Evropská rodová linie

    Na počátku pátého století byli potomci Ježíše a Marie spojeni sňatkem se sicambrianskými Franky, a z nich vznikla nová královská dynastie. Jde o proslulou merovejskou dynastii, zakladatele francouzské monarchie. Z další větve Merovejského následnictví pak vzniklo zcela nezávislé židovské království v jižní Francii - království Septimania. Dnes je známe jako Languedoc. A první princové Toulouse, Akvitánska, či Provence, ti všichni byli následníky mesiášské linie Svatého Grálu. Septimania byla uznána jako Královský dům Davidův v roce 768 a septimánský princ Bernard se později oženil s dcerou císaře Karla Velikého. Z králůrybářů pocházela i další významná paralelní rodová následnická linie v Galii. Zatímco merovejští králové pokračovali v patriarchálním odkazu Ježíšově, tato linie pokračovala v matriarchálním odkazu Máří Magdalény. Byly to dynastické královny Avalonu v Burgundsku, nebo Dům Vod - House del Acqs. Což byla symbolika připisovaná Máří Magdaléně která v dávných dobách připlula do Provence po moři z Judey.
    Ježíšovi potomci představovali pro římskou církev enormní hrozbu protože byli dynastickými vůdci pravé nazarenské církve. V praxi by totiž římská církev vůbec neměla existovat! Vždyť nebyla ničím jiným než hybridním hnutím poskládaným z různých pohanských doktrin nalepených na základní Ježíšovo učení! Ježíš se narodil v roce 7 před tímto letopočtem, a to 1. března, zatímco jeho oficiální královské narozeniny 15. září odpovídají dynastickým předpisům. Když ale ve čtvrtém století císař Konstantin založil oficiální Římskou církev, ignoroval obě tato data a ustanovil 25. prosinec jako den narození Krista. Důvod je prostý, museli nějak „přebít“ pohanské slavnosti slunovratu. Později, po synodu ve Whitby v roce 664, biskupové „ukradli“ Keltům jejich slavnosti Easter, oslavy bohyně jara a plodnosti. A dali jim zcela nový křesťanský význam. Přitom změnili i datum keltských slavností, bylo totiž potřeba zrušit jejich tradiční propojení s židovským svátkem Pascha. Ono to křesťanství je samo o sobě velmi podivné a zcela odlišné od všech ostatních náboženství. Doslova z něj čpí faleš, to nehledě k jeho dvojí tváři. Kdyby byl Ježíš opravdu jeho hlavní postavou, mělo by být křesťanství správně založeno na jeho učení, morálních a sociálních zásadách, spravedlivé tolerantní vládě a s lidem jako nejvyšší instancí. Ortodoxní křesťanství však není založeno na Ježíšově učení! Je založeno na zkompilovaném učení římské církve které je zcela jiné. Že byl Ježíš původně záměrně potlačen ve prospěch alternativního učení Petra a Pavla, učení zcela odsouzeného nazarenskou církví Ježíše a jeho bratra Jakuba, se dá celkem pochopit. Oni ale později potlačili i učení Petra a Pavla! Jen odstraněním-neodstraněním Ježíše z přední linie mohli papež a kardinálové získat neomezenou moc! Papežové měli zaručeno apoštolské následnictví od Sv. Petra, ne legální původ od Ježíše a jeho bratrů jak bylo běžné v nazarenské církvi. A církevníci považovali za jediný způsob jak potlačit vliv potomků Máří Magdalény zdiskreditovat ji samotnou a popřít její manželský vztah k Ježíšovi. Ale co s Ježíšovým bratrem Jakubem? I on měl potomky, stejně jako jejich další bratři Šimon, Joses a Jude. Církev se nemohla vyhnout evangeliím ve kterých se pravilo, že Ježíš byl prvorozeným synem požehnané Matky Marie. A tak muselo být potlačeno i mateřství samotné Marie! Církevníci začali prezentovat Matku Marii jako pannu a Máří Magdalénu jako prostitutku. Aby ještě upevnili už tak dost nepřirozenou pozice Matky Marie, bylo i její narození označeno jako důsledek neposkvrněného početí její matky Anny.
    Postupem času se tyto nepřirozené umělé doktriny rozšířily jako obecné pravdy. Zpočátku to dalo dost práce, protože skutečné ženy nazarenské mise měly významné následníky třeba v keltské církvi. Leckteré ženy vedly školy a sociální mise v celé oblasti Středozemního moře. Tyto ženy byly žákyněmi Ježíše a blízké přítelkyně jak Máří Magdalény, tak dříve i Ježíšovy matky Marie. Jediným možným řešením pro církev bylo vyřadit a umlčet ženy kompletně. Upřít jim nejen práva na duchovní a kněžský úřad, ale na jakékoliv postavení ve společnosti. A tak neváhali prohlásit dokonce všechny ženy za heretičky a čarodějnice. Biskupům v tom pomohla slova Petra a Pavla a na základě jejich učení se mohla římská církev stát zcela sexistická. Je velmi pozoruhodné jak Pavel během času měnil své názory. Zatím co v dřívějších Epištolách velebil ženy jako schopné pomocnice, ba přímo jako sestry, v Epištolách Timotejským už Pavel údajně napsal: „Nestrpím žádnou ženu jako učitelku, ani nesmí získat žádnou moc nad mužem, musí být zticha“ Ve Filipově evangeliu je Petr dokonce citován: „Ženy nejsou hodny života“. Biskupové pak citovali i Genesis, kde Bůh promlouvá k Evě o Adamovi: „On Ti bude vládnout“. I „posvátný“ církevnický Otec Tertullian shrnul celý římský postoj když napsal o množících se žácích Máří Magdalény: „Ty heretické ženy! Jak se odvažují! Nestydatě si troufají vyučovat, zúčastňovat se diskuzí, křtít ... Žena nemá dovoleno mluvit v kostele ... ani získávat jakýkoliv podíl na mužských funkcích, obzvláště pak v kněžských úřadech!“