Fenomén UFO III.

    Bývala doba, kdy byl tento fenomén ve východní části Evropy naprostým tabu. Byla to většinou vysmívaná doména kapitalistického západu. Pak ale najednou stranický tisk oznámil něco, co zapůsobilo jako bomba. Psal se rok 1966 a v tehdejším Sovětském svazu ustavili komisi, která se měla zabývat výzkumem „neidentifikovaných létajících předmětů“. Komisi tvořilo 18 různých vědeckých pracovníků a 200 pozorovatelů po celém území SSSR. Tím se problém tzv. létajících talířů, kterým se říká v USA odborně „Unidentified Flying Objects“, tedy blíže neurčené létající předměty, ve zkratce UFO, dostal do velkého zájmu pozemské populace. Američané, pokud je tento odhad ovšem správný, se věnují studiu těchto více, či méně záhadných předmětů, již od roku 1945. Toho roku na letecké základně Wright Patterson oficiálně zřídili zvláštní službu týkající se sledování UFO. A podobnou službu si hned po nich pořídili i Francouzi.
    Co jsou létající talíře? I když se o nich dozvídáme ze značně „vysokých“ míst, dodnes jsou, podle skeptických kritiků, pouhým mýtem. Takovým, jaký si prý vytvářela každá historická epocha podle svých znalostí světa. Říkají, že antika si vytvořila kentaura, půl koně půl muže. Dvacáté století, věk raket a vesmírných letů, pro změnu UFO. Je pravdou, že létající talíře doslova „hýbou“ naší dobou. Pro vědátory navíc cizím tělesem, bludným balvanem, který dost surově a netaktně roztříštil všeobecně rozšířené iluze o okamžité poznatelnosti všeho, co se lidstvu na jeho cestě do budoucnosti naskytá. Jenže jsou také jakousi „brzdou“ doby, kdy v podzemních silech čekají rakety s jadernými hlavicemi jen na to, až nějaký magor zmáčkne „červený knoflík“. A v tom okamžiku nás poněkud přechází lehký obranný úsměv.
    Jedním z dosti rozšířených omylů je tvrzení, že zprávy o UFO se datují teprve od konce druhé světové války. Tenkrát se měly několikrát objevit nad německou raketovou základnou a výzkumnou stanicí Peenemünde. Nebo až v období „studené války“, kdy zájem široké veřejnosti o UFO odstartovala známá historka létajícího obchodníka Arnolda z 24. června 1947. Skutečnost je ovšem docela jiná. A to i když vynecháme nejasné a nedešifrovatelné zprávy biblických autorů, starých legend a mýtů, archívy z minulých stoletích poskytují dost a dost materiálu k zamyšlení. Podívejme se alespoň na několik kronikářských záznamů. Takových záznamů, při jejichž čtení naprosto ztrácíme pocit absolutní nedůvěry a hrdé nadřazenosti současníka nad bláhovými předky.
    V kronice opatství Amplefort v Anglii, nalezené roku 1953, doslovně stojí: „Když se opat Henryk připravoval na bohoslužby, jeden z bratří, Jan, oznámil, že venku se děje něco podivného. Všichni ihned vyšli ven a spatřili velký stříbrný předmět tvaru disku. Volné přelétával nad nimi a budil jejich velký strach. Tehdy opat Henryk zvolal, že Wilfred je cizoložník a hřeší předstíráním zbožnosti...“
    Mnoho obyvatel města Cambridge pozorovalo ohnivou kouli, která dopadla za městem, rotovala, posléze znovu vzlétla a velkou rychlostí zmizela.
    Nad Worcesterem roku 1777 přelétla několikrát tělesa diskovitého tvaru, která pozoroval astronom Charles Messier prostým okem i dalekohledem.
    V roce 1783 jakýsi Ital Cavello spatřil nad mořem oválné, lesknoucí se těleso, které se pohybovalo houpavým, kývavým letem, měnilo směr, rozzářilo se až osvětlilo okolí a posléze zmizelo. Za dvě minuty zaslechl vzdálený výbuch.
    V roce 1802 magdeburský astronom Fritsch pozoroval dalekohledem létající kotouč, který na chvíli zcela zaclonil Slunce.
    Astronom Gruithuisen pozoroval roku 1819 dvě tělesa diskového tvaru, pohybující se v blízkosti slunce. Tento zápis je ale nutno brát s rezervou. Je totiž známo, že Gruithuisen byl ve své době proslulý velmi odvážnými, až fantastickými názory.
    Psal se rok 1833. V lodním deníku lodi plující k Doveru je zaznamenáno zpozorování kovově plujícího disku, pohybujícího se zcela bez hluku.
    Léta Páně 1844 pozoroval astronom Galisher lesklé létající talíře, po jejichž obvodu tryskalo světlo.
    Roku 1845 pozorovala posádka lodi Victoria, plující v lamanšském průlivu, pět létajících kotoučů, jejichž zdánlivý průměr převyšoval dvojnásobně průměr Měsíce.
     O rok později sledovalo mnoho obyvatel amerického města Lowellu létající kotouč, z něhož vypadlo rosolovité, silně páchnoucí těleso o průměru asi 1 metru a vážící 20 kg.