Jak byl tvořen člověk...

    Podle Sumerů jejich dávní bohové tvořili člověka sice k obrazu svému, ale jako dělníka. Někde je uváděno jako otroka, a také válečníka. Bohům se to ale nepodařilo na první pokus, bylo k tomu třeba spousty pokusů. Jak to stojí v knize DZYAN? Museli porazit kozonohé, a psohlavé...  Z ducha narození Páni, poháněni životadárným Duchem, oddělují od sebe samotné lidi, každý v jeho vlastní zóně.
Tak se narodilo sedmkrát sedm stínů budoucích lidí, každá třída podle vlastní povahy a druhu, a každá byla méně dokonalejší než její tvůrce. Bezkostní otcové nemohli dát bytostem, které měly kosti, žádný život. Jejich předkové byli bhutové bez tvaru a bez rozumu. Přesto byla tato první  lidská rasa nazvaná představa, jev, nebo stín.

    Jak se narodili skuteční manušiové, tedy myslící lidé? Jak byli stvořeni Manuové se silou mysli? Otcové si berou na pomoc svůj vlastní oheň, kavijavahanu. Je to oheň, který hoří ve hmotě Země. Duch Země zavolal na pomoc slunečný oheň, suči. Tito Pitriové a oheň spolu stvořili svou spojenou činností dobré tvary. Tyto tvary mohly stát, jíst a běhat. Některé i létat. Nebyli však ještě ničím jiným než obrazy, stíny bez rozumu. Synové Mahatu oživují lidskou rostlinu. Jsou vodami, které padají na suchou zemi, v níž je vázán život, a jiskra, která oživuje lidské zvíře. Jsou Mistry věčného duchovního života. Na začátku druhé rasy vdechli někteří z nich jen jednu část své bytosti do manušiů - lidí, ostatní se v nich usídlili. Dech potřeboval tvar, Otcové mu jej dali. Dech potřeboval hmotné tělo, Země jej utvořila. Dech potřeboval ducha života, lhaové Slunce dýchli do jeho tvaru. Dech potřeboval zrcadlo těla, astrální tělo, Dhjaniové mu dali své. Dech potřeboval mysl - manas, aby obsáhla vesmír. To už ale tvůrci dát nemohli. Tvar by se spálil kdybych mu dal svůj, řekl velký sluneční oheň. Člověk zůstal prázdným, bezmyslovým bhutem. Tak dali bezkostní život těm, kteří se ve třetí rase stali lidmi s kostmi.

    První z druhé rasy byli Synové Jogy. Děti Slunce a Měsíce, živení větrem. Byli stíny Pánových stínů. Stíny se zvětšily. Duchové Země je oděli, lhaové Slunce je zahřáli. Dechy měly život, ale žádné poznání. Nevlastnili ani oheň a vodu. Druhá rasa začala kvést a šířit se. Nepohlavní tvor vznikal z bezpohlavního stínu. Tak vznikla, ó Lanu, druhá rasa. Jejich Otcové se zrodili ze sebe samých. Jednorození, bhutové zářících těl Pánů, Otců, Synů světla a soumraku.

    Když rasa zestárla, smísili se staří s čerstvými vodami. Když se kapky zkalily, zmizeli a přešli do nově vzniklého proudu života. Vnějšky prvních se staly vnitřky jiných. Křídlo se stalo stínem a stín křídlem. Tak druhá rasa zplodila třetí, narozených z potu. Pot přibýval, jeho kapky se rozmnožovaly, ztvrdly a zaoblily se. Slunce jej zahřálo, Měsíc jej ochlazoval a zformoval, vítr ho živil až do zralosti. Bílá labuť z hvězdného nebe zastiňovala velkou kapku, vejce budoucí rasy, lidskou labuť - hamsu poslední třetiny. Nejdřív muž-žena, potom muž a žena. Samozrození byli bhutové, stíny těl Synů soumraku. Nemohl je zničit ani oheň ani voda. Jejich synové takoví nebyli.