Ekonomické inženýrství

    Zkoumatelé nebyli žádní blbci. Přišli na to, že letecké technologie jsou schopny poskytnout řadu aspektů, jichž lze použít pro značný rozvoj ekonomického inženýrství. Jedním z nejpodstatnějších aspektů byla matematická teorie zkoušek otřesu. V tomto procesu je střela vypuštěna z draka letadla na zemi a je sledovaná odezva zpětného rázu na draka letadla pomocí vibračních snímačů, které jsou připojeny na grafické zapisovače.
    Při studiu odezvy na vnější impuls v draku letadla je tímto způsobem možné objevit kritické vibrace ve struktuře draku letadla, které buď vibrováním motoru, nebo křídel, nebo kombinací obou, mohou končit rezonanční autodestrukcí draka letadla za letu. Z hlediska inženýrství to znamená, že touto metodou lze objevit silná i slabá místa ve struktuře hlavního rámu letadla ve vztahu k vibračním energiím a lze s nimi manipulovat.
    A v podstatě totéž je možné aplikovat na ekonomiku. Otřesy rámu letadla v ekonomickém inženýrství prezentují skoky cen a namísto vibrací je sledována reakce spotřebitelů. Výsledné odezvy ekonomického šoku jsou teoreticky vyhodnocovány pomocí počítačů s cílem odhalit psycho-ekonomickou strukturu společnosti. Tímto procesem jsou vypočítávány parciální diferenciální a diferenční matice, které definují rodiny a domácnosti, a umožňují jejich ohodnocení jako průmyslového odvětví. Říká se tomu disipativní spotřební struktura. Potom lze předpovídat odezvy domácností na budoucí šoky, čímž je umožněna jejich manipulace. A společnost se stává dobře ovládaným zvířetem, drženým na uzdě regulací sociální energie pomocí důmyslného počítačového účetního systému. Nakonec každý jednotlivý prvek struktury přijde pod počítačový dozor skrze znalost osobních priorit. Taková znalost bude zaručená počítačovým vyhodnocováním spotřebitelských priorit pomocí univerzálního kódu výrobku, tzv. UPC., což je vlastně čárový kód ceny výrobku, spolu s identifikovatelnými zákazníky. Ti budou identifikováni prostřednictvím platebního styku pomocí magnetických karet, a později trvalého „tetování" těla číslem neviditelným za normálního okolního osvětlení.
    Harvardský ekonomický výzkumný projekt od roku 1948 byl pokračováním anglického operačního výzkumu prováděného během II. světové války. Jeho účelem bylo vytvořit vědu o řízení ekonomiky. Nejdříve americké ekonomiky, a potom ekonomiky celého světa. Předpokládali, že s dostatečnými matematickými základy a daty bude možné předpovídat a řídit trendy v ekonomice tak snadno, jako třeba dráhu raketové střely. Tento předpoklad se ukázal být reálným, ekonomika však musela být přetransformována do stylu „rakety naváděné na cíl". Jinými slovy objevit takovou hospodářskou strukturu, jejíž chování lze předpovídat a s níž je možné manipulovat. Dále bylo nutno stanovit metody změny této ekonomické struktury a způsoby její manipulace. Byla potřebná dobře uspořádaná znalost matematických struktur a vzájemných vztahů mezi investicemi, výrobou, odbytem a spotřebou. Tak přišli na to, že ekonomika se řídí stejnými fyzikálními zákony jako třeba elektřina. Že všechny matematické teorie a praktický počítačový „know-how", tedy souhrn vědomostí vyvinutý třeba pro oblast elektroniky, lze přímo aplikovat na studium hospodářských věd. Tento poznatek nebyl nikdy otevřeně vyslovený, a jeho další jemné aspekty byly a jsou drženy jako přísně střežené tajemství. Jedním z těchto aspektů je například to, že v ekonomickém modelu je lidský život měřený v dolarech, a že elektrická jiskra, buzená při vypnutí spínače připojeného k činné indukční cívce, je matematicky analogická k počátku války.
    Největší překážkou, které teoretičtí ekonomové museli čelit, byl přesný popis domácnosti jako průmyslového odvětví. To byla výzva, protože spotřebitelské nákupy jsou věcí výběru, a obrat jednotlivých druhů zboží je ovlivněn příjmem, cenou a dalšími hospodářskými faktory. Tato překážka byla odstraněna pomocí nepřímé statistické přibližné metody aplikací šokového testování za účelem vymezení charakteristik, nazvaných průběžné technické koeficienty průmyslu domácností. Nakonec, protože problémy teoretické ekonomie lze překládat velmi snadno do problémů teoretické elektroniky, a řešení překládat zase zpět došli k závěru, že k řešení problémů na poli ekonomie stačí jen jakýsi překladový slovník pro překlad pojmů mezi ekonomií a elektronikou. Zbytek lze získat ze standardní práce v oblasti matematiky a elektroniky. To činí uveřejňování knih o pokročilých hospodářských vědách zbytečným, čímž se velice zjednoduší projekt bezpečnosti.