma se dodnes zachovala jak na Balkáně - město Niš, řeka Niša, tak ve střední Evropě - řeka Nysa Kladska, Nysa, resp. Nisa Lužická, nebo polské město Nysa, ale také název lidu „Nišané", sídlících v oblasti mezi Ústím nad Labem a Drážďanami.
    Od rozdělení jižních a severních Nýsů uplynulo téměř zhruba15 století, a během tohoto období se odlišným způsobem vyvíjely jejich dějiny, jazyk i tradice. Přesto naši jižní bratranci mají s námi mnoho společného, především kořeny hluboko sahající do minulosti...