Hlavní problém Židovstva...

    Všechny velké religiózní a politické revoluce otřásly do základů celým křesťanským světem. Pro Židy byly pravým požehnáním, protože jimi vyvolaný chaos jim umožnil obrovský krok vpřed při dobyvačném tažení, a současně jim dovolil zmocnit se dominantního postavení v oblasti financí, států, i celé společnosti. Zmíněné dobyvačné tažení Židů není žádný výmysl, nebo přelud chorého mozku, nýbrž celosvětová realita! Sami Židé se tím ostatně nijak netají, nýbrž se otevřeně přiznávají a nazývají to „hlavním a nejzřejmějším problémem Židovstva“. Již ve středověku Židé nahromadili báječné bohatství a touto cestou si zajistili jistý vliv. Ale k tomu, aby jejich finanční moc dosáhla dnešních obrovitých rozměrů, a Židé si tak mohli zajistit obrovský podíl na vlastnictví a bohatství nejrůznějších zemí, muselo spolupůsobit ještě několik dalších faktorů. Na prvním místě je to šíření kosmopolitních idejí, rozklad morálních představ a obyčejů evropských národů, vývoj veřejných dopravních prostředků a s tím spojené zintenzivnění mezinárodních vztahů. Toto všechno vedlo ke stále těsnějším kontaktům mezi příslušníky dosud izolovaných národů ve všech koutech světa. Proces začal koncem 18. století, a od té doby se nepřetržitě rozvíjí, což zásadně přispělo k ohromujícímu vzrůstu židovské finanční moci. Příčinu tohoto fenoménu je možné asi nejlépe objasnit tím, že od té doby už zmíněná židovská finanční moc neměla pouze lokální, nýbrž celosvětový charakter. Protože Židé dostali moc nad financemi všech zemí, bylo pro ně také snadnější než pro kohokoli jiného profitovat z všeobecného rozmachu průmyslu i vymožeností nové doby.
    Stejnou měrou, jakou zmíněný rozmach nesl své ovoce, rostly i židovské aktivity. Tak jako atomy, poslušné gravitačního zákona jsou přitahovány větší hmotou, proudí také drobnější kapitál do nezměrného bohatství Židů, a jak se podle téhož fyzikálního zákona zrychluje pohyb směrem k těžišti tělesa, roste každým dnem i gravitační síla židovského kapitálu. Ocelové sevření židovského kapitálu kolem bohatství jednotlivých národů je již tak pevné, že bez sebemenšího přehánění lze prohlásit: Židé plně kontrolují finance celého světa! Dnes již nelze provést žádnou významnější finanční operaci aniž by v ní Židé neměli prsty a neprofitovali z ní. Takto se Židům v nejkratší době podařilo dokázat, že jsou dnes nejbohatší a nejvlivnější skupinou, a dosáhli takového mocenského postavení, jaké dějiny dosud nepoznaly. S oporou o svůj nesmírný kapitál diktují světu financí i průmyslu. Nejvýnosnější a největší podniky současnosti nejen v Evropě, ale i mimo ni, jsou židovským monopolem. Tak například brazilské doly, které dosud kontroloval Jay Gould, Union Pacific ve Spojených státech, a nespočet dalších. Jenže Brazilci se probudili a ve společenství BRISC vidí možnost zbavit se závislosti na amerických Židech. V Rusku se rodící nový systém má zřejmě něco do sebe...
    Ono je opravdu na čase... Je třeba si uvědomit, že mezi námi není nikdo kdo by jistým způsobem neodváděl židovské moci povinnou daň. Činíme tak všichni bez výjimky, ať už v podobě nájmu za bydlení, daň z potravy kterou jíme, nebo oblečení jímž se odíváme. Ani v případě králů a šlechty tomu nebylo jinak. Příslovečnou bílou vránou je mezi nimi ten, kdo by nebyl u Židů zadlužen, a tudíž na nich závislý. Židovská finanční moc se tedy jistým způsobem podobá neviditelnému skřetu, který dokáže beztrestně každému sahat do kapsy. Tak jako se duch v Goetheho Faustovi dokáže protáhnout klíčovou dírkou, je židovská finanční moc všudypřítomná, a přece pro každého jako taková nepoznatelná. Židovské finanční moci navíc velice vyhovuje role svůdce a je možné vyjádřit podezření, že ji má předurčenou přímo od samotného „Otce hříchu“, který promlouvá slovy Satana: „Padněte přede mnou na kolena, a toto všechno vám dám.“
    Ruku v ruce s podivuhodným vzrůstem židovské finanční moci, nebo spíše s její bezpodmínečnou a nezbytnou základnou, se jednotlivým Židům dařilo zmocňovat stále většího bohatství. Ze špinavých lichvářů středověku se jako zázrakem vyklubali moderní bankéři a burzovní makléři. Z nomádských Židů dávných časů se již dávno stali obratní spekulanti, a někdejší kramáři a vetešníci dnes vlastní velké obchodní domy a průmyslové podniky. Po jistou dobu však ještě scházela koruna celé stavby, to znamená ztělesnění vůdčího principu konkrétní a hmatatelné moci, které je vlastní každému lidskému počinu. Tak jako je církevní moc ztělesňována papežem a císařská moc vojenskou silou, musela moc Židů neodvratně vést ke vzniku dynastie, která svůj původ i oprávnění našla v principu materiálních zájmů. Taková koruna se také záhy objevila. Zde jsou alespoň ve stručnosti fakta. Na konci napoleonských válek si vysoké a mocné postavení viditelné hlavy židovské vládnoucí kasty zajistil ve Frankfurtu Žid jménem Rothschild více díky příznivým okolnostem, než vlastnímu úsilí. Všichni Židé se uctivě sklonili před svým novým vládcem a činí tak dodnes tím spíše, že jeho panství je celosvětově uznáváno. Jako finanční magnát poroučel Rothschild pohybu obrovitého židovského kapitálu stejně tak, jako velel německý, nebo ruský panovník pohybům svých armád. Moc tohoto „samozvaného vládce Židů“ se ovšem neomezovala na miliardy které mu přímo, nebo nepřímo patřily, nýbrž i na ostatní finanční Židy, kteří poslouchali příkazy jeho kabinetu. Každý židovský milionář, který v Paříži, Vídni, Berlíně, nebo New Yorku prováděl nějaké finanční operace, byl vlastně jen podřízeným generála Rothschilda, protože se při svých akcích vždy řídili údaji jeho barometru.
    Bohatství Rothschilda se vymyká každé lidské představě. Anselm Rothschild zanechal majetek ve výši miliardy franků, což v jeho době bylo nepředstavitelné jmění. Vlastnictví tří větví rodiny bylo odhadováno asi na čtyři miliardy dolarů, což odpovídalo výši válečných reparací, které s bědováním musela zaplatit francouzská vláda. Jedna jediná rodina se tedy domohla bohatství rovnajícího se majetku celého evropského národa. Není třeba dodávat, že blahobyt Rothschildů byl plodem práce milionů ožebračených nešťastníků. Od té doby, co stojí svět, nikdy tak nepřirozené poměry nepanovaly! Hlava dynastie Rothschildů byl tedy panovník, v pravém smyslu slova vladař, a jeho poddanými miliony lidí, kteří mu svou těžkou prací jeho moc a lesk umožnili. Rothschildové vlastní tucet zámků, skutečně královských rezidencí, stojících v nejkrásnějších místech té které země. Vládne tam nepředstavitelný přepych a zaznívají lichotné řeči mocných tohoto světa, císaře a krále nevyjímaje. Pohlavár rothschildovské dynastie však nijak netouží po královském titulu; je zjevně spokojen s tím, že je skutečným králem a má reálnou moc, kterou mu zajišťuje jeho nezměrné bohatství. V každém jiném ohledu však Rothschild hraje doslova roli vladaře a nijak nezanedbává povinnosti které mu jeho panovnická hodnost ukládá. On je tím, kdo reprezentuje celý židovský národ přesně tak, jako ostatní vládci reprezentují moc toho kterého národa. Když Rothschild navštíví nějaké město, nikdy tam neopomene po sobě zanechat nějakou památku v podobě filantropického ústavu, nebo velkorysého dobročinného daru. Kromě toho si Rothschildové jako viditelná hlava židovského národa také od nedávna navykli pokládat základní kámen výhradně pro Židy určených dobročinných zařízení. Co dělají ostatní panovníci, nemůže král Židů samozřejmě také opominout.