Jak ho přežít...

    Sakra sakra... Když si jeden čirou náhodou uvědomí, že je jeden z osmi miliard lidiček na této planetě, běhá mu mráz po zádech... Žijete ve městě? Jezdíte MHD? Postáváte ve frontách, proplétáte se ulicemi plných lidí? Výborně, to se bude viru líbit, a bude mít podstatně snazší úlohu zbavit matičku Zemi přemnožených parazitů. V podstatě dál už číst ani nemusíte, protože pokud nepatříte mezi genetickou imunitou obdařené štastlivce, nemáte to šanci ustát. No ale vy ostatní pro jistotu čtěte dál: V podivných exotických zemích kolem rovníku je teplo, dusno, vlhko a přítmí. V humusu pod těžkými korunami stromů se doslova hemží neskutečné množství havěti a zápasí o existenci, zatímco je decimují nejroztodivnější choroby jaké si ani nedovedeme představit. Nemoci s děsivým procentem úmrtnosti, snadnou přenosností a průběhem, jaký raději nepopisují ani autoři hororů. Většinou se to drží opic, maximálně na to pomře sem tam nějaká ta vesnice. Nic o čem by se dozvěděl tlustý bílý evropan ve svém kanclu, vozící si prdel v mercedesu na dluh. Slovo Ebola ale už známe všichni. A co teprve chřipka, to je virus který má spoustu kmenů, a rád mutuje stejně rychle jako želva ninja v louži s mutagenem. Většinou jde o krátké, byť nepříjemé onemocnění, občas se mu ale povede mutace která zabíjí lidské pitomce po houfech.
    Předpokládejme, že půjde o Ptačí chřipku, kmen H5N1, který konečně domutuje do stádia přenosnosti z člověka na člověka. A to je průšvih, utéct na venkov nestačí. Španělská chřipka měla jen 2% úmrtnost, přesto na Sibiři, kde mají tyhle chřipky údajně „rodiště“, skosila třeba 90% populace vesnice kvůli odlehlosti a nepřipravenosti přírodní zdravotní péče. Celkem má na svědomí asi 50 milionů lidí. Mimochodem, současná ptačí chřipka má i s „moderní“ medicínou, co máme údajně k dispozici, zatím 50% úmrtnost – je tedy 25x nebezpečnější. A poslední perlička, Španělská chřipka byla ve skutečnosti také ptačí, kmen H5. Podle virologů je mutace kmenu H5N1 do posledního stadia jen otázkou času.
    Jak to bude probíhat? Prvně se možná objeví varovné známky v médiích. Průšvih je, že to nemáme šanci včas rozpoznat. Nedávné aféry kolem šílených krav a chřipkou trpících labutí otupily ostří lidské, i tak „zmutované“ pozornosti. Navíc kdejaký magor píše poplašné zprávy o konci světa, a každý z toho má už leda legraci. Zábava to není nikterak nová, už ve středověku bylo pro spoustu osob úžasným koníčkem vypočítávat podle odstavců a kapitol v bibli datum soudného dne, prorokovat deště žab a ryb, no a morové rány tomu zhusta napomáhaly v popularitě. Výsledkem bude, že až na konci zpráv proběhne ani ne minutová reportáž jak černoušci v nějaké vesnici na konci světa zvrací krev a hnis jim stříká z uší, málokdo se nad tím pozastaví. Tentokrát to ale bude naostro...
    Mediální masáž bude čím dál hustší, načež i hodně otrlým pronikne do mozku lehké podezření, že něco není v cajku. Školy začnou mít virové prázdniny, z práce vás vyhodí s tím, že máte neplacenou dovču, pokud ovšem zrovna nejste četník, hasič, doktor atd., a vy budete sedět doma na zadku a koukat jak na ulici začíná mazec. Pravděpodobně bude vyhlášeno stanné právo, zákaz vycházení, potraviny a voda na příděl. Po ulicích budou hlídkovat ozbrojené složky v tzv. atombordelech. Ani nápad že byste si vyrazili na rabovačku! Město se stane naprostým peklem plným podezřívavosti, smradu, a časem i mrtvol ležících na ulicích a na chodbách domů. Zažijete scény kdy nebudete vědět jak se správně zachovat, na dveře vám třeba bude tlouct zoufalá matka nemocného dítěte, zoufalým hlasem se dožadující pomoci. V těchto situacích většina z nás bude jednat úplně jinak než jak velí „zdravý“ rozum, a zcela v rozporu s tím, co si představujeme že bychom dělali teď, když jsme v teple a bezpečí. Co se v takovém případě dá dělat? Možná máte poslední šanci zmizet a možná, ale opravdu jen možná!, vás to nedostane taky. Nakažlivý je i ptačí trus. Jíst by bylo možné pouze konzervované potraviny, pít převařenou vodu, nebo důvěřovat v nezávadnost vody z pet lahví. Což je ovšem na pováženou... Každého člověka na 200 metrů zastřelit, pokud jste mimo město. To se snadněji řekne než udělá. Až vám bude ráno ťukat na okno neštastná roztomilá štěbetalka nejevící známky nemoci, tak ji prostě neodprásknete. I když vás skoro jistě nakazí... Můžete se někde zabarikádovat, třeba doma, pokud jste si včas stihli natahat zásoby. Jenomže... Nepoteče vám pravděpodobně voda, a co je horší, nebude splachovat záchod, možná se i ucpe. Chaloupka v lese je lepší varianta, pokud ovšem budete zachovávat velkou opatrnost co se zvěře, především ptactva týče. Ještě lepší je nějaký podzemní kryt, ale tam vás nepustí civilní obrana dokud nebude mít pocit, že je třeba tam nahnat všechny...
    Jako u většiny katastrof, i tady závisí vaše přežití jen z části na vaší připravenosti, především je to dílo náhody. Když budete mít štěstí, bude váš organismus odolný, případně se dokonce ani nenakazíte, ale s tím bych moc nepočítal. Nejlépe je mít předem připravené zásoby, krizový scénář, zbraň a vytrénovanou psychiku, a paranoidní oči na štopkách. Ale, ruku na srdce, to zvládne asi jen pár bláznů zralých pro Chocholouška, na které okolí kouká zkrz prsty. Že by tedy nezbývalo než se modlit k Jahvemu? A bezmezně věřit že pomůže? Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské...