Fenomén UFO VIII.

    Zabrousíte li na internetu do stránek o UFO, najdete tam nemalou část pisatelů ujišťujících že:
    — v talířích osobně létali a že se s UFOny, tj. posádkami talíře, důvěrně kamarádí.
    — že jsou za patřičnou náhradu ochotni tajemství talířů jednou provždy odhalit.
    — že se o pravé podstatě UFO poučili v bibli, upanišádách, díky píšícímu stolečku atd., atd...
    Když nad tím člověk přemýšlí, začíná pochybovat nejen o jejich, ale i svém zdravém rozumu. Proč já tam blbec lezl... Přesto v existenci UFO věřím. I když jakýsi vliv z těch různých stran ve mě zůstal, odmítám ale předvídat budoucnost. Zejména různé hrůzostrašné maléry, jež může skrývat. Že by se třeba mohla uskutečnit invaze létajících talířů, přinášejících na naši těžce zkoušenou planetu houfy mrňavých zelených mužíčků, vyzbrojených něčím podobným zbraním Marťanů z Wellsovy Války světů. Možná, že UFO jsou nevinnou přírodní záležitostí. Možná, že je pilotují ušlechtilí Venušané, chystající se pomoci nám z trablů. Tohle tvrdí velká a bohatá japonská Společnost kosmického bratrství. Ať už je to tak či tak, UFO jsou traumatem, jsou jednou z neuróz naší doby. Stamiliony čtenářů se o nich dočítají takřka denně a prožívají možná více, nebo méně nepříjemný pocit. Jako by se do jejich vlastnictví vkrádalo cosi cizího, co by je o vlastnictví mohlo připravit...
    Co na tom, že 99 procent, a snad i více hlášení o UFO, jsou výplody halucinací, omylů, nebo touhy po publicitě? Na vybranou mnoho nemáme. Buď uvěřit v existenci UFO, ať už jsou čímkoliv, nebo vzít na vědomí, že naše životy svěřujeme do rukou šílenců, alkoholiků, nebo mravně narušených individuí. I tak se dají charakterizovat vlády tohoto světa a potažmo i jejich společmosti. Když totiž vyřadíme a odmítneme všechno, co o UFO a UFOnech vyprávěli a zapsali velice populární majitel kiosku se zmrzlinou a cukrlaty Adamski, jenž s UFOny přátelsky pobesedoval, Bethurum, pozvaný dokonce k něžnému téte-a-téte pilotkou talíře Aurou Rhanes, vládkyní planety Clarion, pan Winckler z Nebrasky, jemuž Nepozemšťané prozradili polohu žulového lomu léčícího rakovinu, a tisíce dalších, přece jen zůstanou svědectví zkušených civilních i vojenských pilotů, na jejichž absolutním fyzickém i duševním zdraví závisí bytí či nebytí cestujících. Zůstanou, a není jich málo, svědectví radarových obsluh v obranných pásmech, na jejichž absolutním duševním a fyzickém zdravím závisí – alespoň do značné míry – zda kdosi kdesi odpálí první mezikontinentální rakety a rozpoutá tak peklo třetí světové války. Zůstanou svědectví meteorologů, na jejichž absolutním duševním a fyzickém zdraví závisí životy námořníků, letců i cestujících. Zůstanou svědectví policistů, námořních kapitánů a dalších a dalších.
    Ti všichni mají alespoň jedno společné. Rozhodně si vyprávěním o UFO neprospějí, spíše naopak. Každý z představitelů uvedených povolání ohrožoval alespoň do jisté doby svou pověst a existenci pokud trval na prohlášení: ano, viděl jsem létající talíře na vlastní oči.
    Mou vírou v UFO neotřásla ani slavná publikace týmu vědátorů z colloradské university, pověřeného zkoumáním hlášení o UFO ve Spojených státech. Tato publikace má 1465 stran a obsah vyznívá dost rozpačitě. Zjišťuje, že: „dohady o UFO, jako součásti aktivity mimozemských inteligentních bytostí, jsou nejméně pravděpodobným vysvětlením“. Konstatuje, že „většina ohlášených případů byly balóny, mraky, mlha, Měsíc nebo světelné reflexy, ale také že „UFO nejsou nebezpečné a neohrožují bezpečnost Spojených států (??)“. A dočíst se také můžete, že sice není třeba aby vláda USA zakládala zvláštní středisko pro výzkum UFO, „že by však mělo být dovoleno ministerstvu obrany, zejména letectva, aby pokračovalo v běžném hodnocení dalších hlášení případů.“
    Velmi zajímavé je také konstatování colloradského týmu, že „vlády velké Británie, Kanady, Dánska, Řecka, Austrálie, Nového Zélandu a Švédska zkoumaly ohlášené případy výskytu UFO v různých období minulých dvaceti let, a jak se zdá, navzdory vynaložené energii a finančním prostředkům, nezveřejnily ani slovo o výsledcích svého zkoumání…“
    Nebudeme se vracet k historii UFO, respektive jejich pozorování. I když je to velmi zajímavé. Nezačíná ani v Peenemünde, ani na palubě americké lodi Tacoma Harbour Patrol roku 1946, ani známým setkáním létajícího obchodníka Arnolda. Se zprávami o létajících talířích, ohnivých koulích a jevech jim podobným, se setkáváme čas od času od nejstarších dob až po dnešek. Při troše dobré vůle je nalezneme třeba i na starobabylónských pečetních válečcích, či v knihách Starého zákona...