Existoval Melchisedech?

    Melchisedech se údajně zjevoval prakticky všude po světě a ve všech obdobích dějin. Není tudíž divu, že mýtus o Melchisedechovi tak silně zakořenil. A protože i on patří mezi nezjistitelné, ba co dím nepochopitelné, tak prý nepřebývá na této zemi, ale kdesi jinde spolu s proroky Eliášem a Henochem. To jinde má být kdesi „vně času“. To je docela zajímavé, protože tento výraz se v židovských textech mnohokrát opakuje. Bohužel bez jakéhokoli bližšího komentáře. Mnozí doufali, že svitky od Mrtvého moře by mohly k tomuto problému, a mnohým dalším, přinést alespoň nějaké upřesňující informace. Informace přinášejí, a ne že ne, ale jejich výklad je velmi obtížný, ba přímo v mnoha ohledech nemožný. Tedy alespoň smysluplně nemožný. Proč? Protože Bible, podobně jako všechny učebnice dějepisu, dodržuje lineární chronologii - minulost předchází současnosti a současnost předchází budoucnosti. Naproti tomu svitky od Mrtvého moře se řídí chronologií cyklickou. Cykly se opakují, ale každý další cyklus se od toho předchozího odlišuje. Posledním cyklem je cyklus pomsty zakončený čtyřicetiletou válkou mezi syny světla a syny temnot. Třikrát prý mají synové světla vítězství na dosah ruky, a naopak v dalších případech třikrát málem zvítězí synové temnot. Při sedmém střetu „v prostoru kolem Země, posetém hvězdami“ nakonec přece jen s převahou zvítězí synové světla. Bůh prý pak projeví náklonnost svému lidu, obnoví s ním smlouvu a cykly skončí.
    Jednotlivé zmínky o Melchisedechovi, „králi králů spravedlnosti“, nám tudíž nejsou k ničemu, protože je nelze zařadit do lineárních dějin. Podobně ztroskotaly všechny snahy vyložit svitky od Mrtvého moře jako předkřesťanské učení. Pozoruhodný opat Trithemius dospěl k názoru, že Melchisedech je eldil, což má být bytost sice podřízená bohu, ale nadřízená andělům. Nevím, možná jsou to nějací archandělé. Eldily se v 17. století zabýval Natvilius, o tři století později se k nim vrátil Lewis a s odvoláním na Natvilia upřesnil, že eldily nelze lokalizovat ani v čase, ani v prostoru. Z židovského středověku se dochovaly četné záznamy jak se Melchisedech zjevoval rabínům i kabalistům, k těmto zjevením mělo docházet v rozmezí od 7. až do 18. století. Všechny tyto záznamy zdůrazňují, že Melchisedech přicházel odjinud a kdykoli se tam může vrátit. V této souvislosti je třeba podotknout, že představa cesty do minulosti je židovského původu.
    Jestliže by tedy Melchisedek měl mít své domovské stanoviště kdesi jinde spolu s Eliášem a Henochem, pak by možná bylo namístě srovnat Melchisedechův příběh s knihou Henochovou. I když si dodnes nejsme jisti, zda zmíněná kniha není podvrh. Obecně přijímaný názor knihu charakterizuje takto: „Kniha Henochova je pseudepigrafické dílo, jehož jednotlivé části sepsali palestinští Židé hebrejsky někdy mezi lety 170 a 64 př. Kr., a které se k nám dostalo v etiopském překladu. Píše se v ní o pádu andělů, o únosu Henocha na bouřnou horu, na jejímž vrcholu sídlí světlo a hromy, o novém Jeruzalémě, kde obrácení pohané budou uctívat pravého Boha, o zatracení nehodných, radosti vyvolených a podobně. Kniha Henochova hluboce ovlivnila církevní Otce a rané křesťanství. V novozákonních textech najdeme ekvivalent více než sedmdesáti jejích pasáží a četné stopy jsou rovněž patrné v dílech Ireneje z Lyonu, Klementa Alexandrijského, Tertulliana, Origena, Lactantia, Hilaria z Poitiers, Jeronýma ze Stridonu, Aurelia Augustina a mnohých dalších.“ Přes tento obecný názor existjí historikové, podle jejichž názoru původní etiopský překlad nikdy neexistoval, a jeho anglická verze je podvrh z 18. století. Nevíme, pokud by to ale byla pravda, pak by Henochova kniha ztratila jakýkoli význam.
    Je-li však opravdu tak stará jak se říká, pak popisuje velice zvláštní úkaz. Když Henoch cestoval měl pocit, že jeho cesty trvaly nanejvýš pár měsíců. Po návratu však zjistil, že mezitím uplynula staletí. Tato pasáž, jak tvrdí zejména ruští badatelé, dokazuje znalost relativní dilatace času. Že by na tom byl stejně i Melchisedech? Rovněž tak očekávání, že racionálně-kritické vyhodnocení rozsáhlých vykopávek v Izraeli přinese důležité informace o této osobnosti, se ukázalo jako marné. Rovněž tak profesor Ringgren, který přednáší starozákonní a katolickou teologii na univerzitě v Uppsale, ať hledal jak hledal nenašel nikde, ani v prostoru, ani v čase, sebemenší stopu po městě Salem. Jednoduše tedy usoudil, že Salem je totožný s Jeruzalémem. Nevím, ale znalci hebrejštiny a aramejštiny tvrdí, že podobnost do očí právě nebije. Ctihodný profesor Ringgren rovněž tvrdí, že příběh o Melchisedechovi vznikl za vlády krále Davida v 10. století př. Kr. a odráží politickou situaci doby. Podle profesora byl Melchisedech knězem místního božstva El Eljóna. Ctihodný profesor asi neví o čem mluví, vždyť První kniha Mojžíšova popisuje El Eljóna jako „Boha nejvyššího, jemuž patří nebesa i země“. A pokud tohle není Stvořitel hvězd, pak je to přinejmenším veledůležitý místní prokonsul galaktické říše! Tvrzení, že Melchisedechův příběh vznikl za vlády krále Davida je bohužel stejně pravděpodobné jako tvrzení, že za megalitické stavby ve Stonehenge vděčíme Vilému Dobyvateli. O Melchisedechovi se v době krále Davida sice mluvilo, ale mluvilo se o něm i v roce 1917, a posléze i v roce 1973. Přesto z toho nevyvozujeme, že Melchisedecha si vymysleli novináři nějakého plátku! Rovněž tak profesorovo vysvětlení Melchisedechova jména je mírně řečeno naprosto šílené. Podle prokazatelně opravdových znalců jméno Melchisedech znamená král spravedlnosti, Ringgren je bůhvíproč překládá jako „mým vládcem je Sedech“, z čehož navíc vyvozuje existenci jakéhosi nového boha Sedecha! Pan profesor mi připadá jako prachobyčejný černoprdelnický pitomec. Připomíná mi spisovatele Marka Twaina který jednou žertem prohlásil, že Mendelssohn je odvozen z Mojžíše, protože koncovku –ojžíš stačí nahradit koncovkou –endelssohn!