Fenomén UFO V.

    S jistotou víme, že se UFO objevovaly na bojištích druhé světové války, zejména v jihovýchodní Asii a v Pacifiku. Zkrátka opět všude poblíže oceánu, počítaje v to i Lamanšský kanál. Přibližovaly se k letadlům, opět vzdalovaly a když byly napadeny, mizely bleskovou rychlostí. Piloti obou stran je považovali za válečné stroje protivníka a dostaly i jméno: Whoo-Fighters. Ojedinělá pozorování byla za druhé světové války zaznamenánana i ze souše. Velitel, meteorolog a celá posádka francouzské pevnůstky cizinecké legie v nitru Sahary pozorovali pomalu rotující létající talíř, vznášející se plné dva dny a dvě noci přímo nad pevností. Je přirozené, že tato, i ostatní podobné zprávy, zanikly v rachotu války. Lidstvo mělo jiné starosti.
    Whoo-Fighters se po válce znovu objevily na bojišti korejské války. Doprovázely a obletovaly americké „střílející hvězdy“, první sériově vyráběné tryskové letouny západních států, pilotované často pamětníky nezbedných UFO z pacifického bojiště druhé světové války. UFO vůbec jeví nápadný zájem o bojiště, raketové střelnice a oblasti vyhrazené atomovým výbuchům.
    I když šlo o jistě velmi zajímavé případy výskytu UFO, tyto případy neměly prakticky žádnou novinářskou publicitu a jejich popisy zmizely na dlouhá léta v přísně tajných archívech generálních štábů. Potom to ale přišlo. V červnu 1947 viděla posádka americké lodi Tacoma Harbour Patrol, operující poblíže ostrova Maury Islandu, skupinu šesti obrovských disků ve výši asi 600 metrů. Viditelnost byla dokonalá a tak bylo možné pozorovat, jak se pět disků pohybovalo v kruhu kolem šestého, který stál nehybně. Všechny pak bez hluku sestoupily do výšky asi 150 m, kde střední disk explodoval. Od jiskřivého světla exploze se oddělil temný předmět, který zmizel v moři. Ostatních pět disků velkou rychlostí odletělo.
    Vojenská vyšetřující komise potom nalezla na ostrově několik roztavených zbytků. To ještě členové komise, vyšetřující podivný případ hlídkové lodi netušili, že tentýž den, a v tutéž hodinu kdy zasedali, dostanou UFO svou první velkou a trvalou publicitu. Obchodník Arnold při letu soukromým letadlem spatřil devět létajících talířů seřazených do formace tvaru V. Pohybovaly se rychlostí blízkou odhadem 2 000 km/hod kolem druhé nejvyšší hory Spojených států Mount Rainieru. Arnold informoval federální policii a na titulních stránkách novin se objevily první palcové titulky. Novinářská senzace však ještě neznamenala paniku, ačkoli v rychlém sledu byly UFO spatřeny na dalších místech. V červenci 1948 o něm podali zprávu piloti letadla DC 3 z Texasu, v roce 1950 kapitán Adickes, pilot pacifické civilní linky, v roce 1952 důstojníci britského královského letectva z letiště v Yorku a mohli bychom pokračovat. Případů byly desítky, stovky, a připočítáme-li k tomu i zprávy veřejnosti, které je nutno brát se značnou rezervou, pak by počet naskočil do tisíců, ne li desetitisíců.
    Panika vypukla až došlo k prvému neštěstí. Kapitán Mantell, zkušený válečný pilot, zahynul 7. ledna 1948 při stíhání jednoho ze tří létajících talířů, vznášejících se nad letištěm Fort Knox. Létající talíře viděl nejen všechen pozemní personál v čele s velitelem letiště plukovníkem Hixem, ale i dva ze tří pilotů pronásledujících UFO na spolehlivých vrtulových stíhačkách. Kapitán Mantell zmizel v mracích a trosky jeho na kusy rozervaného letadla byly nalezeny rozesety na ploše několika čtverečních kilometrů. Tenkrát došlo patrně poprve k úmyslnému zkreslování zpráv a zablokování informace o létajících talířích. Americké vojenské úřady prohlásily, že vrak letadla byl nalezen vcelku málo poškozený a že kapitán Mantell zahynul udušením. Což je prvá lež. Letadlo bylo v pravém slova smyslu roztrháno na kousky a z kapitána Mantella byly nalezeny jen ubohé zbytky. Dá se pokládat za vyloučené, aby tak zkušený letec zahynul smrtí, které se dovedou vyhnout i začátečníci. Zároveň bylo oznámeno, že kapitán Mantell, spolu s ostatními dvěma piloty, stíhali kotouček Venuše. Absurdita tohoto vysvětlení donutila příslušná místa k opravě. UFO prý nebylo ničím jiným, než meteorologickým balónem. To byla druhá lež. Kapitán Mantell jasně udal rychlost tělesa na 300 a za několik okamžiků na 600 km/hod, jeho rozměr odhadoval na 200 m v průměru. Druhý pilot, který UFO spatřil, hlásil radiotelefonem, že se to „podobá kapce rtuti“ a že je to „ohromně veliké“. Dá se předpokládat, že velitel letiště plukovník Hix, pracovníci radarů a hlídky nebyli potěšeni když se dozvěděli, jaké idioty z nich oficiální zpráva udělala ... Třetí lží byl přepis magnetofonového pásku, který zaznamenal rozhovor s piloty. Řada důstojníků po odchodu z činné služby potvrdila, že poslední Mantellova slova byla: „Proboha, vždyť v tom jsou lidé!“ Pak už se ozval jen třesk výbuchu a radiotelefon zmlknul. Tato poslední slova byla vojenskými úřady Spojených států úplně potlačena.