Elohim si dováděli...

    Mohl se bůh vůbec tak podivně chovat? Spíše se zdá, že šlo o jakýsi experiment elohim! Lilith s Adamem museli plodit plemeno obrů a démonů! Podle jedněch textů Adamova první manželka uprchla, podle dalších textů se však nakonec vrátila! A pokračovala v plození obrů! Adam tedy měl najednou dvě ženy? Proč ale potom Hospodin navíc stvořil Evu, která během pobytu v ráji žádné potomky na svět údajně nepřivedla? Teprve když došlo k příhodě s hadem, ten bývá pokládán také za falický symbol, Eva získala schopnost plodit, a teprve po vyhnání z ráje založila nové lidské pokolení!
    Šlo snad o nějakou pokusnou laboratoř? I v jiných legendách nalezneme indicie o genetických pokusech... Ono by to ostatně potvrzovalo sumerské líčení, podle kterého elohim Enki a Ninti vesele prováděli genetické manipulace ve speciálním zařízení akadsky nazvaném „Bit Šimti“! To se dá přeložit také jako „Dům, kde je vdechován vítr života“.
    Silně to přináší představu, že toto speciální zařízení bylo vlastně jakousi pokusnou laboratoří! Proč? Tento akadský termín je zřejmě odvozeninou sumerského ŠI.IM.TI. Každá ze složek tohoto složeného slova má svůj vlastní význam a každá ze složek propojuje, či rozšiřuje ty ostatní. Výraz ŠI může být také tím, co bible nazývá „néfeš“. To se obecně překládá jako „duše“, nebo trošku přesněji „dech života“. Výraz IM má významů několik. Může to být „vítr“, ale také „strana“. V sumerských astronomických textech IM označuje oběžnici, která je planetě po boku. V geometrii znamená stranu čtverce, nebo trojúhelníka, a v anatomii docela prozaicky „žebro“. Ještě dnes lze v hebrejštině nalézt slovo „sela“, které je jasnou odvozeninou IM. Znamená to obdobně jak stranu geometrického obrazce, tak lidské žebro. A nesmíme zapomenout ještě na další význam IM - hlína! Když ty výrazy shrneme, pak dostaneme „vítr - strana - žebro - hlína“. A ono TI je jako by zdůrazněním! Znamená totiž rovněž „život“, nebo „žebro“. Jestli ale výraz TI zdvojíme, pak TI.TI znamená „břicho“, tedy místo, kde se nachází plod, fétus, česky „život“. Když to vezmeme kolem a kolem, pak výrazu ŠI.IM.TI klidně můžeme přiřadit významy život - hlína - břicho - žebro.
    Pak by bylo namístě tvrzení, že kompilátoři Genesis pilně získávali údaje z nějaké původní sumerské verze. Ze všech popsaných významů si vybrali význam „žebro“ patrně proto, že se jim docela hodil do následujícího textu: „A JHVH Elohim obestřel Adama hlubokým spánkem, a on spal. A On pak vzal jedno z jeho žeber a to místo po žebru uzavřel tělem. A JHVH Elohim postavil z žebra, které vzal z Adama ženu, a přivedl ji k Adamovi. To je teď kost z mých kostí, tělo z mého těla.“
    Proto je ta bytost zvána Iš-ša („Žena“), protože z Iš („Muže“) byla vzata. Proto musí muž opustit otce a matku a přidrží se své manželky aby se stali jako jedním tělem.
    Budeme li věřit Genesis, pak Adam a Eva zůstali po Ábelově zavraždění sami. Kain byl Bohem vypuzen a musel od té doby žít sice s Hospodinovým „znamením“, ale pod jeho ochranou. Pak náhle vstoupil na scénu třetí syn prvních lidí, a tím byl zbožný Šét. Z bible vyplývá, že na celé zemi žili v době Šétova narození jen dva muži - Adam a Kain. Příchod třetího syna přivítali Adam a Eva s velkou radostí - konečně nebudou sami! Jenže v biblickém verši, popisujícím Šétovo narození, se při pozornějším pohledu dovídáme o podivuhodném činu elohim: I poznal Adam opět svou ženu, ta porodila syna a dala mu jméno Šét, což znamená do klína vložený. Řekla: „Bůh mi vložil do klína jiného potomka místo Ábela, kterého zabil Kain“. (Gn. 4, 25)
    Jak to tedy je? Měl Adam ženu, nebo ji teprve „poznal“ a ona otěhotněla? Eva pak pojmenovala svého syna Šét, do klína vložený, protože, a tady pozor! Bůh - v hebrejském originálu elohim, bohové - jí vložil do lůna jiného potomka namísto Ábela! Sice se dovídáme, že se Adam pohlavně stýkal se svou ženou, ale ve stejném verši je dítě připisováno božímu pusobení! Ach ti Elohim, ti se navydováděli...