Hledání betlémské hvězdy...

    O nic menší záhadou než hvězda byli samotní mudrci, kteří ji následovali. Matouš prostě říká, že byli z východu, aniž specifikuje ze které země pocházeli. Navzdory všeobecně rozšířenému povědomí Matouš neuvádí že byli tři. Podle raných verzí příběhu Zrození ze středověku bylo mudrců dvanáct! Ať jich ale bylo kolik chtělo, řada biblických badatelů se shoduje, že mudrci byli studenty astrologie, která byla tehdy v židovské komunitě velice populární. Tuto teorii podpořil nález svitků od Mrtvého moře v roce 1947. Mezi zubem času poznamenanými hebrejskými a aramejskými texty, z nichž některé se datují až do doby narození Krista, jsou i astrologické tabulky a schémata vyobrazující zodiakální znamení. A také mystické texty popisující vliv hvězd a planet na novorozence. Svitky se také zmiňují o bezejmenném jedinci žijícím v dobách Ježíše, který byl mezi lidem znám jako Učitel Spravedlnosti. V posledku ale i přes všechny dohady a historický výzkum nejsme o nic blíže k odhalení pravdy o nejtajemnějším zvěstovateli v historii, o betlémské hvězdě.
    Pokud se nejednalo o kometu, ani o planetární konjunkci, pak je tu už jen jedna logická hypotéza, která by mohla vysvětlit existenci světla na obloze, které se chovalo jako by bylo řízeno nějakou inteligencí. A sice, že betlémská hvězda byla nějakým vesmírným plavidlem. Pokud tuto interpretaci odmítáme přijmout, pak se nutně musíme ptát, co tedy dělalo toto vznášející se světlo nad chlévem v němž se narodil Ježíš? Křesťané dlouhé roky tvrdili, že příchod Ježíše do Betléma byl předpovězen již celá staletí dopředu. Lze se ptát také jinak. Narodil se vůbec Ježíž tak, jak se to do nás církevníci snaží „nahustit“? Nebo je to jen jejich výmysl pro snazší ovládání davů? Ono by se těch rozporů a lží dala nalézt celá řada. A navíc žádné evangelium nevypráví ucelený příběh, na řadě míst si i odporují.
    Tak třeba v Knize Micheáš, napsané snad v 8. století před Kristem, se v části 5, 2 dozvídáme že mesiáš, hebrejský výraz pro pomazaného, se narodí v Betlémě. Jeden z ničím neprokázaných nesmyslů, navíc výraz pomazaný se vztahuje k něčemu zcela jinému. V Knize Izajáš, napsané údajně rovněž v 8. století př. Kr., je v části 7, 14 výslovně uvedeno že osoba, která přijde jako boží zástupce z masa a kostí, bude zrozena z panny. V Knize Malachiáš je v pasáži 3, 1 předpovězeno, že před mesiášem přijde ještě někdo, kdo by měl připravit půdu pro jeho působení. Mnozí křesťané v tomto člověku viděli Jana Křtitele, i když to byl patrně Ježíšův současník. Podle Izajáše 9, 1-2 měl mesiáš žít a pracovat v okolí Galileje, v odlehlé severní provincii daleko od mocenských center a měst. A měl léčit lidi. To Kniha Zacharjáš tvrdí, že dlouho očekávaný mesiáš navrátí svému lidu moc a prosperitu, kterou tento měl v minulosti za králů Davida a Šalamouna. Přijede do Jeruzaléma skromně na oslu, nikoli na válečném oři jako dobyvatel. Ve stejné knize se nachází i pasáž, podle níž bude mesiáš zrazen a prodán svým nepřátelům za třicet kousků stříbra. Toto proroctví by mělo být naplněno Jidášem Iškariotským. I když... O Jidášovi, jako údajném zrádci, hovoří jen církevníci, nikde jinde o tom v análech nenajdete ani zmínku. Že by si pečliví římští historikové nechali takovou vzácnost ujít? To už nehledě k tomu, že ta proroctví by měla být sepsána až po údajné smrti Ježíše. To samé platí o žalmech v 19. knize Starého zákona. Cirkevníci to dopsali až bůhvíkdy protože ukřižování, což je poprava přibitím odsouzence na kříž, Hebrejci až do příchodu Římanů neznali. Oni své ať už opravdu, nebo jen zdánlivě provinilé, ukamenovali k smrti. Ať už byl, či nebyl vinen. Hovořit tedy o jakési zázračné předpovědi v žalmu 22 je pitomost. Nikdo dodnes nedokázal nejen že církevnický Ježíš žil, natož že byl ukřižován. To jen tradice velí věřit církevnickým kompilacím.
    O Ježíšově nejen mladém životě, ale životě vůbec, se toho ví velice málo, zejména pak o okolnostech jeho početí a narození. Lépe řečeno mimo církevnických tvrzení vůbec nic. Přesto se podle církevnické tradice 25. března slaví Den Zvěstování, kdy archanděl Gabriel údajně zvěstoval Panně Marii, že porodí spasitele. Izraelští historikové zkoumali kopie apokryfních textů a zjistili, že jeden z překladů událostí početí panny Marie po Gabrielově návštěvě podává mrazivý popis, který se velice podobá výpovědím lidí, kteří podstoupili po únosu gynekologická vyšetření na palubě UFO. Bližší vysvětlení pak Izraelci na nátlak církevníků odmítli zveřejnit. Pokud je to pravda, pak při dnešních znalostech ani nemuseli. Dnešní metody umělého oplodnění umožňují vytvořit dítě i v děloze matky, která je pannou. Pokud už s tím nejsou hotovi tak Japonci, a potažmo i Američané, byli velice blízko k vytvoření umělé dělohy, která umožňuje vývoj oplodněného vajíčka nejen do embryonálního stádia, ale až do fáze devítiměsíčního plodu. Tyto dětské líhně byly ostatně popsány už roku 1932 na stránkách Huxleyho nadčasového románu Překrásný nový svět. Huxley tehdy šokované čtenáře přesvědčoval, že tyto záležitosti, tedy klonování a umělé dělohy, jsou věcí dohledné doby. V roce 1962, rok před Huxleyho smrtí, získali Nobelovu cenu za medicínu a fyziologii anglický fyzik Crick a americký biochemik Watson za znovuobjevení dvoušroubovnicové struktury DNA, tedy genetického kódu lidského těla. O pět let později britský biolog Gurdon naklonoval jihoafrickou žábu drápatku. O jedenáct let později, v červnu 1978, vyřešili problém ženské neplodnosti britský lékař Steptoe a jeho tým, když dokázali zprostředkovat narození prvního dítěte ze zkumavky. Dvacet let nato dokázali naklonovat ovci a jiné vyšší savce. Od té doby klonování pokročilo natolik, že laboratoře v Americe a v Koreji vyvíjely do embryonální fáze i naklonované lidi.
    Představte si tedy nadřazenou rasu z jiného světa, která řídí záležitosti lidstva. Je možné tvrdit že pozemské lidstvo v podstatě vlastní. Bude li jim to k něčemu, klidně implantují embryo do lůna ženy třeba chudého rolníka, takže se ta žena stane náhradní matkou. Což mohl být i případ Ježíše. Záleží samozřejmě proč to udělali a jakou dostalo embryo genovou výbavu. Podle církevníků se u Ježíše začaly projevovat nadlidské schopnosti, neboť měl údajně například oživovat mrtvé lidi, ovládat počasí, přivolávat bouře a naopak je zahánět. Měl také chodit po vodě, vymítat zlé duchy z posedlých lidí, léčit nemocné a chromé, vracet zrak slepcům, měnit vodu ve víno a při dvou různých příležitostech i nakrmit hladové davy. Jenže... Člověk s takovými schopnostmi by zcela jistě neušel pozornosti širokému okolí. Že by tedy římští historikové, jako třeba Josephus Flavius, byli tak nevědomí když se ve svých dějinách o ničem takovém ani v nejmenším nezmiňují? A to bez ohledu na to jestli Ježíš byl, či nebyl mimozemšťan? Asi tak vyjímečný nebyl, protože se mu nepovedlo prosadit ani svůj revoluční program, pomocí kterého hodlal změnit tehdejší lidskou společnost. Flavius Josephus se pouze okrajově zmiňuje o jakémsi Jošuovi, který měl rebelovat proti římským úřadům a popouzet vzbouřence k obsazení jeruzalémského chrámu. Toho Jošuu opravdu ukřižovali, ne však jako divotvůrce, ale jako rebela. Ty církevnické pohádky se alespoň místy dobře čtou, ale toť vše... Z reality pak doslova mrazí v zádech...