Geopolitická strategie

    Pokud se tedy na to podíváme šířeji, pak stručně řečeno obklíčení Ruska zeměmi NATO, barevné revoluce napříč Eurasií a válka v Iráku, byly součástí komplexní americké geopolitické strategie s konečným cílem jednou provždy rozložit Rusko jako potenciálního rivala výhradní americké velmocenské hegemonie. Primárním cílem této strategie bylo Rusko, a ne Irák, ani Irán. V průběhu uvítacího ceremoniálu v Bílém domě u příležitosti přijetí nových členů NATO v roce 2004 Bush řekl, že poslání NATO se nyní rozšířilo daleko za perimetr aliance. Uvedl mezi jiným, že: „Členství v NATO dosáhlo až k zemím Středního východu, aby posílily naši schopnost bojovat proti teroru a přispěly k naší společné bezpečnosti”. Posláním NATO se ale stalo více než jen globální bezpečnost. Bush k tomu dodal: „Nyní hovoříme o tom, jak podpořit a rozšířit svobodu v rámci širšího Středního východu.” Svoboda v tomto smyslu znamenala držet se kolejí Washingtonem kontrolovaného NATO.
    Konec Jelcinovy éry však mírně rozhodil americké plány. Putin se začal pomalu a opatrně projevovat jako dynamická národní síla oddaná přestavbě Ruska, která má následovat po období drancování země kombinovanou činností západních bank a zkorumpovaných ruských oligarchů řízených IMF. Ruská ropná produkce vzrostla od kolapsu Sovětského svazu tou měrou, že v období americké války v Iráku bylo Rusko druhým největším světovým producentem ropy hned po Saudské Arábii. Teď se pomalu dostáváme k tolik oplakávanému Chodorovskému. Jaký byl skutečný význam aféry kolem Jukos? Roku 2003, za vlády Vladimíra Putina, došlo v nové ruské energetické geopolitice k rozhodující události. Bylo to přesně v době, kdy dal Washington brutálně najevo, že hodlá militarizovat Irák a Střední východ bez ohledu na světové protesty a OSN. Abychom mohli pochopit ruskou energetickou geopolitiku, je velmi důležité sestavit si stručný přehled událostí kolem senzačního zatčení ruského miliardářského oligarchy Chodorkovského v říjnu 2003, a následného zestátnění jeho obřího ropného seskupení Jukos. Chodorkovský byl zatčen na letišti v Novosibirsku 25. října 2003 Úřadem ruského vrchního prokurátora na základě obvinění z daňových úniků. Na základě těchto obvinění zmrazila Putinova vláda akcie Jukos Oil a hned vzápětí podnikla další kroky, které vedly ke kolapsu jejich cen. Západní média, která obvykle vykreslovala akce Putinovy vlády jako návrat k metodám sovětské éry, se najednou o důvodech Putinovy dramatické akce takřka vůbec nezmínila. Chodorkovský byl zatčen pouhé čtyři týdny před rozhodujícími volbami do ruské Dumy, kde se mu za použití jeho nezměrného bohatství podařilo koupit hlasy zajišťující většinu. Kontrola Dumy byla prvním Chodorkovského krokem v plánu kandidovat v nastávajícím roce v prezidentských volbách proti Putinovi. Vítězství v Dumě by umožňovalo pozměnit ve svůj prospěch volební zákon, a také pozměnit Dumě předložený kontroverzní „Zákon o podzemních zdrojích”. Tento zákon by zabránil Jukosu a ostatním soukromým společnostem získat kontrolu nad nerostnými zdroji. A navíc by bránil i stavbám soukromých produktovodů nezávislých na ropovodech a plynovodech patřících ruském státu.
    To si dovolil přespříliš. Chodorkovský tím porušil Putinovi daný slib oligarchů, který jim umožnil ponechat si svá aktiva de facto ukradená státu v podvodných aukcích v období za Jelcina, jestliže zůstanou mimo ruskou politiku a vrátí část ukradených peněz. Chodorkovský, nejmocnější oligarcha té doby, sloužil jako nástroj toho, z čeho se posléze vyklubal zjevný, Washingtonem podporovaný puč proti Putinovi. K Chodorkovského zatčení došlo po jeho neveřejném setkání s Cheneym 14. července 2003. Hned po setkání s Cheneym započala jednání o převzetí významného podílu v Jukos, který se měl pohybovat mezi 25% a 40% firmami ExxonMobil a ChevronTexaco, z níž přišla Condi Rice. To ve skutečnosti mělo poskytnout Chodorkovskému ochranu před možným vměšováním Putinovy vlády, protože by došlo k provázání Jukos s americkými ropnými giganty, a tím i Washingtonem. Washington by pak prostřednictvím amerických ropných společností mohl de facto vetovat výstavbu budoucích ruských ropovodů, plynovodů a ropné kontrakty. Den před svým říjnovým zatčením za daňové úniky Chodorkovský jednal v Moskvě s Bushem, zastupujícím mocnou a tajemnou Carlyle Group. Probírali poslední detaily nákupu akcií Jukos americkými firmami. Jukos tehdy rovněž předložil nabídku na odkoupení Berezovského firmy Sibněft, dalšího z oligarchů Jelcinovy éry. Jukos-Sibněft by pak s 19,5 miliardami barelů ropy a zemního plynu vlastnil druhé největší rezervy ropy a plynu na světě, hned po ExxonMobil. Z hlediska produkce by byl Jukos-Sibněft čtvrtou největší firmou na světě s těžbou 2,3 milionů barelů denně. Nákup Jukos-Sibněft ze strany Exxon a Chevron by znamenal doslova energetický státní převrat. Věděl to Cheney, věděl to Bush, a věděl to i Chodorkovský.
    Ale věděl to především Vladimír Putin a jednal rozhodně aby tomu zabránil. Chodorkovský si vytvořil velmi působivé vazby k anglo-americkým mocenským strukturám. Podle vzoru nadace Open Society svého blízkého přítele Sorose založil filantropickou nadaci Open Russia Foundation. Ve výboru byli i Henry Kissinger a jeho přítel Jacob Lord Rotschild, potomek londýnské bankovní rodiny, a své místo tam měl také bývalý americký velvyslanec v Moskvě Hartman. Krátce po Chodorkovského zatčení zveřejnily Washington Post, že uvězněný ruský miliardář požádal Stuarta Eizenstata – bývalého náměstka ministra financí, náměstka ministra zahraničí a náměstka ministra obchodu za Clintonovy vlády – aby se ve Washingtonu zasadil za jeho osvobození. Chodorkovský bezesporu měl hluboce vypracované vztahy k anglo-americkým vládnoucím strukturám. Následné protesty západních médií a představitelů, obviňujících Rusko z návratu ke komunistickým praktikám a hrubé silové politice, pohodlně ignorovaly fakt, že Chodorkovský nebyl žádné neviňátko. Chodorkovský jednostranně přerušil kontrakt s British Petroleum. BP byl partnerem Jukosu a investoval 300 milionů dolarů do vrtů na velmi slibném sibiřském ropném poli Pribskoje. Jakmile BP dokončila vrty, vystrnadil ji Chodorkovský gangsterskými metodami, které by byly ve většině rozvinutých zemích nezákonné. Roku 2003 už ropná produkce v Pribskoje dosahovala 129 milionů barelů s tržním ekvivalentem asi 8 miliard dolarů. Ještě předtím, roku 1998, kdy IMF poskytl Rusku miliardy aby zabránil kolapsu rublu, převedla Chodorkovského banka Menatep neuvěřitelných 4,8 mld dolarů z fondů IMF do rukou několika vybraných partnerů, mezi nimiž bylo i několik amerických bank. Protestní vřískání z Washingtonu po Chodorkovského zatčení tedy bylo falešné, ne-li přímo pokrytecké. Viděno očima Kremlu byl Washington přistižen s tlustými prsty v cizí kapse.