Ecce homo II.

    Značný počet vědátorů, údajných kovaných odborníků, odmítá přijmout Heyerdahlovy hypotézy. Někteří dokonce jeho závěry zpochybňují tvrzením, možno říci samolibě debilním, že dokázal pouze to, jak jsou Norové zdatní mořeplavci. Vytýkají mu hlavně, že ve svých hypotézách nebere v úvahu všechna známá fakta, tím rozuměj vědátory vymyšlená fakta. A v mnoha případech prý nemá své teorie dostatečné podložené. Jenže v Heyerdahlově případé jde o hypotézy pouze potud, že se snaží viditelná fakta shod nějakým způsobem zdůvodnit. Francouzský etnolog Lévi-Strauss je sice údajně velkým zastáncem teorie náhlého impulsu ve vývoji amerických kultur a možných námořních styků kultur po celém obvodu Tichého oceánu, ale ve vztahu k zalidnění Ameriky z Tichomoří zaujímá k Heyerdahlovým teoriím negativní stanovisko. Závadným považuje hlavně fakt, že v době rozkvětu vyspělých civilizaci Ameriky, tj. začátkem prvního tisíciletí před Kristem, byly tichomořské ostrovy neobydlené, nebo se aspoň zatím na nich z té doby nic nenašlo. Což je vyložená kravina. Lévi-Straus, a sním jeho nohsledi, asi nesledují poznatky ostatních, kteří místo sezení a žvanění z křesel zvedli zadky a šli do terénu. Snít v klidu své pracovny a následně žvanit dokáže kdejaký blbec. Heyerdahlovi učaroval zejména ostrov Te-Pito-o-te-Henua. Kdo neví co to je tak vězte, že je řeč o světoznámém Velikonočním ostrově. Heyerdahl se tam pustil do vykopávek a zjistil, že Velikonoční ostrov měl kolem roku 380 před Kristem značný počet obyvatel, kteří se zabývali budováním rozsáhlých staveb. Což znamená, že tito lidé se tam neocitli přes noc, ale žili tam už bůhvíjak dlouho předtím. A totéž platí i o jiných oblastech. Viz nálezy na australském pobřeží z minulých desetiletí. Prokazatelné nálezy prohlásili za neexistující. Nehodící se škrtněte...
    Bereme li v úvahu fakt, že v určité době světové kultury vykazovaly řadu společných znaků, pak se zdá být celkem jisté poznání o šíření z jednoho určitého zdroje. Ten zdroj musel být značně pružný když dokázal ovlivnit od sebe značně vzdálená místa. Nějaké úvahy o paralelním, samostatném, navíc stejném myšlení, jsou nanic. Asi mimo vědátora každý člověk ví, že k vytvoření čehokoliv nového je potřeba nějaký impuls. Pokud nepřijde, ani smrt nebere. Stejně tak je nanic kouskovat kultury po celém území Nového světa. Ty kultury se mohly částečně lišit jen specifikou místa, ale ne ve své podstatě. Napovídá tomu fakt celosvětově vyznávaného kultu Slunce. Nutno podotknout v podstatě se stejnými rituály. Z tohoto pohledu se dá jen těžko zvažovat, jestli měla například hopewellská kultura, zabírající celé dnešní Spojené státy americké na východ od velkých plání, protějšek v kultuře chavínské starého Peru, jestli ta zase předcházela Inkům, či kultuře olmécké, jež měla být předobrazem rozvoje civilizace Mayů.
    A žádný postupný vývoj, nýbrž doslova obří skoky vpřed. Celosvětově. Velké podobnosti s Američany vykazují obyvatelé jižního pohraničí Číny a zejména kmeny Indonésie. Ve vnitrozemí Bornea je možné slyšet zcela totožné mýty s americkými.
    Guayánský antropolog van Sertim navazuje na teorii mořeplaveckých cest Heyerdahla a na základě vlastních poznatků tvrdí, že se Afričané ocitli na americkém kontinentu o celých 21 století před Kolumbem. Tvrzení zakládá na antropologických nálezech a faktu, že se Španělé při drancování Nového světa setkali s negroidním obyvatelstvem. Patrnou správnost domněnky podporuje i  nález dvou hrobek na Panenských ostrovech v roce 1975, jejichž původ je odhadem datován do roku 1250 před Kristem. Uvnitř hrobek se  nacházely zbytky lidského chrupu, nesoucí typické znaky pro africké kultury. O pět let později potvrdil polský kraniolog Wiercinski, že 13 % koster z olméckých pohřebišť Tlatilco a 4,5 % z Cerro de Las Mesas nesou výrazné negroidní znaky. Nepomohl by tento fakt vědátorům  marně studujícím negroidní prvky v megalitických obřích sochách v Třes Zapotes a v La Ventě? Nicméně je málo pravděpodobné, že by afričtí mořeplavci, možná ne všichni,  mohli být nositeli potřebného impulsu. I když je docela možné, že prastaří Nubijci se mohli  podílet na stavbě egyptských pyramid. Je to ale spekulace.
    Pokud odhadují stáří archeologických památek Středomoří správně, to znamená je li možné brát aplikaci  radiokarbonové metody alespoň trošku vážně, pak jejich posuzování posunuje revolučním způsobem chronologii postupu kultur a evropské civilizace. Kamenné stavby na Maltě byly časově posunuty před egyptské pyramidy. Podobně i některé stavby v západní Evropě a na severoafrickém pobřeží. Pozadu zůstávají i Sumerové. Vycházíme li z faktu, že například Sumerové jsou s Egypťany datováni někdy kolem roku  3000 před Kristem, pak je kultura staveb na Maltě starší o celé století. U některých dalších oblastí západní Evropy, kupříkladu „Ile Carn“, pak o celé tisíciletí. A protože se pořád někde kope a odhaduje, nebude to určitě poslední slovo.
    Přes veškeré silácké cancy vědátorů je zřejmé, že původ vysokých znalostí a schopností lidi v dávnověku alespoň prozatím nikdo nedokáže vysvětlit. Určitou berličkou je domněnka, že jde o zbytky poznatků a vědění lidstva před zvažovanou katastrofou. Egyptská tradice tuto katastrofu nazývá zkázou lidstva. Protože nemáme ani tu nejmenší představu jak se Země po katastrofě mohla změnit, viz legendy o Atlantidě a jiných bájných oblastech, hledat kolébku této pracivilizace je možno říci zbytečné. Poznatek z toho přece jen plyne. Jestliže se lidstvu podařilo na troskách světa znovu vzkřísit svou civilizaci, ať už s pomocí bohů, nebo bez nich, lze to považovat za přesvědčivý a povzbudivý důkaz o nezdolnosti historického vývoje člověka...