Enki, Marduk a Midgard...

    Na skutečnost, že bohové kdysi zkultivovali zemi, nebo nějaké ohraničené území známé jako zahrada Eden, je možné narazit nejen ve spojení s božstvy Enkim a Mardukem, ale také samozřejmě v bibli. Současně jde také o paralelu s germánským Midgardem, který byl později také uměle osázen. Pak již bylo načase usídlit na novém území lidi a zvířata. Nebe opustili po dlouhém, silném řetězu:
    „... nejprve lezl muž, pak žena, pak ostatní, až se všichni dostali z nebe. Každé lidské dvojici byl dán jeden pár od všech druhů zvířat...“
    Jak jinak, první lidé byli nevědoucí, můžeme dokonce říci hloupí. Žít alespoň trochu samostatně dokázali až poté, co k nim z nebe sestoupil bůh Anangama a ukázal jim jak se dělá to, či ono. Anangama splnil svůj úkol a odletěl zpátky na nebesa. Vzápětí poslal na zemi svou ženu aby dokončila projekt. Ta se však dostala do „velkých problémů“, protože se podle legendy „nevyznala ve zcela přirozených věcech“. Její švagr Niamye jí tedy poslal na pomoc silného a dobrého ducha. Po něm přišlo ještě velké množství duchů dalších. Ti ale nedorazili dobrovolně. Bůh Niamye je totiž svrhl z nebe, protože se tam prý „špatně chovali“. V tomto bodě je zřejmé, že se opakuje příběh biblických i nebiblických spisů. Jde o „svržení padlých andělů v čele se satanem“!
    A stejně jako padlí andělé přinesli podle bible na zemi zlo, podobně se tomu stalo i v africké legendě:
    „Po nějakém čase si bůh všiml, že lidé spolu na zemi začali válčit a stala se i řada dalších zlých věcí“.
    Znovu se zde objevuje podobnost s Genesis! Stejně jako bible, i africké legendy znají zkázu, nebo reorganizaci lidstva!
    K vůli nadměrnému výskytu zla na zemi byla na lidstvo seslána záplava „božích odpadků a nečistot“. Podle mýtu se pak ujal vlády nad Zemí jiný bůh, protože to zřejmě dokázal zvládnout lépe než Niamye.
    Podobné katastrofy znali i Řekové. Jejich mytologie říká, že první lidé žili na zemi v naprostém souladu. Ale pak začali být stále neřestnější a jejich víra v bohy poklesla natolik, že Zemi zaplavila vlna zločinů a neštěstí. A jak také jinak, bohové se rozhodli lidstvo zahubit obrovskou povodní!
    Potopu světa obsahují také legendy indiánských kmenů. Příslušníci apačského kmene Chiricahua si vyprávějí, že lidé začali uctívat falešné bohy:
    „Proto se pozdvihl oceán a zaplavil zemi. Téměř všichni lidé se utopili. Jen několika se podařilo zachránit“.
    Je zcela jasné, že mýty i z těch nejvzdálenějších koutů naší zeměkoule obsahují společné jádro. Nikdo samozřejmě nepochybuje o tom, že existují i legendy o stvoření postavené na zcela jiných základech, které se Starému zákonu nepodobají ani v nejmenším. Díky Francisovi Maziere se nám dochovala stručná legenda o vzniku světa a člověka z Velikonočního ostrova v jižním Pacifiku. Nápadná podobnost s Genesis nemůže být náhodná:
    Na známém Velikonočním ostrově vládl kdysi bůh Make Make. Byl „hlavním bohem“ skupiny bytostí, které jsou pokládány za zbožštěné krále. Také Make Make je samozřejmě stvořitelem světa a lidí. Dále je to obdoba stvoření světa podle Genesis:
    „Větry, páry, prázdnota. Všude naprostá nicota, existují pouze moře a tma. Vznikni země, odstup moře. Vyjdi slunce, ty velké světlo! Vyjdi, měsíci, ty malé světlo! Vznikněte, hvězdy!“
    I legenda z Velikonočního ostrova vypráví mytickou formou o prapůvodním světě bez světla a života. Také zde jsou rozdělena vodstva a země, je stvořeno slunce jako velké světlo, a stejně tak měsíc jako světlo malé.
    Druhý ostrovní mýtus tvrdí:
    „Make Make vzal kalebas, podíval se dovnitř, uviděl svůj obličej a zvolal: „Make Makův prvorozený synu!“ Přiletěl bílý pták, posadil se na jeho pravé rameno a zakřičel: „Kuihi-kuaha te anga e makemake“. (Údajně má jít o zaříkávadlo.) Make Make stvořil kulatou zemi, položil na ni ruku, udělal v ní díru a pak se do díry podíval. Vyšel z ní mladý muž, He repa. Make Make řekl: „To není dobré!“, a uspal jej. Potom vzal výhonek banánovníku. Otevřel levou stranu hrudního koše He repy. Krev vytryskla na výhonek. Make Make dýchl na zkrvavený výhonek banánovníku. A zrodila se Uka, mladá žena“.
    Z obou legend vyplývá, že pravděpodobně existovali dva Make Make. Prvním byl Make Make stvořitel světa, a druhým Make Make prvorozený syn, který stvořil člověka. Zcela stejně jako v sumerských, nebo biblických mýtech, se také bohu Make Make nelíbilo, že člověk žije sám bez ženy. Proto ho uspal (!), odebral krev z jeho hrudního koše a vytvořil z ní jeho družku Uku.
    Podoba s biblí je patrná na první pohled. Jenom si musíme uvědomit, že Velikonoční ostrov a Blízký východ dělí tisíce kilometrů souše i moře. Jak si vysvětlit tak nápadnou shodu?