Fantastická věda...

    Tak například Hitlerovi vědci měli pro dnešní vědátory doslova fantastické nápady. Hvězdy jsou ledové balvany, na Zemi se zřítilo už několik měsíců, a také současný Měsíc jednou spadne. Celou historii lidstva lze vysvětlit jako boj mezi ledem a ohněm. Člověk není dokončen, stojí na pokraji strašlivé proměny, která mu dá moc jakou naši předkové připisovali bohům.
    To jsou jen některé z teorií a koncepcí které využíval původní nacismus, a jimž věřil i Hitler spolu s členy podivné skupiny, která do značné míry ovlivňovala jeho vojenské rozhodování. Zcela bez povšimnutí tak na evropském kontinentě a v reálném čase vyrůstala civilizace naprosto odlišná od okolního světa. Patřila k světu úplně oddělenému od světa, který byl znám po šest, nebo sedm století. Civilizace zcela odlišná od toho, co je obvykle nazýváno civilizací, vznikla v Německu během několika let aniž by si to snad oni sami jasně uvědomili. Její propagátoři už s ostatním světem neměli v podstatě žádné intelektuální, morální, nebo duchovní spojení. Duch dnešního jedince se doslova vzpírá připustit, že nacistické Německo ztělesňovalo pojmy civilizace, která neměla k ostatní civilizaci už žádný vztah. A přece tomu tak bylo.
    Jednoho rána v létě roku 1925 přinesl listonoš dopis všem vědátorům v Německu a v Rakousku. Stačilo ho otevřít a rázem byla jejich představa jim srozumitelné vědy mrtva. Dopis totiž obsahoval ultimátum:
    „Teď je nutné si vybrat, jít s námi, nebo proti nám. Jako Hitler vyčistí politiku, tak Hans Hörbiger vymete falešné vědy. Nauka o věčném ledu bude znakem znovuvskříšení německého národa. Dejte si pozor, zařaďte se k nám než bude příliš pozdě!“
    Hans Hörbirger zatím v kruzích inteligence uváděl do chodu systém, který je možné srovnat se systémem politických agitátorů. Vytvořil hnutí s informační službou, náborovými kancelářemi, členskými příspěvky a propagandisty. Deníky byly zaplaveny reklamou, ve velkém množství byly rozhazovány letáky, a pořádaly se schůze. Astronomická shromáždění a konference byly přerušovány jeho příznivci křičícími: „Ortodoxní vědci ven! Jdeme za Hörbigerem!“ Profesoři byli obtěžováni na ulicích, ředitelé vědeckých ústavů dostávali výhružné listy. Než je přijali do práce, obchodníci a průmyslníci dávali lidem podepisovat prohlášení: „Přísahám, že věřím v teorii věčného ledu“. Během pár let toto hnutí uveřejnilo tři velká díla o své teorii, na čtyřicet populárních knih, a stovky brožur. Vydávali ve vysokém nákladu měsíčník Klíč ke světovým událostem, a získali tak desetitisíce přívrženců. Byli mezi nimi i někteří věhlasní inženýři a vědci, jako například Lenaře, který objevil s Roentgenem paprsky X, fyzik Oberte a Stark, jehož výzkumy ve spektroskopii byly známé na celém světě. Hitler Hörbigera otevřeně podporoval a věřil v něho.
    Není divu, na rozdíl od zkostnatělých vědátorských představ Hörbiger prosazoval intuitivní poznání za základ obrazu světa. Jeho nauka vděčila za svou moc tomu, že předestírala historii a vývoj kosmu v úplnosti. Vysvětlovala utvoření sluneční soustavy, vznik Země, života, i ducha. Popisovala celou minulost vesmíru a ohlašovala jeho budoucí proměny. Na tři podstatné otázky co jsme?, odkud přicházíme?, či kam jdeme?, odpovídala velmi vzrušujícím způsobem. Všechno spočívá na myšlence věčného zápasu v nekonečných prostorách mezi ledem a ohněm, a potažmo i silou odpudivou a silou přitažlivou. Tento boj, toto proměnlivé napětí mezi protikladnými principy, tato věčná válka na nebi, která je zákonem planet a ovládá i Zemi a živou hmotu, určuje lidské dějiny. Hörbiger tvrdil, že odhaluje nejen nejdávnější minulost této planety, ale i její nejvzdálenější budoucnost. Do své nauky zavedl doslova fantastické pojmy o vývoji životních druhů, rozvracel obecné názory na historii civilizací, na objevení se a rozvoj člověka i jeho společností. Nepopisoval neustálý vzestup, ale sérii výbojů a pádů. Lidé -bohové, obři, báječné civilizace, které existovaly před statisíci, a snad i miliony let. Byl přesvědčen že tím, čím byli předkové dnešní rasy, se snad opět stane i dnešní člověk. Ovšem až po mimořádných všesvětových katastrofách a proměnách v průběhu historie, která na Zemi, jakož i ve vesmíru, probíhá v pravidelných cyklech. Neboť zákony nebes jsou stejné jako zákony Země a celý vesmír se podílí na stejném pohybu, je živoucím organismem, kde se vše obráží ve všem. Dobrodružství lidí je spjato s dobrodružstvím hvězd; co se odehrává ve vesmíru, odehrává se i na Zemi a naopak.
    Něco na tom opravdu je. Hörbigerova nauka o cyklech, a téměř magických vztazích mezi člověkem a vesmírem, tvoří základ i nejvzdálenějších tradičních myšlenek. Přivádí znovu na scénu nejstarší proroctví, báje a legendy, dávná témata geneze, potopu, obry, a bohy. I když to dnešní vědátor nikdy nepřizná, opisují a překrucují co se dá, obvzlášť jde li o něco, co je v rozporu se všemi vymyšlenými „fakty“ přijatými konzervativními vědátory jako zákon. Hitler na toto téma prohlásil, že je to nordická a nacionálně socialistická věda která se staví proti vědě židoliberalistické. Věda přijatá na Západě, jako ostatně i židokřesťanské náboženství je spiknutím, které je nutné zlomit. Je to spiknutí proti smyslu pro epopej a magično jež sídlí v srdci silného člověka, rozsáhlé spiknutí uzavírající lidstvu dveře k minulosti i k budoucnosti za oním nepatrným, lehce přehlédnutelným prostorem civilizací, spiknutí, které odřezává lidstvo od jeho počátků a báječného osudu, a které ho zbavuje možnosti dialogu s bohy.
    Vědci všeobecně tvrdí, že vesmír vznikl explozí asi před třemi, nebo čtyřmi miliardami let. Explozí čeho? Celý vesmír prý byl obsažen v jediném atomu, tzv. nulovém bodě stvoření. Tento atom pak měl sám od sebe vybuchnout a byl by od té chvíle v stálém rozpínání. V něm by tedy byla obsažena celá hmota, a také všechny dnes rozvinuté síly. Ale v této hypotéze přece nelze vidět absolutní počátek vesmíru! Teoretikové rozpínání vesmíru z tohoto výchozího atomu ponechávají naprosto stranou problém jeho původu. Celkem vzato je docela možné. že vědátor prachsprostě opsal jeden podivuhodný indický epos:
     „V mezidobí mezi rozkladem a stvořením spočíval Višnu ve své vlastní podstatě, a zářil spící energií uprostřed zárodků budoucích životů.“
    Pokud jde o vznik naší sluneční soustavy, jsou vědátorské hypotézy stejně mlhavé, jako nesmyslné. Vymysleli si, že se planety zrodily z částečného výbuchu Slunce. Poblíž prý prošlo jakési mohutné hvězdné těleso a vyrvalo část sluneční hmoty, která se rozptýlila v prostoru, a pak se sama od sebe srazila v planety. Ono veliké těleso, jakási neznámá superhvězda, pokračovalo ve svém běhu a zmizelo kdesi v nekonečnu. Jiní si vymysleli výbuch jakéhosi, dodnes neidentifikovaného dvojníka Slunce. Pořádný kus fantasie! Nicméně jisté je pouze jedno. Dokud někdo nade vši pochybnost neprokáže jak se to událo, je jisté jen to, že se sluneční soustava sama od sebe nějakým způsobem utvořila.