Jak lehce zblbnout...

    Občas se dávám do hovoru s různými lidmi a i když mne to dřív nijak nezajímalo najednou zjišťuji, že nejen já, ale čím dál víc jedinců se téměř nedívá televizi, protože ji považuje za masový debilizátor, což ostatně prokázaly i dlouhodobé výzkumy na Východě i Západě. Jeden můj známý pracoval pro televizi a když jsem mu kolikrát víceméně žertem řekl, že scénáře které píše jen oblbují lidi, hrozně se čertil že nikoho neoblbuje. Potkal jsem jej po několika letech a on mi sám naše někdejší rozmíšky připoměl. Se sklopenou hlavou prohlásil, že jsem měl tenkrát bohužel pravdu. Bodejť by ne, vždyť já sám jsem na tom nebyl jinak... Můj přítel na to přišel když z finančních důvodů vyměnil státní televizi za komerční, kde se úroveň programů posuzovala pouze z hlediska sledovanosti, a tedy zisku jaký mohou přinést. Když se dávaly otázky do soutěží, musely být výslovně nenáročné, aby se na ně dalo odpovědět ano, nebo ne, jinak by se nezapojilo do soutěže dost lidí. Když se chystala zábava, musela být bezduchá, aby unavený člověk vydržel při ní až do konce a neměl chuť přepnout na jiný kanál. Když měl vystoupit nějaký politik, jeho vystoupení muselo být dopředu velmi pečlivě narežírováno aby přinutili co nejvíce diváků telefonovat, aby stouply preference. Když docílili aby se divák zapojil měli jistotu, že nepřepne ani při sebenudnější besedě. Ověřených fint jak lidi upoutat a donutit zúčastnit se je povícero...
    Pokusme se na to podívat i jinak. Čecháčky může ukonejšit a uklidnit, že v otupování se jsou docela světoví. Následující informace se sice týká ponejvíce Američanů, ale v tomto jsme i my světoví. Podle průzkumů průměrný Američan sleduje televizi pět až šest hodin denně. Pokud to porovnáme s ostatními činnostmi v jeho životě, televizi věnuje více času než všemu ostatnímu, kromě práce a spánku. Věnuje jí více času než konzumaci jídla, více času než své manželce a výchově dětí. A jeho děti? S těmi je to ještě horší. Děti předškolního věku věnují v Americe sledování televize osm hodin denně, školáci o pár minut méně. Konkrétní výzkumy říkají, že průměrný dvacetiletý člověk prožil před obrazovkou více než dva roky. Výzkum současně zaznamenal jiný znepokojivý fenomén, Američané se stávají díky televizi stále hloupější. Přestali číst a mají problémy s pochopením jakéhokoliv psaného textu. Výzkum potvrdil, že tato schopnost u nich z roku na rok klesá. A co se týče psaní? Je známo, že průměrný Američan není schopen napsat víc než pár jednoduchých vět a patří mezi nejméně gramotné lidí na planetě. A zhoršuje se to, říkají lidé z týmu který se zabývá zkoumáním vlivu televize na obyvatelstvo. A dodávají, že snižování intelektuální úrovně populace souvisí s množstvím času který člověk tráví před obrazovkou, přičemž je jedno jestli sleduje Simpsonovy, Murphy Brownovou, nebo Nightline.
    Vyplývá z toho, že čím více televizních programů sledujete, tím jste hloupější. Jediné co výzkumníky překvapilo bylo, že ačkoli již několikrát různí odborníci předpovídali nasycení lidí sledováním TV programů, a tím i pokles sledovanosti, nikdy jim to nevyšlo. Naopak, tak jak přibývaly různé kabelové a satelitní televize, přinášející ještě více zvrhlosti, stovky zpráv, liberální pornografii a jiné pitomosti, stoupal čas strávený u obrazovek. Kolik trávíte času u obrazovky? Přemýšlejte chvíli. Když přijdete domů zapnete televizor, pokud ho již nezapnul někdo jiný. Čtete noviny, děláte si kávu, a přitom jedním očkem sledujete obrazovku. Při zprávách zpozorníte a při večeři si vyslechnete sport, nebo sledujete nějaký, většinou stupidní seriál. Podle momentální nálady možná přepínáte mezi kanály, nicméně se obrazovka stává na jistý čas ústřední postavou vašeho života. Zkuste si propočítat kolik hodin u vás běží televizor... Jedna studie zjišťovala intenzitu sledování programů, ta prý není rozhodující. Hrozné bylo zjištění, že mnoho lidí už bez zapnutého televizoru nedokáže ani usnout. Přitom každý už slyšel o tom, že dlouhodobé sledování televize škodí nejen zraku, nervům, ale i celkovému zdraví člověka.
    Mnozí si navíc neuvědomují, že jako přídavek k několikahodinovému sezení dostanou notnou dávku procedury zvané vymývání mozku. Nejčastěji se divák setkává s typem nazývaným těžký brainwashing. Ona americká studie uvádí jako příklad třeba staré filmy o válce v Koreji, kde vždy vystupoval mladý americký patriot jehož mučili, napumpovali ho drogami, a kázali mu vzdát se své vlasti, svého přesvědčení. Obvykle podstoupí osobnostní změnu zvýrazněnou hloupým úsměvem a strnulým pohledem. Toto vymývání mozku se nazývá tvrdé, protože jeho metody jsou zjevné. Všem je jasné, že pouze morální síla oběti řídí sílu jeho úsudku, nicméně toto vymývání z obrazovky udělá z divákovy mysli něco jen o málo více než záznamové zařízení čekající na dojmy. Nikdo samozřejmě neřekne kdy jste oběť těžkého vymývání mozku. Ale mozek vám už vymydlili tak dočista a efektivně, že se začínáte skelným pohledem podobat těm lidem z filmu. Zkuste se někdy navzájem pozorovat když civíte na obrazovku, je to úžasné. Uvidíte člověka s mírně otevřenými ústy, s nepřítomným úsměvem, a s divně upřeným pohledem. Tupý pohled televizní zombie. Typ zvaný Lehký brainwashing je ještě efektivnější, oběti si během života před obrazovkou vůbec neuvědomují manipulaci. Nejsou si vědomy co se s nimi děje a nepřipouštějí si, že televize tvoří základ masového vymývání mozků. Přesto je to tak. Vše funguje na principu napětí a uvolnění. Vytvořte v kontrolovaném prostředí napětí a zvyšujte stupeň stresu. Pak nabídněte několik možností které dovolí uvolnit stres. Když oběť ví, že tyto možnosti jsou jediné dostupné, i kdyby pro ni byly zpočátku neakceptovatelné, bude v nich hledat možnosti uvolnění. Je jasné, že za těchto okolností dochází k využití mentálních sil člověka, a vymývání mozků nazývají „napětím naplněné prostředí sociálních turbulencí“.
    Poslední desetiletí jsou plné takových sociálních turbulencí. Ekonomický kolaps, regionální války, populační pohromy, ekologické a biologické katastrofy. Sociální turbulence vytváří krizi ve vnímání a způsobuje změnu postojů u populace. Lidé jsou často zmatení, vyděšení, hledají uvolnění. Po každém hrůzyplném zpravodajství touží po něčem lehkém, co zjednodušuje život. Televize je klíčový nástroj k prezentování napětí a vnucování rozkladných voleb tím, že servíruje jednoduché odpovědi. Televize ve svém vlastním imaginárním světě, ve světě iluze a útěku od skutečnosti, je sama o sobě nejdůležitějším uvolňovačem napětí v naší napětím obklopené realitě. Osm hodin každý den jsou lidé programování jejím programem. Pokud se vám to zdá přehnané, popřemýšlejte o nějaké důležité volbě, pro kterou jste se v nedávné době rozhodli, zda nebyla motivována sledováním televize. Zřejmě nenajdete ani jednu. Takže i vy jste ovládáni...
    Nestudoval jsem tajemství manipulace s lidskou myslí, ale během své praxe jsem došel k přesvědčení, že průměrný človíček uvěří tomu, čemu budu chtít aby věřil. Jde to psaným slovem, a což tak mít možnost používat televizi... Obyčejní lidičkové jsou doslova posedlí sledováním televize a velmi smutné je, že za zhruba posledních 30 let se naučili vnímat děj na obrazovce jako realitu. A stane se to realitou i kdyby to nikdy neexistovalo... Pokud se svět kolem diváka začíná měnit, bude mít divák tendenci přizpůsobit ho světu z obrazovky... Taková je realita dnešních dnů. Katastrofy jsou detailně pitvány, zajímavé věci ignorovány. Možná toto je osud tajemství - nejsou středobodem pozorností mas. To je fakt, ale zásadní věci by se přece jen měly řešit. Mám však dojem, že médiím nastavil někdo laťku příliš nízko. Lidé jsou dnes ohlušováni. Pro obyčejné pitomce není, a ani nemusí být cenzura, vládne ještě něco horšího - zasycení. Dnes netřeba cenzurovat, stačí lidi zasypat informacemi, a pak znovu, a znovu, a lidé sami přestanou projevovat zájem. Velkou překážkou volnomyšlenkářům jsou skeptici zásadně se držící jakýchsi, údajně hmatatelných důkazů. Jak před nimi bránit svá tvrzení? Otázkou je, co si představujeme pod pojmem důkaz. Mně osobně stačí indicie, nepřímé důkazy, a velký význam přikládám intuici a víře. Dá se to však dělat pod jednou podmínkou, že si nenárokujete stoprocentní pravdu. Že nabízíte pouze jednu z možností. Co říkají skeptici? Že věda to dokázala, a tudíž je to tak a tak. Velmi mě to popuzuje, protože každý závěr je zpochybnitelný. Poznání není totožné s tím co se ve škole musíte nabiflovat, ale s tím co prožijete. Skeptici nabízejí lidem svět bez fantazie, svět který se možná dá změřit a zvážit. Oni ale lidé potřebují tajemství, bez tajemství je život nanic. Kdyby ovšem nebylo toho zneužívání...